Blud

Nedávno jsem vedl takovou nic neřešící, ale současně neobtěžující, konverzaci s jednou křesťankou a ta mi v závěru naší debaty kladla na srdce, abych se otevřel Bohu, oslovil Jej a nechal Jej v sobě působit. A já si uvědomil, jak snadné by to bylo. Jak snadné by bylo podlehnout bludu…

Ucítil jsem v té chvíli blud, co blud, Blud s velkým B, kterak číhá na svou příležitost. Rozumějte, ten Blud nemá konkrétní podobu křesťanství, buddhismu či jakékoli jiné víry, je to blud nediferencovaný, blud teprve čekající na svou konkrétní formu. Jeho esence je existenciální – ten rozmlžený netvor v mé blízkosti je připraven dát mému životu Smysl, Smysl s velkým S, Smysl Absolutní. Je mu vcelku jedno, zda mi nabídne pocit, že můj život je součástí nějakého Vyššího plánu, nebo pocit že mě má Pánbůh osobně rád. Pro Blud je důležité popření skutečnosti, že jsem součástí zcela mimo-morální přírody, do níž jsem se zrodil a v níž zemřu, a že neexistuje nic, žádný Bůh, žádný Plán, který by tento můj osud vyvýšil a udělil mu zvenčí důležitost, jež mu nepřísluší. Lidé, kteří jednají pod vlivem takového Bludu, často hovoří o pokoře, ale není snad projevem vpravdě zrůdné pýchy myslet si, že já, tělo, mozek, žlázy, vnitřnosti, tekutiny, svaly a kosti… a v tom všem mysl snící svůj sen o konzistenci, že já (co to vlastně je?) jsem důležitější než odpovídá mému postavení v přírodě? Že důležitost mého života dosahuje daleko za hranice nejvzdálenějších galaxií, dál – až za hranice nekonečného vesmíru? Není snad toto pýcha vpravdě Absolutní? Pýcha par exellence?

Bludem je obecně míněno nevývratné přesvědčení, které je v rozporu s realitou. Z toho plyne, že veškeré diskuse s postiženým nemají vůbec žádný smysl. V případě Bludu, o němž píši, může navodit změnu jedině silný existenciální prožitek či případně protrahovaná deziluze nikoli diskuse. Ale stejně tak dobře může silný existenciální prožitek či deziluze Blud aktivovat a zformovat. Představuji si to jako vybuzení systému na nestabilní energetickou hladinu, přičemž nelze nikdy přesně předpovědět, do jakého tvaru systém poté, co ztratí prvotní impuls energie, "zkolabuje".

Existuje nespočet forem Bludu, primitivním a buranským evangelikálním křesťanstvím počínaje a sofistikovanou thelémskou mystikou "Svatého anděla strážce" a "Pravé vůle" konče, ale jen jeden stav, kdy je Blud bez formy, kdy neovlivňuje myšlení a člověk vnímá svět takový, jaký je. Nietzsche napsal, že to, co udržuje lidstvo při životě, nemusí být – a obvykle také nebývá – pravda, ale omyl. V této intenci lze považovat život pod vlivem Bludu za v mnoha ohledech stabilnější, klidnější, bezpečnější než život bez něj. Ale Nietzsche také napsal: "Žij nebezpečně!"

Jsou lidé, kteří upadají pod vliv Bludu pomalu a nenápadně; Blud pro ně přijme podobu nesmírně vycizelovanou a současně nenápadnou. Myšlenkové implantáty jim podsouvá po kapkách, přesvědčuje je, že jde o zkušenost, o empirii, sugeruje jim, že jde o poznání, jehož sami dosáhli a nikoli o silně personalizovaný, ale pořád tentýž… Blud.

