Představy

Tato povídka se v roce 2001 umístila na prvním místě literární soutěže Ježíšku, já chci plamenomet a vyšla v příslušném sborníku. Vzhledem k charakteru soutěže (úchylnosti a drasťárny) raději napíši, i když je to poněkud pokrytecké, že povídka není vhodná pro nezletilé čtenáře. 😉

.

PŘEDSTAVY

Koncert skončil a klub na chvíli ztichl, než barman vybral cédéčko s jakousi poklidnou hudbou. Mladík seděl sám u stolku v rohu místnosti a pozoroval kapelu poklidně sklízející kytary, smotávající dráty a odnášející těžká komba.

Že vám to stálo za tu námahu. Jezdit kdovíodkud a zahrát pro patnáct lidí…

Proud jeho myšlenek přerušil pohled na dívku, která se posadila ke stolku naproti jeho. Všiml si jí už během koncertu. Nemohl si jí nevšimnout. Sporé černé šaty spíše odhalovaly než zakrývaly bílou kůži, hříva krásných tmavých vlasů se jí vlnila po nahých zádech a překrásné, leč nepřístupné tváři vévodil pohled hypnotizujících očí.

Jejich pohledy se na okamžik setkaly. Mladík se však rychle odvrátil.

To bude tady tím světlem. Nebo máš nějaký drahý čočky,

uzavřel úvahu o podivné barvě jejích očí a napil se ze sklenky. Potom na ni opět pokradmu pohlédl.

Chytil bych tě za krk, rychle abrutálně. Přirazil bych tě ke zdi a druhou rukou bych z tebe strhal ty hadříky…

zasnil se.

Kdybys byl někdy někomu opravdu trhal šaty, tak by sis to takhle nemaloval, chlapečku.

Dívka se pousmála.

Usmíváš se… Hmmm. A pak bych si stáhl kalhoty, vytáhnul z nich…

No? Copak?

Opasek…

Aha.

…a švihal bych tě s ním po břiše a po stehnech. Pěkně přezkou, aby ti tekla krev.

Pokud bys ovšem rozdejchal ten kopanec do koulí.

Dívka se tichounce hihňala.

Směješ se… Kdybys tak věděla, na co myslím!

Kdybys tak věděl, že vím, na co myslíš.

Pak bych tě povalil na zem a otloukl bych ti hlavu o dlaždice.

Pokud se ti líbíšoustat s bezvědomejma holkama, seš latentní nekrofil, víš to?

A kdybys omdlela, zakousl bych se ti do krku. Pořádně, do krve! To by tě probralo.

Dobrý, pokračuj. Docela mě to baví.

Dívka si dala ruce za hlavu a protáhla se.

A pak bych ti ho tam vrazil.

To to trvalo…

A přitom bych tě škrtil a až bys vyplázla jazyk, začal bych do něj kousat.

Než bych já vyplázla jazyk, už by ses dávno udělal.

A pak…

Díval se na ni a přemýšlel, jestli ji má ve svých představách zabít nebo ne. Výraz její tváře ho znepokojoval. Vypadala velice pobaveně a nikde kolem neviděl žádný zjevný důvod.

Nó! A co pak? Klidně si mě zabij, jestli ti to udělá dobře.

A pak…

Podíval se na ni a opět se střetl s jejím pohledem. Chtěl sklopit oči, ale nedokázal to.

Vstala.

Usmála se.

Pojď!

ozvalo se mu v hlavě.

Pomalu kráčela z klubu a on ji následoval. Nedokázal tomu odolat.

Zastavili se v parku.

Trošku to zjednoduším…

Opravdu slyším její myšlenky? Co zjednoduší?

Prudce jej chytila za límec a přirazila ke zdi. Fascinovaně hleděl na její rostoucí špičáky.

A pak ho kousla do krku.

Pořádně, do krve…

Advertisements

Komentáře: 5

Filed under Povídky a příběhy

5 responses to “Představy

  1. To je krásný 🙂Ježíšku, já chci taky plamenomet! Stephen King kdysi napsal něco o tom, že teď už se povídky moc nepíšou a že je to škoda; že román je jako dlouhý vztah ale povídka, to je polibek ve tmě. A jak jsem tak přečetla tuhle, vytanulo mi to na mylsi, protože na níto sedí dokonale: letmý polibek ve tmě.

  2. 2 Manželka: Díky! Jsem potěšen. Povídky mám rád. A ty Kingovy, nutno dodat, velice. Více než většinu jeho románů…

  3. @Teo

    Svižné a plastické dílko. Sice jsem pointu neomylně odhadl, ale vůbec mi to nevadilo. Naopak… 😉

  4. mikeš

    se mi vybavilo Co dělá pedofilní zoofilní nekrofil v supermarketu? osahává zmrzlá kuřata; každému co jeho jest

  5. 2 @Teo: Díky! Jsem rád, že ses pobavil.2 Mikeš: :-))) PS: Prosím, jak jsi to myslel s tím komentářem pod komentáři ke Knize Zákona? Ještě pořád mi to nedošlo…