Kojot sebou lapený

Před pár dny mi jedna vážená přítelkyně řekla, že toho o sobě prozrazuji příliš mnoho a dávám tak, zcela zbytečně, svým nepřátelům do rukou zbraně. Je to pravda, i když na druhou stranu si říkám, že alespoň vím, jaké zbraně v jejich rukou mohu očekávat…

Vykecávám toho na sebe více než je zdrávo, a patrně i víc, než je slušno, neboť upřímnost od určitého okamžiku přestává být vítána a stává se v druhých zdrojem nejistoty. Ne upřímnost, ale maska je nástrojem zdvořilosti.
Kromě skutečnosti, že jsem prostě náturou slepičí prdel, zde hraje roli i to, že se snažím na základě svého příběhu pomoci lidem, kteří trpí stejnou nemocí, jako já. A to jak tím, že jim dávám svůj příběh k dispozici, tak i tím, že jej dávám k dispozici lidem zdravým, kteří pak, setkají-li se s člověkem trýzněným duševní nemocí, budou disponovat alespoň nějakou představou o podstatě postižení a vyvarují se dobře míněného ubližování z nevědomosti.
Potíž je v tom, že nejsem člověk ukrytý pod nic neříkajícím nickem, neskrývám svou identitu a dokonce ani tvář, jsem Jaroslav A. Polák, satanista, spisovatel, Kojot… a jsem maniodepresivní…
Upřímně řečeno nevím, jak dál. Přestat o těchto věcech psát? Mělo by to teď, po tom všem, co jsem zveřejnil, ještě význam? Smazat vše osobní, aby se některé informace šířily pomaleji nebo se jejich šíření dokonce postupně zastavilo? Nebo to už nechat být, nedělat si násilí a pokračovat v nastoupené cestě? Myslím, že jsem měl hned od počátku vést ne jeden, ale dva weblogy. Na prvním bych anonymně psal o nemoci, na druhém bych pod svým jménem prezentoval své ideje a příběhy… Jenže – šlo to kdy vůbec oddělit? Možná ano, lidé čtou obvykle povrchně a souvislosti jim vesměs unikají. Myslím, že to tak šlo udělat, jenže – to už je beztak jen bezúčelné "co by kdyby"…
Když o tom teď, formou zápisu, přemýšlím, dospívám k závěru, že mi v dané situaci zůstává už jen jediné východisko: Pokračovat dál jak v boji tak i v reportážích z něj… a zvítězit. Nebo padnout…
Jak to vidíte vy?
Advertisements

komentářů 22

Filed under Co život dal... a vzal.

22 responses to “Kojot sebou lapený

  1. černá vewiurrka

    El Coyotero,..myslím že zde pácháš odvážný kousek i když o tvé stoprocentní odvaze budu přesvědčen až zde konfrontuješ, víš koho…Nu a jinak nevím proč by to co o sobě nakecáš mělo být na závadu. Ostaně přece mpžeš vypustit i dezinforamce či lži a těžko to někdo zkontroluje a oddělí, že. Patrně nějaká značně paranoidní přítelkyně, že by psycho Nellinka? Dal bych si na Tvém místě více bacha které entity (jinak se to nedá přinejpelší vůli nazvat) v této realitě nazýváš přáteli…není zdrávo je li jich příliš, pak bývá často kvantita na úkor kvality. Na to bych si dal bacha mnohem víc a mnohem spíš než na nějaký blog který prostě až ti nebude vyhovovat smažeš a fertyk. A pokud se někomu nelíbí, jako satanosta bys měl jednoznačně vědět co s takovým vlezlým, arogantním, nafoukaným a drzým otravou.

  2. Vewi, já v reálu na nějaké to přátelení se nemám dost sil a ochoty. Ve skutečnosti se stýkám s lidmi jen málo. Co se výběru přátel týče, dovoluji si Tě upozornit, že jsem si do toho nikdy nikým kecat nenechal a tak to také zůstane.

  3. Vidím to jako ty, Kojote – těžko oddělovat, co je propojené. Mít dva vyčichlé polovičaté weblogy není tak cenné jako tenhle tvůj jeden jedinečný. A s těmi řečmi o přílišném odhalení a dávání zbraní nepřátelům? Já nevím, já jsem dost naivní a žádné nepřátele neznám. Ale je pravda, že já na svém blogu jméno nemám, ačkoliv myslím, že dohledat ho lze, kdyby se někdo pídil. A zadáním mého jména a příjmení do vyhledávače můj blog dohledat jde určitě. Uvažovala jsem si tam jmého někam prsknout, ale nakonec jsem se přecejen zalekla, že by si mne někdo snadno pročetl, kdybych se třeba hlásila o práci… hm. Každý se odhaluje každým slovem a gestem a písmem a prostě vším.

