Moje nejstarší vzpomínka

Úplně prvním okamžikem, který si pamatuji, jsou moje druhé narozeniny. Vzpomínám si, jak jsem šel do kuchyně, patrně mě máma zavolala, přidržoval jsem se závěsu a pak jsem to spatřil:

2_roky

Na stole byl, tak, abych jej viděl, dort a na něm hořely dvě svíčky. Ten pohled mě naplnil úžasem…

A to je vše. Na víc si z toho dne už nevzpomínám.
Zde zveřejněná fotka není momentkou onoho okamžiku, byla vyfocena u fotografa a dort na obrázku je umělý. Stejný byl, jak si při prohlížení fotek správně povšimla Lucienne, použit o tři roky později na obdobné fotce a mým mladším bratrem.

A protože jsem ještě nevypustil do světa žádnou řetězovku, rozhodl jsem se, že to taky zkusím. Koneckonců – každý by měl mít nějakou nejstarší vzpomínku, i kdyby měla být ze včerejška 😉

Jaká je vaše nejstarší vzpomínka? A pokud je ta úplně nejstarší vzpomínka bolestná či zahanbující natolik, že o ní nechcete psát, zkuste vybrat jednu z těch nejstarších, o kterých psát chcete.
O napsání článku „Moje nejstarší vzpomínka“ prosím
Lucienne , Lišku a aTea .

Děkuji.

Advertisements

komentářů 9

Filed under Co život dal... a vzal.

9 responses to “Moje nejstarší vzpomínka

  1. AhojVím, že nejsem mezi tázanými, ale tvůj nápad mě zaujal. Jedna z mých úplně nejstarších vzpomínek je taky kolem dvou let, kdy jsme se nastěhovali do novýho domu, co ještě neměl upravené okolí. Moje několikaměsíční ségra seděla v kočáře na balkoně a její velikou oblibou bylo házet gumové hračky dolů z okna. A já si pamatuju, jak jsme s mámou chodily kolem domu, brodily se bahnem staveniště a hledaly hračky. A doma je zase omývaly a předaly k dalšímu kolu. :))

  2. 2 Kví: To nevadí, že nejsi mezi tázanými. Klidně z toho udělej článek a pošli štafetu dál. Je to pěkná vzpomínka.

  3. 2Kojot:Tak já se vzkojotím a udělám to v nejbližší době až mi půjde slina 🙂

  4. 2 Lucienne: Bezva! 🙂 A kdyby bylo vzkojotění se příliš obtížné, můžeš se ještě zkusit zluciennit 😉

  5. Aha!Dobrá, dobrá.Kterápak je ta moje nejstarší? Jdu o tom přemýšlet do nočního vzduchu. Juchů.Možná si to připomenu někde ve svých záznamech z dětství, kdy jsem si ještě pamatovala mnohé věci, co už si nepamatuju. A naštěstí jsem je měla chuť psát.

  6. 2 Liška: Díky! 🙂

  7. No…já tu výzvu čtu až teď a rovnou říkám, že nejsem ten správnej týpek pro podobné akce. Ale něco chucpálního o svém dětství napíšu… Asi zítra. To bude skandál, kua!

  8. 2 aTeo: Těším se. 😉

  9. aTeo

    vychucpíno…