Nespočet forem, jichž Blud nabývá, a jež se v drtivé většině případů tváří, jako by byly těmi pravými či alespoň nejlepšími výklady zvláštního místa člověka v přírodě, je odpovědí na předvídatelnou reakci čtenáře, jenž by se mohl zeptat: "A co když jsi to ve skutečnosti ty, kdo je v moci bludu?". Na takovou otázku neexistuje absolutní a nevývratná odpověď, ale odpověď založená na pravděpodobnosti: Shodnou-li se ateisté v pohledu na svět zatímco lidé jakkoli věřící nikoli, která strana má blíže k poznání světa takového, jaký je a ne takového, jaký bychom jej chtěli mít? Ateismus není jen další víra, jak je ateistům občas podsouváno, je to zcela odlišná koncepce než jsou koncepce náboženské.

V případě, že člověk nežije v intencích Bludu, má v zásadě k dispozici dva mody existence: Neřešící a řešící. V prvním případě nevěnuje existenciálním otázkám pozornost a je materialistou v tom vulgárním smyslu slova. V druhém případě se člověk existenciálno vnímá a zažívá. Nelze říci, který postoj je "lepší", ale lze mluvit o tom, že každému hrozí jiný druh nebezpečí. První člověk je v bezpečí po většinu času svého života, ale velmi jej ohrožují nenadálé události jako jsou různá neštěstí, nemoci a smrt blízkých, nemoci vlastní a konečně jeho vlastní smrt, kdy v posledních chvílích své existence pod vlivem vyplavených endogenních psychedelik popře sám sebe a "uvěří" – případy lidí, kteří prožili a přežili "zážitky blízkosti smrti" o tom jasně vypovídají a Moodyho knihy jsou v tomto smyslu nedocenitelnými soubory případových studií. Člověk druhého typu žije ve světě existenciálního boje s Bludem. Vnímá jeho blízkost a aktivně se mu brání. Uvědomuje si, jak by se mu ulevilo, kdyby povolil a vzdal se svému nepříteli. Ale je příliš hrdý na to, aby to, co vlastním úsilím vybojoval, vyměnil za jakýkoli externí myšlenkový implantát. Jeho hrdost mu dává nejen sílu k dalšímu boji s Bludem, ale i sílu jít proti proudu, tvořit, působit, žít na samé hranici svých možností a tuto hranici posouvat dál a dál. Takový člověk může doufat, že přijme i svou vlastní smrt aniž by popřel sám sebe… Člověk existenciální patrně vytrvá v těžkých chvílích, ale vzhledem ke své zvýšené citlivosti může podlehnout vábení Bludu v těch nejméně očekávaných chvílích, kdy na něj zapůsobí určitá idea, o níž si myslí, že ji zkrotí, a zatím ona zkrotí jeho. Je to situace obdobná situaci člověka, který si zahrává s návykovou látkou. Existenciální člověk však nemá jinou možnost, než si "zahrávat", což klade velké nároky na jeho vůli. Nutností bývá neprodlévání u jedné ideje delší dobu…

Sedím u počítače a vnímám Blud jako svého stálého společníka, stojí za mnou a čeká. Čeká na chybu, na zakolísání, na ztrátu víry v sebe. Je tady a je mým dobrým a ctěným učitelem – ba přímo Mistrem! Mistrem, který mne učí jít rovně, zpříma a být za jakýchkoli okolností sám sebou…
Advertisements

komentářů 32

Filed under Úvahy z pozice ateismu

32 responses to “Blud

  1. A

    anoNa toto téma jsem z mnoha Křesťany hovořil,pořád mi cpou nějakou záchranu,spasení,pořád věří,že vše kolem nás za to může Satan.A JAK JSTE ŘÍKALA,POŘÁD VIDÍ SEBE,JAKO NADŘAZENÝ VŠEMU,PROTOŽE JIM TO BŮH DAROVAL.Odporné,a např.p.Svoboda z KDU-ČSL říkal,že zvířata jsou věci,tak kde je to přikázání:NEZABIJEŠ.Naši moudří přírodní lidé nikdy nezabíjeli masově,zvířata,cokoli,věděli,že pokud ten SKUTEČNÝ BŮH jim daruje oběť,potravu,musí sami obětovat(především svou snahu a úctu ke včemu,k přírodě),tak tomui je i dodnes u našich lidí v Amazónii.Vše je spolu spjaté,a ne,že na to máme právoříkají Křesťané),na nic nemáme právo,vše si musíme zasloužit!

