Když se člověk zamýšlí nad slovy, dříve či později narazí na skutečnost, že existují jisté nemateriální entity, které prokazatelně působí na hmotu a to tak, že přimějí lidské bytosti k často i velmi extrémním činům. Lidé jsou pro ně ochotni zemřít i zabíjet. Mluvím o pojmech jako je “svoboda“ či “spravedlnost“.
Rozhodně je možné říci, že v hmotném světě neexistují, alespoň na první pohled ne, hmotné entity, jež by byly denotáty těchto pojmů. Neboli: Spravedlnost není něco, čeho bychom se mohli dotknout.
Když začneme zjišťovat, co si pod těmito pojmy lidé vlastně představují. To, co obvykle pokládáme za svobodu respektive projev svobodné vůle, tedy naplňování těch či oněch tužeb, pokládal Kant za nesvobodu (a poměrně rozumně vysvětlil proč). Mluví-li o “spravedlnosti“ neoliberál, má na mysli něco zcela jiného, než je to, co má, hovoře o spravedlnosti, na mysli socialista či komunista. Znamená to, že existují různé svobody a různé spravedlnosti, případně že se v jejich případech jedná prostě o pouhé flatus vocis, nebo tyto pojmy, ať už jsou naplněny jakýmikoli představami, přeci jen mají něco společného, nějakou esenci, nějaký společný korelát?
Přemýšleje o tom, dospěl jsem k závěru, že takový korelát existuje a že jím je příslušná emoční a následná behaviorální odpověď, jež se dostavuje ve chvílích, kdy z pohledu subjektu dochází k omezení svobody nebo ke spáchání nespravedlnosti (na tom, jakým obsahem oba pojmy naplňuje, přitom nezáleží). Touto odpovědí je samozřejmě typické pobouření a snaha zjednat nápravu či na situaci alespoň upozornit. Takový korelát je měřitelný a jistě byl již neurovědci zkoumán (mrknu se na to později). Pak by ovšem ony pojmy nemusely odkazovat k něčemu imateriálnímu, jak se to na první pohled jeví.
(Tohle je jen taková poznámka k mým současným filosofujícím úvahám, přičemž je docela dobře možné, že se tímto problémem již někdo mnohem kompetentnější než já takto zabýval zabýval a já na to zatím nenarazil, berte prosím v potaz, že jsem jen filosofický nedouk.)