Pocit nadřazenosti jako hřích?

V předchozím článku jsem se zabýval problematikou nerovnosti mezi lidmi a diskuse, jež následovala, mne inspirovala k mnohým zamyšlením. Především jen dva diskutující otevřeně připustili, že jsou lepší než jiní lidé. Ostatní se buď vykrucovali nebo se mnou vedli filosofické či psychologické diskuse, což jsem uvítal, neboť to bylo zajímavé a inspirující. Po celou dobu mi tam však v pozadí stála myšlenka, že pocit vlastní nadřazenosti je většinou diskutující tak či onak vnímán jako hříšný, či přinejmenším nevhodný…

V současné společnosti se, zdá se, nesluší myslet si o sobě příliš mnoho. Lidé se dokonce ani neumějí pochválit – o tom dobře píše ve svém článku Martin Malý (Arthur Dent). A pokud se neumíme pochválit, pak prohlásit o sobě, že jsme nejen dobří, ale dokonce i lepší než ostatní, představuje problém. Tuto skutečnost lze takřka do nekonečna racionalizovat. Lze hovořit o tom, že i ten nejposlednější člověk má na dně ukrytou nějakou tu "perličku", že tím, že posuzujeme druhé jako nižší prozrazujeme vlastní malost, že každý, koho potkáme, může být Buddha…
Jenže jsou chvíle, kdy – tváří v tvář někomu, koho považujeme za typického představitele lůzy – pocit nadřazenosti prostě máme. Tím ovšem vzniká vnitřní konflikt mezi tím, co aktuálně cítíme (například když raději přejdeme na druhou stranu ulice) a tím, co si myslíme, že bychom cítit měli. Konflikt se může objevit i navenek – hlasatel rovnosti a nevyvyšování se může v jiné situaci označit určité lidi či skupinu lidí za svoloč, což působí jako pokrytectví, ale ve skutečnosti jde spíše o doublethink.
Je to tak v pořádku? Jedná se o antropologickou, univerzálně a všelidsky platnou, konstantu? (Sotva – tvrzení, že lidé jsou si rovni, by kupříkladu antický Řek považoval za hybris!) Je v pořádku se trestat za to, že si "o sobě moc myslím"? Není to náhodou jeden z mnoha přirozených pocitů, které nám byly v rámci utužování sociální kontroly zakázány?
Advertisements

komentářů 39

Filed under Úvahy a postřehy

39 responses to “Pocit nadřazenosti jako hřích?

  1. Tak mám z toho článku pocit, že jsem úplně malý, ale velký hńup.

  2. 🙂Hubris, Kojote, hubris… ačkoliv mohou existovat různé transkripce. Vzpomínám si na úryvek z La Veyove Satanic Witch, kde hned na začátku říká, že čarodějnice musí uctívat luciferský element v sobě sama = být na sebe hrdá a přijmout za své uvědomění, že chce a může být v tomto životě šťastná. Že již takové nepokrytecké uvědomění je mocný rituál.

  3. Coro, i to se počítá :)Noiro, u nás je častější transkripce "hybris", přinejmenším ve filosofických kruzích. Vlastně jsem se v češtině s jinou transkripcí ani nesetkal.Ano, zvláště v dnešní době je to mocný rituál. A zvláště pak v Česku, v USA jsou lidé přeci jen o dost sebevědomější…

  4. Musel jsem se nad tím hodně zamyslet. Mám pocit nadřazenosti ,když potkám ,jak říkáš typického představitele lůzy? Lžu sám sobě ,když si myslím ,že ten pocit nemám? Odověď ne ,nelžu. Když potkám např. bezdomovce (mohla by to být ta lůza? já totiž ani přesně nechápu koho tou lůzou myslíš),tak mám určitě pocit jinakosti. Jeho svět ,jeho hodnoty jsou prostě jiné než ty moje. Ale nadřazenost ,tu teda vážně necítím ,dokonce mu i tak trochu rozumím ,mě ten svět taky kolikrát tak leze krkem ,že bych raděj seděl v parku na lavičce a popíjel.