  4. Jo a vzhledem k tomu, jaké píšeš texty – obsažné, pracné atd., bylo by divné je nepodepsat. U běžného blogování o tom, kde jsem byl v hospodě a co jsem četl v novinách, není, proč se pod to podepisovat. U tvého jo.

  5. Rowen

    Já osobně si myslím, že teď už je pozdě se tím zaobírat. Prezentoval jsi tu věci, u kterých jsi patrně cítil, že mají být prezentovány. A pokud už nechceš rozebírat své dá se říct intimní problémy, nedělej to. Je to Tvoje věc, ovšem nemá smysl mazat něco co zde již bylo uveřejněno. Konec konců máš svobodnou vůli 😉

  6. Liško a Rowen, máte pravdu. Ta poznámka o přílišném odhalování se zazněla v souvislosti s jistým anonymním Čumáčkem. Ale je také fakt, že při tom hledání práce kupříkladu by to mohlo hrát nějakou roli. Tak či onak, prostě jsem si potřeboval ublognout, tož jsem si ublognul, no…

  7. Rowen

    Co by to bylo za svět bez nepřátel ? Co z toho, že jsi jim možná nadělil pár svých vzduchovek a kulometů ? Vždyť s tím neumí zacházet…Své zbraně znáš nejlépe Ty sám.

  8. Rowen

    To jistě. S tím se však musíš vypořádat sám. Každý si za své činy neseme nějaké následky. Nebo také žádné být nemusí.

  9. Mezi mé nejlepší přátelé patří dva depresisti a jeden schizoidní užnevímco. Jsou to ti nejcitlivější a nejlepší lidi co znám.Zneužití citlivých informací z blogu bych se moc nebál. Většina lidí má jiné starosti něž vyhledávat a zneužívat informace o člověku ,kterého osobně ani nezná. Pravda je ,že určité riziko tu je ,ale jak se říká – kdo chce psa být ,hůl si najde – a to i bez blogu.

  10. Z druhého úhlu pohleduTento problém se taky nazývá "oversharing" a např. Urban Dictionary o něm říká toto:http://www.urbandictionary.com…ng(Ten první příklad je fakt dost brutální.:-))Jina "Vajzgík" pro doplnění:http://www.wisegeek.com…aring.htm

  11. černá vewiurrka

    Mno teda…..dostal jsem opět další pochvalnou reakci na tvůj blog od někoho kdo nechce psát přímo zde. Takže tak o jeho užitečnosti. Čím dál více čtu introspektivní věci a čím dál méně politické sračky a výkřiky zneuznaných géniu typu např duševního chudáka dfense…a proč? Bo je to k guvnu, zato to prvé nikoliv. A co se dotyčného týče, být tebou napsal bych článek speciálně pro něj a jesli by se pod ním ozval, no zbytek by zařídila smečka tvých ctitelů a věř že jich je dost…

  12. černá vewiurrka

    A co na klasik?"Nepřítel mi vymezuje hranici a tvar" Exupéry

  13. Fíla

    Ahoj Kojote, Tvoje otevřenost a upřímnost je jeden z pohledů na tvůj blog který mě fascinuje druhý je Tvůj vhled do témat o kterých píšeš, v celém spektru témat. Maska je nástrojem přetvářky nebo vystavením zdi mezi někým a okolím . Číst blog někoho s maskou by jistě nebylo tak zajímavé a myslím že bych ho nečetl tak pravidelně a hlavně bych ho nebral příliš vážně. Tvoje otevřenost a upřímnost svědčí o veliké osobní odvaze , čistotě smýšlení , svědčí o tom jak kvalitně to máš v komunikaci nastaveno. Upřímnost vyvolává nejistotu jen u lidí kteří jí příliš neholdují , ti považují upřímnost za nějaký pekelně rafinovaný způsob manipulace, v někom může vyvolat rozpaky ale kvalitní lidé jí ocení . Můj názor je dál pokračovat v tom jak to děláš.

