Vetřelci (sen)

Sen začal jako film, na který jsem se díval. Odehrával se v kosmické lodi napadené vetřelci, kteří brutálně masakrovali vše živé, zvířata i lidi, a lavinovitě se množili. Vypadali víceméně jako ti filmoví – byli velmi ozubení, velmi rychlí a naprosto brutální. Všude byla spousta krve.

Říkal jsem si, že toto je hodně jiná verze filmu, než ta Cameronova, a přemýšlel jsem, zda se nejedná o nějaký remake nebo zda jde o nový díl. Film byl tak děsivý, že jsem při některých scénách odvracel hlavu a nechtěl jsem je vidět, což se mi při hororech opravdu nestává. Postupně se sen proměňoval a ve chvíli, kdy se monstra dostala na planetu Zemi, jsem byl již součástí děje.
Ze snu si pamatuji jen útržky. Pamatuji si, že jsem byl ve vrtulníku, který pilotovala Lucienne. Byli jsme v Tichomoří a letěli nad oceánem. Věděl jsem, že se to na zemi i v moři vetřelci jenom hemží.
"Potřeboval bych vysadit někde vysoko," řekl jsem. "Na nějaké hoře."
"Tam je Mauna Kea," odvětila Lucienne. "Vyšší horu tady nenajdeš."
Letěli jsme k ostrovu v velkou sopkou. Přemýšlel jsem, nakolik je to místo opravdu bezpečné.
Další děj si nepamatuji, ale pak tam byla scéna, kdy jsem byl, spolu s nějakými dalšími lidmi, obklíčen vetřelci v nějaké budově, nebo snad v lodi, rozhodně to bylo v interiéru, a byla jen otázka času, kdy nás dostanou. Sem snad patří i scéna, v níž vetřelci napadli velkou zaoceánskou loď tak, že se probourali její dnem. Ale možná to bylo v jiné části snu. Našel jsem poměrně velký nůž a přiložil jsem si jej k hrudi s tím, že až vetřelci dorazí, probodnu se. Nechtěl jsem to však udělat dřív, protože jsem stále doufal v nějaké zázračné vyřešení situace. Pak do místnosti pronikli první vetřelci a já jsem do sebe nůž skutečně vnořil. Byl to velmi zvláštní pocit, takový… úzkostný a přitom tam bylo i uklidňující vědomí, že jsem se vyhnul sežrání zaživa.
Potom byl střih a sen pokračoval a já v něm. Vetřelci získali schopnost proměňovat se v lidi, čímž celý sen získal atmosféru hororových filmů jako je Věc či Invaze uchvatitelů těl. Vetřelci využívali momentu překvapení a vždy, když měli příležitost, proměnili se do své původní podoby a zabíjeli. Potom některý z nich přejal podobu oběti a předstíral její identitu.
Opět probíhal napínavý děj, v němž se zbytky lidstva marně snažily zachránit. Vetřelci však měli jednoznačně převahu a postupně dobývali planetu. Lidé se snažili ukrývat na malých ostrovech nebo být neustále v pohybu, aby jim unikli. Zajímavé bylo, že tam byl i člověk, který s vetřelci spolupracoval, pohyboval se mezi nimi, jakýsi zrádce. I toho však nakonec sežrali poté, co jej přestali potřebovat. Byl tam přítomen typ nejistoty, kdy si nikdo nebyl jist, kdo je a kdo není skutečný člověk. Rád bych si vzpomněl na spletité detaily děje této části snu, ale nedaří se mi to.
Najednou jsem byl v Brně na Mendlově náměstí a marně se snažil zakoupit jízdenku. V trafice je neprodávali a automaty buď nefungovaly nebo fungovaly jinak, než by měly, jeden mi vydal jakási podivná potvrzení podobná lístkům ze šatny. Neustále jsem se prodíral davem lidí a bylo to nepříjemné. Motiv neustálé přítomnosti vetřelců se změnil v jakousi silnou úzkost spojenou s pocitem, že se nutně musím někam dostat.
Další střih a byl jsem opět na Mendlově náměstí, ale tentokrát se svým bratrem. Měl jsem na sobě krásné zelené dámské šaty, o nichž jsem věděl, že jsem je dostal od mámy (která byla ve snu naživu). Vůbec mi nepřišlo divné, že mám na sobě ženské šaty. Bratr řekl, že mámě ještě koupí dárek, a odešel k jednomu stánku. Ubalil jsem si dvě cigarety a zapálil si je obě najednou. Odpadával z nich žhavý popel. Pak jsem si všiml, že jsem si do těch šatů odpadávajícím popelem propálil díru, takovou, která vznikne, když jde o látku z umělých vláken, a řekl jsem si, že to mámu bude mrzet. Bratr se vrátil od stánku a v ruce měl něco, co vypadalo jako tři velcí do svazku propletení červi. Vyrazili jsme přes parčík domů (pozn. Skutečně jsem tam bydlíval, bratr tam bydlí stále.) Stále jsem myslel na tu propálenou díru, ale jak jsme šli parkem, přebíralo vládu vědomí, že ve skutečnosti vůbec nejsem člověk, ale za člověka se vydávající vetřelec. Přiblížil jsem se k bratrovi zezadu a s vědomím, že ty červy sním jako zákusek, jsem se začal proměňovat…
VETŘELEC