  5. Jó a bejt hrdej a mít sebeúctu ,můžu i bez toho ,abych někoho jiného pokládal za méněcenného.

  6. 77

    viz MikyAbsolutně souhlasím.

  7. Myslím, že Miky to vystihl naprosto přesně.

  8. Irwiuss

    Na pocitu nadřazenosti je negativní jen to, že se člověk může splést a pak je to zatraceně trapné(kopneš do toho bezdomovce a on se zněj vyklube kunchistorik). Člověk někomu ukřivní, což je hodně nepříjemné. Pak se člověk ve svém okolí stane vyhlášeným arogantním bastardem, to taky nené fajn(ještě v souvislosti a s tím, jak je to dnes neoblíbené, jak psal Kojot)Jinak je nadřazenost hrozně fajn pocit a nevidím důvod(etický, magický atp.), proč si ho nevychutnávat. Nicméně, člověk by neměl zapomínat, že ještě nad ním je příroda, Bůh, nějaký princip či prostě nějaký jiný člověk, kteří ho mohou během malé chvilky rozmáčknout jako červa.

  9. Miky, to, co píšeš, bych v minulosti napsal velice podobně taky. Teď už si tím nejsem tak jist. "Lůza" je subjektivní záležitost. Například pro mne bezdomovec představuje potenciálního kontaktéra s Podbrnem, a jako takový má pro mě hodnotu. A také vím, že jsou bezdomovci, kteří se vymykají jakýmkoli běžným měřítkům a jsou svým způsobem výjimeční. Ale vynechme bezdomovce. Kladu sobě a potenciálně i ostatním otázku: Opravdu nikoho nepovažuji za sobě podřadného? NIKOHO? Mluvit o bezdomovcích je snadné, ale je zde spousta jiných typů lidí, mimochodem obvykle mnohem méně nápadných. Homolkovi? Vztáhnu-li to na sebe, pak opravdu mám pocit, že jsem něco víc než konzument pokleslé zábavy. Mám pocit, že jsem něco víc než někteří lidé, které zaslechnu důležitě klábosit v hospodě o hovně. Ano, u všech ďasů, já vím, že je to subjektivní, ale o to mi v tomto článku nejde. Jde mi o to, jestli je takový pocit třeba potlačovat jako hříšný a politicky nekorektní, nebo zda je poctivé jej přijmout spolu s jinými svými pocity. A jako satanista se hlásím k té druhé variantě…

  10. 2 Irwiuss:"Arci! neuvažujte o změně: buďte, jací jste & ne jiní. Proto králové země budou králi povždy: otroci mají sloužit. Není žádného, který by měl být zavržen nebo vyvýšen: vše je stále tak, jak to bylo. Přesto jsou však někteří mí služebníci maskovaní: může být, že tamten žebrák je král. Král si může vybrat oděvu svého podle vůle své: žádná zkouška není jistá: však žebrák bídy své skrýt nemůže.Mějte se proto na pozoru! Miluj všechny, aby to snad nebyl nějaký skrytý král! Takhle mluvíš? Blázne! Bude-li to král, nemůžeš mu ublížit.Pak tedy udeř tvrdě & dole, a do pekla s nimi, panuj!" (AL II:58-60)Ale je fakt, že takový skrytý král může opravdu nepříjemně překvapit, to máš recht.