  2. Rowen

    Hezky napsané 🙂

  3. 2 A: Nejedná se ovšem ani zdaleka pouze o křesťany. PS: Jsem chlap, ale ta fotka mate ;)2 Rowen: Díky.

  4. TS

    nejvyšší čas přestoupit k jedinému správnému bludu 🙂http://www.henryho-prdel.net

  5. Saul

    "…žádný Plán, který by tento můj osud vyvýšil a udělil mu zvenčí důležitost, jež mu nepřísluší…"Čistě teoreticky Kojote.Kdyby takový plán existoval,poznal bys ho?Nejsi chycen do pasti rozumu a empirického vnímání?V případě,že se takový plán(možná jen zatím) neprojevuje ve hmotné oblasti,ještě nemusí znamenat,že neexistuje.Chápu,že ti různí potulní pánbíčkáři a duchovníci se svým falešným entuziasmem jsou mizerní zvěstovatelé takového případného plánu a svádí to k jednoduchému odmítnutí.Ale pozor,v té vylívané vaničce by mohlo být i živé dítě a odmítnutí jednoho bludu může znamenat vytvoření nového,ještě většího.Jinak nic ve zlým,tvůj blog je ten nejlepší,co jsem prošel a to hlavně díky kritickému přístupu,který uplatňuješ k diskutovaným tématům.

  6. gert

    Chvilku mi trvalo, než jsem tenhle text dokázal vstřebat. musel jsem si nejprve představit, na co vlastně reaguješ takovou apologetikou. Za tvými slovy je dost energie, potřeba se s Bludem rázně racionálně vypořádat, protože, jak říkáš: "Jak snadné by bylo podlehnout bludu…" Tohle je klíč. Jak je to jenom lákavé uvěřit, že stačí přijmout PRAVDU. Že se mi pak otevřou oči a už nebudu jak předtím, zbavím se svého stínu a že ji budu sdílet s jinými. ta úchvatná vize narcistického splynutí – s projekcí vlastní nezralosti povýšenou na boha. Znám to, mám to za sebou, ale musím říct, že to mám pořád v sobě. Když někde uvidím tančící oddané Kršny nebo extatické letniční evangelizátory nebo adoraci z Taizé, něco se ve mně ozve. Už to zní jen jako nasládlá vzpomínka na hezkou minulost (rozum se diví, co to píšu) a taky v tom je vědomí, že cesta zpátky není. Přesto z toho nějak beru sílu. Bez těch časů by nebyly ty současné. Cítím, jak právě z téhle stagnace a smrti ve splynutí se zrodila potřeba a touha jít dál, oprostit se. jak se ukázala nezkrotnost a vzdor překonal strach. Jenomže… jenomže je to pořád o balancování. To, čemu říkáš Blud, bych nazval stagnací. tak jak píšeš v závěru. Blud je mistrem – pokud v něj člověk uvěří a přestane se zdravou pochybností, ztratí sám sebe a přijde taky o svého mistra.

  7. Shodnou-li se ateisté v pohledu na svět zatímco lidé jakkoli věřící nikoli, která strana má blíže k poznání světa takového, jaký je a ne takového, jaký bychom jej chtěli mít?Kdysi dávno se většina shodovala v tom, že Země je placka. Měli pravdu?

  8. Skvelý článok, diky.

  9. [4] TS, díky za link. 🙂[5] Saule, pochopitelně můžeš mít pravdu, ale pokud si mám vybrat mezi tím, zda věřit v něco, co podle všeho neexistuje a nevěřit v něco, co podle všeho neexistuje, připadá mi pragmatičtější druhá varianta. Neviditelný růžový jednorožec podle všeho neexistuje, ale samozřejmě existovat může, jen jsme dosud neprozřeli. Mám proto raději – pro jistotu – věřit v NRJ? 😉[6] Díky, Gerte, mluvíš mi z duše.[7] Christine, teď jsi úplně mimo. Většina lidí nejsou ateisté, takže logicky nepíši o tom, že se na něčem shoduje většina. Takže Tvůj argument nesedí.[8] J.K. – Díky!