Pak jsem se probudil se silným (a přetrvávajícím) pocitem úzkosti a s mírným třesem.

Advertisements

komentářů 11

Filed under Sny

11 responses to “Vetřelci (sen)

  1. černá vewiurrka

    Ty asi bráchu nemáš moc rád, muhehe?

  2. Pleteš se. O tom to není a rád ho docela mám.

  3. LZ

    Tak to musel být drsný zážitek. Ale na filmovém plátně by to jistě mělo úspěch 🙂 Čas od času se mi podaří také nějaký sen s prvky hororu. Většinou si ho po probuzení pozměním nebo dokončím k obrazu svému, aby ty nepříjemné pocity zmizely.Podařilo se ti v tom najít symboliku? Takovéhle výrazné sny by měly obvykle naznačovat něco významného.(jsem pravidelným čtenářem, ale dostala jsem odvahu ozvat se až teď 🙂 )

  4. Je v tom spousta symboliky. Například Lucienne podotkla, že Zelené šaty symbolizují to, co se jeví jako přirozená (zelená) jemnost až ženskost na povrchu, která je ale umělá (šaty byly z umělých vláken) a pod povrchem se skrývá něco zcela opačného. Celkově to asi odráží i mé rozhodnutí sestoupit na podzim v rámci psychoterapie do hlubin mé temnoty…A díky za komentář!

  5. LZ

    Také bych řekla,že to může odrážet ten proces práce s vnitřní temnotou – nakonec ses s ní v podstatě identifikoval (nejdřív jsi utíkal, skrýval se a pak se staneš také vetřelcem). Celkově je to dost zajímavý sen, jak píšeš, dá se z toho určitě vyčíst hodně. Jinak na ten podzim držím palce, určitě to zvládneš. Sice to třeba někdy nebude příjemné, ale pokud by ses dostal k jádru nebo příčině, může to dost pomoct.

  6. K analýze snuTak mi to připadá, že od okamžiku, kdy jsem si ve snu probodl srdce, jsem byl za člověka se vydávající vetřelec, jen jsem o tom nevěděl…

  7. Liška

    Horor výborně sestavený :-)Mě zaujala sopka – připadá mi jako výmluvný symbol. A pak mě překvapilo, že při čtení o žhavém popelu cigarety jsem si zase vybavila tu sopku.

  8. Zajímavý postřeh, Liško, ale ta sopka nesoptila. Spíš tam bylo vypíchnuté, že je vysoká.

  9. Nebereš toho nějak moc? 🙂

  10. 2 Evča: Čeho?

  11. No právě, to je to, co já nevím. 🙂