  11. 77

    Jenže pokud jde o Homolkovi je to totéž, je to jiný pohled, jiné hodnoty, jiný svět. I svět hospodských kecalů a buranů má něco do sebe, když do něj pronikneš. I hospodyňka v domácnosti, která konzumuje jednu telenovelu za drahou má v něčem navrch nad duchovním hledačem v Tibetu (a v něčem samozřejmě ne). Asi takto: kdys sem napsal "cítím se být dobrý ve své schopnosti (tedy v této schopnosti nadřezen) napsat dobrý článek a poukázat na věci ze zajímavých úhlů, myslí my to a zamýšlím se nad životem víc než většina ostatní společnosti, mám mnoha lidem co říct", mohla bych s Tebou souhlasit, ale proto nejsi obecně lepší a nejsi jiným nadřezen. Král je králem právě proto, že zná svou roli, své vlastní schopnosti a cenu svých poddaných a ví v čem oni jsou lepší než on a v čem jsou slabší a ví proč ho potřebují. Vládne jim protože má tu schopnost nebo proto že je k tomu předurčen, ale není jim jako člověk nadřazen. Král je králem jen díky svým poddaným.Je nesmírně jednoduché tvrdit, že diváci televize Nova jsou podřadní lidé bez rozhledu. Ale to je skupina, najdi takového konkrétního diváka televize Nova a půl roku s ním pracuj, zjistíš, že první dojem může být dost ošidný. V žádném případě nejde o to své pocity potlačit, jde vždycky o to zjistit co je za nimi. Pocity sami o sobě nikdy nejsou špatné, špatné bývá, když se jimi slepě řídíme. A pokud člověk dělá nějakou pitomost tak jsem ochotná se vsadit o to, že ten pocit, který za tím stojí je právě potlačený a dotyčný si ho není plně vědom. 77

  12. 77: Já Ti rozumím. Jenže král je král a otrok je otrok. V obrovském úseku lidských dějin by nikoho ani nenapadlo, že by si ti dva byli rovni jenom proto, že otrok umí něco, co král neumí. Tečka. Ale o to teď nejde, koneckonců zde nyní máme jiné myšlenkové klima ať se nám to líbí nebo ne. Jistě, pokládat někoho za podřadnějšího než jsem já JE ZJEDNODUŠUJÍCÍ. Koneckonců takový člověk může být v něčem lepší než já. Mně jde ale o to, že v dnešní době je v pořádku mluvit o leckterých tématech, jež byly v minulosti tabu, třeba o sexu (a už to není ani zvlášť odvážné), ale některá témata tabuizovaná jsou a myslím, že jsem uhodil hřebíček na hlavičku, když jsem se do toho pustil. Kdybych tu psal o sadomasochismu, dozajista bych nevzbudil takovou snahu přivést mě k poznání mé "nemravnosti" jako když pojednávám právě toto téma. Inu, vypadá to, že se k tématu vrátím ještě jednou z nějakého dalšího úhlu pohledu.A už je to tady – prosím, zúčastni se mého myšlenkového experimentu:http://kojot.name…-experiment.php

  13. Hlavně jde o onen double thinking, že když mluvíme obecně, jen málokdo Ti přizná, že se cítí být lepší než někdo jiný. Ale už např. podle studie, kterou uvádí prof. Koukolík, se 95 procent amerických řidičů-mužů cítí být lepšími řidiči, než zbytek.