  10. Saul

    No tak Kojote zkus zvážit variantu,že existuje ENJ.Což je Existující Neviditelný Jednorožec.Bez toho růžového!Růžovým ho dělají lidi a různé duchovnické teorie,které potřebují "narůžovět" akorát svoje sračky,které v sobě nosí.To ovšem s ENJ nemá nic společného!ENJ je prostě ENJ!Dost možná,že má blíž k tomu tvýmu satanismu,než čemukoliv růžovýmu.Ale z principu nemůže být nihilistická bestie,která z lidí vysává energii a život,aniž by nabídla něco "víc".Dost možná,že ji transformuje…ale to není totéž.Ovšem naše pocity ze ztráty té energie nás můžou mást.To je ale náš problém,ne ENJ.:-)

  11. Vzhledem k tomu, že libovolná dvě náboženská učení jsou navzájem nekompatidebilní, záleží pouze na maketingových dovednostech víryzvěstů, jestli pro svůj produkt získají klienty.Je úplně jedno, jesli se nový klient rozhodne pro náboženství A, B, nebo jestli se nerozhodne ani pro jedno z nich.

  12. Vlado, tak úplně to není. Například buddhismus a taoismus jsou vcelku kompatibilní. Nekompatabilita je problémem monoteismů, jiné typy víry se nemusejí nutně vylučovat. Ale to nic nemění na skutečnosti, že se liší.

  13. Kojote, z hlediska klienta, je zcela nepodstatné, jak moc se libovélná dvě náboženství liší. Rozhodnutí bude záviset buď na užitných vlastnostech, nebo na marketingu toho kterého náboženství. Otázkou zůstává jak poznat, že to, co dotyčné náboženství tvrdí, je Pravda.Statisticky je pravděpodobnost toho, že Bůh je a já jsem zároveň věřící rovna 25%.Pravděpodobnost toho, že Bůh jedné z existujících církví je a já jsem zároveň členem té příslušné církve je pro počet církví = 10, roven 2,5%. Pokud někdo chce vzít v potaz všechny církve a relativní počty věřících má možnost.Každopádně 2,5% jako pravděpodobnost toho, že moji vírozvěsti mají pravdu je tristní.

  14. Vlado, to je ovšem perfektní matematika. Pro poctivost je ovšem třeba kalkulovat i s duchovními proudy, které nevznášejí nárok na absolutní pravdivost svých tvrzení. Nicméně v zásadě to, co píšete, platí a je prostě mnohem pravdě-podobnější, že jednotlivá náboženství jsou lidským výtvorem než možnost, že by jedno z nich bylo to "jediné pravé". Velmi dobře se tím zabývá autor knihy Mysl v jeskyni:http://kojot.name…sli-recenze.php

  15. černá vewiurrka

    Inspirující!Mnoho štěstí k budování své osobní bubliny reality…no ale mimořádně přesně jsi věru charakterizoval evangelikály. Nicméně, smysl je věru lákadlo, že? Moudrý ovšem ví že jej najde jen po dlouhé cestě a ne instatně, ato jak v teismu tak v ateismu…zkrátka, je to věc osobní, nikoli skupinová. Ale to je tupému, primitivnímu maloměšťáckému buranovi modlícímu se za zdraví a lehký život zločince a vraha Bushe opravdu vysvětlovat naprosto zbytečné a řekl bych i kontraproduktivní. V mentální špíně žije – tak ať také v mentální špíně zhebne, že?

