Neformální životopis

Jmenuji se Jaroslav Polák a narodil jsem se v Brně v poledne 5. března roku 1975.

V raném dětství, do svých pěti let, jsem natolik nedokázal pochopit nespravedlnost, že jsem při setkání s ní dostával hysterické záchvaty. Opakovaně se mi zdávaly sny o Vánocích, v nichž se objevovala kouzelná skleněná koule. Později se tato koule rozbila a tak už zůstala. Kromě pokaženého a tím nevlídného, leč stále se opakujícího vánočního snu, se objevil sen o probuzení se do přízračného a děsivého žlutého světla, jež jsem mnohem později (ač zdaleka ne v jeho původní obludnosti) vídával v bytech hodně starých lidí. Také jsem začal ve snech bloumat kroutícími se tunely pod Brnem a hledat cestu do magické jeskyně, do níž – dle legendy – měly ústit. Potkával jsem tam těžko popsatelné indiferentní bytosti. Přestože i v těchto tunelech panovalo žluté světlo, necítil jsem se v nich špatně. Cestu do jeskyně jsem nicméně nikdy nenašel.

Myslím, že právě události předškolního věku významně ovlivnily další směřování mého života a snad právě proto jsem měl potřebu se o nich zde zmínit.

V době základní a střední školy jsem byl jakoby rozdělen ve dvě bytosti – poslušného, prospívajícího žáka a človíčka žijícího ve světě vlastní fantazie a neskutečných příběhů. Tyto dvě bytosti si spolu příliš nerozuměly, ale dokázaly koexistovat. Postupem času jsem začal hledat nějakou formu spirituality. Jistou dobu jsem byl dokonce křesťanem.
Někdy kolem devatenácti let, na počátku univerzitních studií (FF MU – obory filosofe a religionistika) došlo k hluboké proměně mého vnímání světa, jež byla spjata s návraty do raného dětství a to takovou měrou, že jsem si lépe pamatoval rané dětství než školní a gymnaziální léta. Krátce poté jsem duševně onemocněl (bipolární porucha s převažujícími depresemi), ale to mi došlo až mnohem později.

S vlastními démony se v té době vypořádával především literární tvorbou a četbou. Díky své nejlepší přítelkyni jsem začal opět objevovat pohádkový svět a pochopil, že Gaimanova kniha Nikdykde, Holdstockův Les mytág a temné příběhy Howarda Phillipse Lovecrafta nejsou fikcemi. Začal jsem se hlouběji zabývat studiem magie, mystiky a výkladem tarotu. Od roku 1995 začaly vážné problémy ve škole – stále delší a hlubší depresivní epizody znemožňovaly smysluplné studium, což bylo spojeno s pocity viny a dalšími charakteristickými příznaky, včetně sílících myšlenek na sebevraždu (smrt jako taková mě ovšem fascinovala od nepaměti).

V roce 1996 mi zemřel otec, čímž došlo k vyostření různých krizí v rodině konflikty s matkou a odcizení se s bratrem. Na Filozofické fakultě jsem, s mnoha – často dlouhými – přerušeními, absolvoval celkem 9 semestrů, ale dokončit studium se mi nepodařilo.

V letech 1996-2000 jsem napsal (pod jmény Jaroslav A. Polák, J. A. Poloni a Jeremy Fielder) větší množství hororových a fantasy příběhů, z nichž některé byly publikovány. V roce 2000 jsem odešel z domu a začal se učit žít samostatně. V letech 2000 – 2001 jsem pracoval v Diagnostickém ústavu pro mládež jako pomocný vychovatel, díky čemuž jsem se naučil mnohé o sobě i druhých a intuitivně začal používat psychoterapeutické postupy, ač jsem v tomto směru nebyl nijak vyškolen. Po roce jsem však musel toto místo opustit kvůli silnému syndromu vyhoření. V roce 2002 jsem nastoupil jako pracovní terapeut v chráněné dílně občanského sdružení Práh, které je zaměřeno na pomoc duševně nemocným. Zde jsem byl proškolen především v problematice psychosociální rehabilitace a naučil jsem se rozumět myšlení lidí trpících schizofrenií. V té době se ale též opět vrátila deprese (umocněná dlouhým umíráním a smrtí matky na podzim toho roku), jež mi postupně znemožnila tuto práci vykonávat. Začal jsem s psychiatrickou léčbou (a měl tak možnost zažít účinky velkého množství různých psychofarmak) a posléze (2003) s intenzivní psychoterapií u PhDr. Vladimíra Dvořáčka (od podzimu roku 2003 se též pravidelně účastním jím vedené každotýdenní skupiny). I přes mnoho krizových momentů jsem se postupně naučil své nemoci rozumět, pracovat s ní a nakonec ji i použít jako nástroj duchovního vývoje. V oblasti léčby duševních nemocí na základě vlastní zkušenosti zastávám umírněné stanovisko – kloním se spíše ke spolupráci psychiatrické a psychoterapeutické péče, než k obhajování jakéhokoli jednostranného stanoviska.