  14. 77

    Ne nerozumíšPokud máš na mysli rovnost ve smyslu stejnosti pak máš pravdu. Král a otrok nejsou stejní, liší svými schopnostmi, svou silou psychickou i fyzickou, svým postavením, svými možnostmi, svými právy. Otrok si dokonce může cenit možnosti zemřít pro Krále nebo proto co král představuje.Ale přesto Králův život nemá větší cenu ani není nadřazen životu jeho otroka. V obrovském úseku lidských dějin na tohle oba občas zapomněli (obvykle pro pocit nadřazenosti), ale většinou to lidé moc dobře věděli. Díky tomu čemu se říká Bůh, Alláh, vemírný řád, síla přírody, fyzikální zákony atd. Ani jeden z nich totiž svému životu plně nevládne, ani jeden z nich nemůže zaručit, že bude zítra vůbec na živu, ani jeden z nich nemůže vědět, že zítra nebude z Krále otrok a z otroka Král. V tomto smyslu jsou si naprosto rovni. Mohu Tě ctít, můžu Tě milovat, můžu si Tě Vážit, můžu za Tebe zemřít, můžu Tě respektovat a poslouchat, ale do háje, nejsi mi nadřazen, kvůli žádné ze svých schopností fyzických nebo duchovních ani kvůli žádné ze svých zásluh. A můžu Tebou pohradat, můžu Tě nenávidět, můžu se Ti vysmívat, můžu Tě ponižovat nebo mučit a můžu Tě zabít, ale pořád si budeme rovni. A ještě něco. Je nesmírně špatné přeceňovat své schopnosti, člověk tak napáchá mnoho chyb, ale podlě mě je stejně špatné, ne-li horší se podceňovat a nebýt si vědom svých předností a neznat svou vlastní cenu. Myslet si, že lidé jsou stejně špatní jako já a nebo stejně dobří jako já je omyl. V tomhle si totiž opravdu rovni nejsme (tedy přesněji nejsme stejní) a máš pravdu v tom, že je to problém. Jde o to že když řekneš promiň, ale já si myslím, že mám např. o politice a ekonomie větší přehled než ty a jsem v tom lepší. Tak se to považuje za hřích, považuje se za špatné tvrdit, že jste v něčem čemkoliv lepší než ostatní. Ale když lepší jste nebo si to myslíte máte to dát najevo, falešná skromonost je stejný hříchem ne-li větším než chvastounství. 77

  15. 77: Jak jsem napsal v článku "Dech prázdnoty", tváří v tvář existenciální nicotě jsme si rovni. To nepopírám. Ale teď to téma až do příštího týdne nechám uležet a pak uvidíme… Jo, odpověz mi prosím v mé anketě (poslední článek). Díky.

  16. komatsu

    No…asi to bylo směrováno i na mě, tak se k tomu taky tak-nějak vyjádřím…A je to jednoduché – kdo je na koho hrdý? Já sám na sebe? Nedochází tu pak k "odosobnění vědomí"? Nedělám pak ze sebe objekt?

  17. černá vewiurrka

    Noiro…..trochu se učím řecky, fakt HYBRIS….

  18. dogbert

    Jo, je to všeobecně lidská konstanta, stejně jako elitářství. Všechny kultury bykly založeny na obém, a vůbec se jim to nevylučovalo:))K těm Řekům, všeobecně lidská rovnost by je povětšinou ani nenapadla, oni o sobě uvažovali jen v kontextu řeckého světa. My se také nesrovnáváme (aspoň většinou) s hlodavci, třebas. Co se týče spoluobčanů, skromnost byla váženou vlastností. Tak třeba Plútarchos uvádí jako chvályhodný příklad jednoho ze spartských vůdců, který, když propadl u voleb o 20 míst, byl nadšen, že Sparta má 20 mužů lepších než on. I u Sanů v Africe platí, že lovec,m který skolí yvíře, nesmí to sám ohlásit, musí čekat, až si toho druhové všimnou, jinak by je urazil… Neexistuje kultura bez odporu k nadřazování se ostatním

  19. Dogberte, když už jsi zmínil tu Spartu, elitářskou společnost par exellence, myslíš si, že urozený Sparťan se považoval za rovného perioikovi nebo dokonce heilótovi? To snad ne?! Co se nadřazování se týče, pak mohlo být problémem mezi členy jedné společenské třídy, ale mezi třídami nikoli. Sparťan se nejen mohl nad heilóta vyvyšovat, ale mohl jej i beztrestně zabít jako hmyz! Podobně jako samuraj v jistých obdobích japonských dějin. A celá řecká kultura byla vystavěna na získávání slávy a obdivu za úspěch. Vavříny pro vítěze. Hele, o tomhle já shodou okolností vím docela dost…