  16. Vewi, myslím, že když člověk po dlouhé cestě najde Smysl (míněno absolutně jako něco externě založeného), tak z té cesty sešel… 😉

  17. a taoističtí panteisté zůstávají v klidu 🙂

  18. Bicarbono, klid je jen polovina poznání. A setrváš-li v něm, přijdeš nakonec i o tu polovinu, kterou jsi získal… 😉

  19. diablero

    … po levé ruce Smrť, po pravé ruce Blud, kráčej přímo rovně a rovně hleď …:)

  20. Jo, Diablero, přesně tak jsem to myslel! 😉

  21. Saul

    Re18:Nu a která je ta druhá polovina poznání?

  22. Poznání získané bojem přeci.

  23. Saul

    Psal jsi,že klid je jen polovina poznání.Teď píšeš,že ta druhá polovina je taky poznání,ale získané bojem.OK.Pak se ptám,co je ta první polovina poznání a kde se bere.Tam není boj?A co tam tedy je?Ten klid?Myslíš,že klid je motivace pro hledání poznání?Já myslím že ne.Nebo je tam neklid?Potom si ale odporuješ!

  24. Saul

    a kam podle tebe patří "termín" jistota.Pro mne je poznání+jistota+životní zkoušky+smrt=skutečnost.Možná vymyslíš jinou skutečnost,ale dokud touto rovnicí neprojdeš,nemůžeš ji dokázat.Samozřejmě ani já:-)

  25. Saule, měl jsem na mysli, že k určitému poznání lze dospět aktivní i pasivní cestou. Ale spolehnout se jen na jednu z nich je chyba, protože tak lze získat maximálně polovinu. Tvá rovnice je zajímavá, ale pokud rovnici nemůžeš dokázat před koncem, postrádáš onu jistotu. Ale to je fuk, já v oblasti empirie jistotu nevěřím, jen ve větší a menší míru pravděpodobnosti. Pokud hovořím o jistotě, mám na mysli extrémně vysokou pravděpodobnost. O jistotě lze hovořit jen v oblasti matematiky a logiky.

  26. Saul

    Re25"O jistotě lze hovořit jen v oblasti matematiky a logiky."a smrti,znovu připomínám!:-)

  27. komatsu

    Pár poznámek…"Shodnou-li se ateisté v pohledu na svět zatímco lidé jakkoli věřící nikoli, která strana má blíže k poznání světa takového, jaký je a ne takového, jaký bychom jej chtěli mít?"Odkdy se ateisté na něčem takovém shodnou?! Ateistův svět je taktéž svět takový, jaký ho on chce mít. Je na tom něco k nepochopení? Ateismus není žádný nezaujatý postoj, jak se nám často rádo podsouvá. Je to postoj stejně zaujatý jako jakýkoli teismus. Je to postoj metafyzický, a to i přesto, že metafyziku může zavrhovat jako nesmysl. Metafyziky se nelze zbavit tím, že se k ní zaujmeme odmítavý postoj. To už samo o sobě je implicitní metafyzikou. Nejzářnějším příkladem může v dějinách filosofie být logický pozitivismus."Neřešící a řešící. V prvním případě nevěnuje existenciálním otázkám pozornost a je materialistou v tom vulgárním smyslu slova."Vůbec to není otázka materialismu. Materialismus je zase metafyzický postoj (!). "Neřešící" je ve skutečnosti jedinou možností, a to tak, že onen neřešící je zároveň "nevědomý". Tedy žije v zajetí bludu přirozeného, naivního ne-tematizovaného světa. Je to charakter pre-metafyický. Pak je tu metafyzik jakožto člověk "řešící", který přirozený svět jaksi uzávorkoval a tematizoval. Pouze tento člověk má teoreticky (!) možnost nežít v bludu ale v "módu autenticity", kdy je schopen odhalit pravdu o světě a na základě této pravdy žít. Ovšem pravda,k terá na něho čeká, je nihilismem jako "fundamentální doktrínou vesmíru" a tato pravda principiálně znemožňuje jakékoli žití na jejím základě. Celou prací takovéhoto "metafyzika" jakým byl například Heidegger, je, buď se dostat z tohoto metafyzického postoje zpátky do netematického, naivního nebo nihilismus překročit (což nejde, pokud je fundamentální pravdou), nebo žít podle něj (což je otázka k řešení – dle mého nic takového není možné)."je příliš hrdý na to, aby to, co vlastním úsilím vybojoval, vyměnil za jakýkoli externí myšlenkový implantát"Hrdost na sebe sama už je sama o sobě externím myšlenkovým implantátem (!), nebo snad chceš říct, žes na tuhle představu o hodnotnosti hrdosti na sebe sama (která se nám tu implicitně podsouvá), přišel sám???