Od roku 2002 jsem se začal věnovat výtvarné tvorbě a psaní úvah a esejů na duchovní a filosofická témata. Stal jsem se též magickým žákem Zuzany Antares a členem brněnského Malého opatství thelémského.

Od roku 2005 pozvolna studuji astrologii.

Koncem roku 2004 došlo k odeznění nemoci, mj. i na základě několika hlubokých duchovních prožitků souvisejících s vnitřním sjednocováním protikladů. Uvědomil jsem si své hluboké souznění s archetypální postavou Trickstera a přijal magické jméno Kojot. Svým duchovním zaměřením se považuji za thelémitu – tuto cestu jsem zcela přijal za vlastní a plně se jí věnuji. Z oblasti analytické psychologie je mi nejbližší dílo Jamese Hillmana.

Na jaře roku 2005 jsem začal pracovat jako terapeut v občanském sdružení Lotos Brno , jež poskytuje komplexní následnou péči lidem závislým na alkoholu. Zde jsem pracoval do konce listopadu 2007, pracovní poměr jsem ukončil výpovědí (ze své strany), už se mi zachtělo nových zkušeností a jiné práce. Teď tedy hledám…

V současné době se mé vzdělávání ubírá dvěma směry: jednak jde o kursy a semináře určené k bezprostřednímu využití pro práci s klienty, dále pak o studium zaměřené na hlubší porozumění sobě, druhým i světu.

Od roku 2006 se věnuji chovu laboratorních potkanů pod značkou chovatelská stanice Světlonoš. Z duchovního hlediska lze v tomto smyslu hovořit o jisté formě komunikace s Apollonem Smintheem. Dále pozvolna překládám Knihu lží Aleistra Crowleyho, pracuji na komentářích Liber AL vel Legis.

V roce 2007 jsem ukončil své postupné odpoutávání se od Malého opatství thelémského (zůstávám členem-dopisovatelem) a hledám mně bližší způsob uchopení thelémské spirituality.

Od 4. března 2007 žiji se svou milovanou a ctěnou Lucienne s níž jsem se 6. října 2007 oženil. V posledních měsících jsem po letech znovu přečetl Gaimanovu comicsovou ságu Sandman, dostal se na vysokou školu, studoval jsem sv. Jana od Kříže, nyní se věnuji studiu magie, magickému výcviku dle Kariky, učím se základům andragogiky, práva a managementu, čtu Vergilia, dolaďuji svou práci o zrození řecké filosofie a píšu texty, které publikuji na svém weblogu…

Doplněno dne 2. září 2008: Jen telegraficky – úspěšně jsem zvládnil první ročník studia, k poslednímu listopuadu 2007 jsem ukončil práci v o.s. Lotos Brno a od března 2008 pracuji jako pojišťovací poradce u Kooperativy. Podařilo se mi také zrealizovat druhé upravené vydání knihy Conan – Třetí krok do hlubin, která by měla co nevidět vyjít v nakladatesltví Brokilon. Moje bádání se v posledních měsících zaměřovalo na problém významu a smyslu magie, kritický, ale otevřený pohled na tzv. parapsychologické (či psychotronické) fenomény a různá hledání sebe sama. Více viz najmě rubriky Co život dal a vzal, Úvahy a postřehy a Recenze.

MINOLTA DIGITAL CAMERA