  20. Dogberte, ještě doplním: Je dítě člověk? Ano, je. Dokonce i starý Řek by řekl, že je člověkem. Přesto bylo běžnou praxí (nejen ve Spartě) zabíjení dětí neduživých či tělesně postižených.Klasickým příkladem teorie zahrnující nerovnost nikoli rodovou, ale přirozenou, je Platónova Ústava, v níž filosof propaguje vládu nejlepších, které vytříbí jím navržený systém vzdělávání.Přesto se na tomto blogu i z pohledu antického Řeka hybris dopouštím: Tvrdím, že člověk je roven bohům (ba dokonce je převyšuje). Takové vyhlášení bylo pro starého Řeka nemyslitelné. Ale tvrdit, že je lepší něž někdo jiný ano. Ostatně ten spartský vůdce uznal, že je někdo lepší než on, nehlásal rovnost.Ale dobíráme se k jiné věci: Diskutujeme o rovnosti či nerovnosti lidí nebo o tom, zda je či není slušné deklarovat to veřejně?

  21. dogbert

    Souhlas, ale žádný Sparťan by se, sám o sobě, nevyvyšoval nad své spoluobčany (tedy v praxi ano, ale dominantní společenský názor to odmítal). Pojem individuální nadřazenosti byl Řekům dosti cizí. Heilóti byli póvl, ale Spartané byli "homoioi" sobě rovní.Podobně to fungovalo i ve středověku. Středověcí aristokraté byli snad nejindividualističtější a nejelitářštější civilizací, co kdy byla. Ale jednotlivec, byl-li zvolen králem, měl to podle bontonu sveřepě odmítat, a nechat se dlouho přesvědčovat, než by na to kývl. Raimund z Toulose na to dojel, když mu napbídli jeruzalémskou korunu, a on ji odmítl, jeho protivníci ji rycle nabídli Godefroiovi, který, proti pravidlům, pro niistotu rychle přijal:)

  22. Dogberte, jsi úplně mimo. Já se taky nebudu vyvyšovat na satanisty, protože je pokládám za sobě rovné, ale budu se vyvyšovat nad póvl. Takže jsem na tom stejně, jako ten Sparťan, ne? V čem je tedy problém?

  23. dogbert

    Pokud bys satanismus považoval za svou Spartu, a ostatní za kmeny buď podrobené, nebo ještě nepodrobené, případně víceméně podlidi, tak prosím:)) Ale v praxi jsi členem jiných komunit, a využíváš intelektuální dědictví nesatanistické civilizace. A i kdyby platilo to první, v rámci satanistů by ses stejnak brzy dostal do rozporu s dominancí satanistického průměru i podprůměru, v tom by se uzavřená satanská společnost nikterak nelišila od naší.Psal jsi o univerzální lidské konstantě, chtěl jsem jen připomenout, že tendence přimět jednotlivce, aby se příliš nenadřazoval nad průměr své společnosti byla naprosto všudypřítomná. Pojem lidstva je irelevantní, naši předkové ho neměli. Pán i otrok měli sice oba nárok na označení člověk, ale to byla všeobecná charakteristka, na stejné úrovni jak třebas ti s kratším nebo delším nosem, nespojovali s tímto pojmem takovou hodnotu a souvislosti, jako naši současníci.

  24. dogbert

    Prdím furt rozumem, sorry:))A taky se v diskusi minuli v rozlišování "společného elitářství" od nadřazenosti jednotlivců.Jinak, já vždy věřil, že pocit viny při vyvyšování se nad ostatní je už součástí lidské přirozenosti. Našim předkům byl prostě něčím užitečný, třebas proto, aby se vyhnuli kolektivnímu lynči od zoufaleckých soukmenovců nebo preventivní likvidaci od momentálně silnější, stejně ctižádostivé konkurence.Rovnostářské tendence v naší společnosti bych si z velké části pak dovolil považovat za důsledek tohoto vrozeného pudu.