  28. Komatsu, ateisté se shodnou obvykle na tom, že není žádný Bůh ani Vyšší moc a že když zemřou, budou mrtví. Lidé pod vlivem Bludu se budou věčně hádat o tom, jaký ten Bůh je (Jediný, Trojjediný, Osobní, Neosobní…), jaký bude posmrtný život (osobní, neosobní, reinkarnace…) atd. To jsem měl na mysli. Ateismus má tak blízko k nezaujatému postoji, jak je to jen možné. Rozhodně blíže než teismus. Osbně bych to viděl, co se míry zaujatosti týče, takto (setupně): teismus s osobním bohem – teismus s neosobním bohem – esencialismus – budhhistický ateismus – materialistický ateismus. Hrdost je dle psychologických výzkumů antropologická konstanta.

  29. komatsu

    No tos to vzal jednoduše… :)To se pak taktéž všechna náboženství zase shodnou na tom, že po smrti něco JE a že JE něco inteligentního "nad" nimi.Takže považuješ materialistický ateismus za nejnezaujatější postoj z výše zmíněných? No to je teda mazec…Ono i náboženství je antropologická konstanta 😉

  30. Jenže ateisti nemusí řešit to "něco". A jsou realističtější, protože se obejdou bez nadbytečné hypotézy. A nemusejí nic dokazovat, protože tíha důkazu leží na tom, kdo tvrdí že něco je, ne na tom, kdo to popírá. Náboženství není antropologická konstanta, tou je náboženskost. Ale nebudeme slovíčkařit – náboženskost se vedlejší efekt schopnosti imaginace, který se propojil s evolučně starším rituálním chováním.

  31. komatsu

    Jistěže nemusí. Ale budou to stejně poctiví ateisté jako křesťanští fundamentalisté, před které je předložena Bible a víc nic neřeší. Jsou to pak vskutku ateističtí fundamentalisté – jsou postaveni před přirozený svět a víc nic neřeší.O nadbytečnosti hypotéz kontra absurdním redukcionismu se můžeme bavit donekonečna… Osobně považuji zlatou střední cestu za tu nejlepší, avšak kam kdo dá onen "zlatý řez" je už jeho věc. Uvědom si totiž, že hypotéza "vnějšího světa" je taktéž "nadbytečná" (!). Heideggerovi dalo práci, aby dokázal, že otázka po (ne)existenci světa je vnitřně nemožná, aniž by k něčemu zásadně definitivnímu došel… Dokaž mi tedy, že nejsi jen výplodem mé mysli…"náboženskost se vedlejší efekt schopnosti imaginace"To je hodně vágní. Takovým vedlejším produktem je v podstatě všechno, kultura, civilizace, technika, vědu pochopitelně nevyjímaje.Odkud se vzalo ono rituální chování?

  32. Rituální chování je prastaré a je zakódováno v genech dokonce i u hmyzu.Solipsismus je nevyvratitelný, ale je nepraktický. Stejně tak třeba Berkeleyho "matrixový" svět. Osobně, coby stoupenec Epikúrova odkazu, pokládám za užitečné důvěřovat vlastním smyslům (ovšem dle kréda "Důvěřuj, ale prověřuj."). Já prostě dokážu žít bez Boha a bez pocitu, že by můj život měl jakýkoli smysl přesahující lidský a přírodní rámec.Ale uděláme to jinak: V této diskusi jsme už utopení. Přichystám pole pro sokratovský rozhovor na toto téma v článku, který zítra zveřejním.