  14. dogbert

    Právě díky Tvému exhibicionismu je Tvůj blog unikátním literárním dílem, naprosto se liší od těch stylizovaných neupřímných sraček, které vyplňují většinu knihoven…

  15. Ve zkratceOversharing, no vida, ten výraz jsem neznal a je velice trefný, díky Catalessi. Moje první dívka měla na dveřích svého bytu nápis MÁM NEPŘÁTELE, TEDY NĚCO ZNAMENÁM. Mám pocit, že to platí obousměrně.Mé ego pochopitelně příslušnými komentáři povyrostlo, nebudu se tvářit, že ne. Takže díky.

  16. Irwiuss

    Hm, nevím, jaké nepřátele máš, ani si neumím představit, jaké zbraně by se tímhle blogem do jejich rukou mohly dostat… Co píšeš je buď pro lidi, se kterými se nikdy nesetkáš a kteří si tě dál všímat nebudou či ti budou cizí. Pak je to pro tvoje známé, kteří by to všecko mohli pochopit. Takže si myslím, že co děláš je ok. Já se podobně ve vztahu k jiným lidem chovám…A pravda je, že tvůj blog mi trošku pomohl v chápání mé silně schyzofrenní(a mírně maniodepresivní?) matky. Asi v tom smyslu, že ten problém vydím jako nemoc, než jako její chybu…

  17. Irwiuss

    Oh, sorry za tu hrubku…

  18. Irwiussi, myslím, že Tvé dělení lidí postrádá jisté nuance. Nicméně: Pominu-li jednoho obzvláště nechutného a vytrvalého anonyma, tak zatím nikdo další to, o čem píšu, významným způsobem proti mě neobrátil. Ale nepochybuji o tom, že je to možné. Ale zase na druhou stranu se nemusím bát v jiném článku zmíněné BIS – kdyby mě chtěli zverbovat, abych donášel třeba na PČSCHCS, řekl bych jim, že to by nešlo, že já si nemůžu pomoct a všechno vyžvaním 🙂

  19. LZ

    Ono se u všecho najde pro a proti…záleží asi hlavně na tom, nakolik se tím cítíš ohrožený. Pokud jsi se svými životními skutečnosti vyrovnaný,je menší pravděpodobnost, že tě něčím z toho někdo ublíží. Myslím si ale, že je mnohem víc těch, kterým tvé otevřené články pomohou, než těch, kteří by to chtěli zneužít. Já osobně považuji tvé zkušenosti s depresí za hodně osvětlující a hodnotné. Můžu si alespoň lépe představit, jaké to skutečně je (teoretický popis příznaků ti to neřekne). Také jsem se tady dozvěděla o dystimii, která odpovídá mým stavům. Takže máš můj obdiv a přeju, ať ti to psaní přinese jen to dobré 🙂

  20. vera

    No, Ježíš taky nic neprovedl,jen vyprávěl o své cestě…Možná to není obava z toho že prozrazujete něco na sebe, možná je to podvědomá obava z lidské reakce na zklamanou touhu po Mesiáši, po darovaném a rychlém spasení. Bývá zvykem zabít toho, kdo říká -ustup mi ze slunce :-). Ale když přestanete, ustoupíte strachu…čím potom utěšíte svůj úkol vidět a ukazovat svět jinak. Jsem jen host,ale je dobré vědět že se u vás svítí 🙂

  21. Jednodušedělej si věci tak, jak je sám cítíš a považuješ za správné, je to Tvůj blog. Já třeba díky svému blogu (ne příliš osobní) získala celkem zajímavou dlouhodobější zakázku, bez něho by se zadavatel o mně nikdy nedověděl. Baví, že se zeptáš a už jsou tendence komentovat, kterak si vybírat přátelé. pokud Ti osobní příspěvky pomohou s maniodepkou, co na Tobě visí, tak už jenom pragmaticky není co řešit. Nepřítel se chytí čehokoli, ale je opravdu horší, než-li maniodperese?

  22. Díky za komentáře. Ano, svítí se tu a doufám, že ještě dlouho bude. Jsem rád, že mé články někomu pomohly a koneckonců je pravda, že jejich napsání pomohlo i mně. Je toho víc, o čem bych někdy rád napsal, ale zatím ta témata nechávám být nebo jen letmo naznačím. Nicméně téma duševní nemoci je už tady tak profláknuté, že můžu směle psát dál. Něco ve smyslu: "Kuřte dál, teď už je to stejně jedno."