  25. Dogberte, motáme se v kruhu. Ale dospěli jsme k jednomu důležitému poznatku: Lidé rozdělit na hodnotnější a méně hodnotné lze, byť měřítka jsou subjektivní a historicky podmíněná. Co je nepatřičné, je vyvyšování se v rámci skupiny sobě rovných. Tedy vlastně nerealistický pohled na své zařazení ve společnosti a skupině.

  26. černá vewiurrka

    Dogyg i El Cootéro…..hoši, měli by jste si přečíst něco o evoluci chování H s. sapiens. Právě sociálním chováním jsme patrně mimo jiné převálcovali totiž konkurenční druhy. Prostě tlumení individuality je nutné má li druh žít ve velkých tlupách. Kdyby jste nefilozofovali, ale šli po informacích, stačí prosté pozorování, setkáte se s tím i u zvířat. Coytéro dobře mí jaká míra individuality a demokracie je v potkaní tlupě, a jak se tam zachází s nepřizpůsobivým exemplářem. A správně. potkani jsou evolučně mimořádně úspěšný druh! Dokonce umí právě pomocí variabilního sociálního chování vytlačit druhy individualističtější (npař. krysu). Neandrtálci byli patrně větší individualisté než my, no země jim budiž lehká, stihl je osud nepřizpůsobivých individualistů…To nezmění ani celý váš Generální štáb ODS s Dalíkem dohromady i když chápu, že by rádi vytvořili v občanstvu této americké kolonie představu že pracháč má nárok na vše včetně života a majetku spoluobčanů a že kdokoli o tom zapochybuje je komunista! Moudrého to však nechá chladným, změnit naši přirozenost dokáží asi stejně jako ti neandrtálci…

  27. Vewiurrko, ta politická extempore vynechávej, kazí vyznění jinak dobré myšlenky. Jo, na tom, co píšeš, něco bude, ale přeci jen je celá záležitost o něco složitější. Ve skutečnosti při troše bádání zjistíš, že i individualisté jsou pro lidskou společnost potřební, stejně jako většina lidí zaměřených kolektivně a nevynikajících. Satanisté si moc dobře uvědomují, že kdyby společnost tvořili samí vypjatí individualisté, rychle by zanikla. Proto o takový (beztak nemožný) ideál neusilují. Individualisté jsou něčím mezi kořením a katalyzátorem. Někdy napíšu na toto téma něco rozsáhlejšího, zatím odkazuji na tento nedávný článek:http://kojot.name…a-nebezpeci.php

  28. dogbert

    No, shodli jsme se maximálně na tom, že lidské společnosti se o to snaží..Aby bylo jasno, já jsem elitář, a levicoví známí mi nadávají do fašistických sviní:) Ale nevěřím na to, že bys ty, nebo já, nebo kdokoliv jiný dokázal tu elitu objektivně určit. A taky si myslím, že mnohdy, možná vždy, ta neurčitá hranice elitnosti prochází uvnitř duše daného člověka, ne kolem ní..

  29. dogbert

    Veverko, a co si myslíš o koncepci sobeckého genu?

  30. Myslím, Dogberte, že objektivně elitu skutečně určit nelze, ale také, že nejde o záležitost čistě subjektivní. Kloním se k názoru, že elitu lze definovat intersubjektivně v daném kulturním prostoročasu.

  31. dogbert

    A abych doplnil, právě proto je, ať už z hlediska společnosti či jednotlivce, užitečné udržovat morální pravidla, která elitářské tendence relativizují.

  32. dogbert

    Hodil jsem koment ve stejném prostoročase, sorry.To lze, nebo spíše si lze myslet, že se to podařilo, otázka je, jak to v reálu dopadne… Zákon nezamýšlených důsledků: Pokud definuješ nějakou elitu, automaticky se Ti do ní začnou tlačit ctižádostiví, absolutně neelitní blbečci, například. Současný osud pravice, mimochochodem. Společenské instituce žijí vlastním životem, se kterým jejich zakladatelé iujkak nesouvisí, ani ho už nedokážou změnit.

  33. Dogberte, už poněkolikáté zde opakuji, že se nesnažím o vytvoření nějaké instituce ale o popis skutečnosti a popis pocitů a vztahu k nim. A věř tomu, že například do Prvního chrámu se ctižádostiví blbečci nedostanou, navíc většinou hledají jiné skupiny.Ale to je fuk. Tvoje morální pravidla jsou stejně intersubjektivní jako moje elity. To jen tak na okraj.

  34. dogbert

    "věř tomu, že například do Prvního chrámu se ctižádostiví blbečci nedostanou, navíc většinou hledají jiné skupiny. "To je samozřejmě v současné době i možné, to nemohu posoudit. Z dlouhodobého hlediska – pokud věříš, že Tvá víra bude tou první v historii, která dopadne jinak, než všechny ostatní no prosím, uvidíme (následuje ďábelský smích:)

  35. Dogberte, to je zase další problém – jsou světonázory pro masy a světonázory pro, no, jak to říci slušně, prostě pro elitu. (následuje ještě ďábelštější smích). Satanismus a jeho vyhlídky lze posuzovat snad na základě některých gnostických skupin či jiných podobných záležitostí, jež se nikdy nesnažily získat masy. Vzhledem k tomu, že neusiluje o přímou moc a neslibuje nijak zvlášť dobrou PR, je záležitostí spíše pro přesvědčené individualisty a jeho problémem nikdy nebudou ani tak ctižádostivci, jako spíše různí magoři.

  36. černá vewiurrka

    kojotetos napsal pěkně a těším se na další tvůj podnětný článek mimochodem doporučuji zajímavý film BBC Pyramidy aby náhodou zase netvrdil že první kdo učili o omezení individuality byli křesťani (i když já vím že pro satanistu a feministku můžou za všechno včetně tání ledovců, že?).

  37. Satanismus ani zdaleka neviní ze všeho křesťanství. Staroegyptský kult smrti je pro satanistu rovněž nepřijatelná idea.

  38. vera

    Pocit nadřazenosti je pocitem podřadným, je jednou z ingrediencí v procesu vzniku bytosti zvané člověk. Je otázkou, jestli se ho chci pěstovat a hýčkat, ale pak může zkreslovat mé vnímání skutečnosti, případně dosáhnout do netušených rozměrů..Anebo jej stejně jako mnoho dalších pocitů přijmu,přiznám,procítím..a odložím. Mně pomáhá,když si toho člověka zasadím do většího rámce než je zrovna teď stůl v hospodě.Když si uvědomím, že tenhle uřvaný chlap z hospody zítra se sanitkou zachrání někomu život,nebo vymění filtry v dýchacím přístroji fyzika Hayecka..Ano,někdy vím,že světu rozumím víc než ten druhý.Ale on dělá dobře zase něco jiného,co neumím já. Nemluvím tady o lásce,úctě nebo zatracování.Říkám,že člověk je výsledkem kvasu,a má právo o tomto procesu hovořit.

  39. vera

    Ale zajímal by mě taky pohled z druhé strany. Pocit nadřazenosti,který někdo projevuje vůči mně. A těch důvodů je..Třeba ten, že jsem sociální svoloč,tedy zaměstnanec, nikoliv podnikatel. Nebo určité pohrdání za to,že nenosím šperky.Znáte to? Chce se vám mluvit o tom,že v chování lidí vůči vám(mně) je latentně přítomen pocit nadřazenosti? Lidé ho nechtějí cítit na své kůži, proto ani nechtějí přiznávat že ho sami používají. A ještě bych podotkla, že se tady spojuje se tady pocit nadřazenosti a pochvala sama sebe, což si myslím,že spolu nesouvisí. Můžu mít radost ze sebe a své práce, aniž bych někým pohrdala