Vážím si lidí z mnoha různých důvodů a to, jaký mají vztah k náboženské víře pro mě osobně nehraje velkou roli, pakliže ovšem netrpí utkvělou představou, že jen ta jejich pravda je ta pravá a pokud ji nepřijmu, skončím v pekle – ať už v pekle ve smyslu náboženském, nebo v pekle iracionality.
Nevadí tedy i ani to, že se lidé snaží světonázor, který zastávají, tedy určitý memplex, dále šířit, pokud tak ovšem nečiní tím způsobem, že svět dělí na dva tábory (my a oni), tedy ve smyslu úsloví, „kdo nečůrá s námi, čůrá proti nám“. I takové lidi vnitřně chápu, rozumím tomu, že někdy světonázor člověka doslova posedne a člověk pak ztrácí vládu nad sebou a mění se v membota, sám jsem to ostatně několikrát zažil a ten opojný pocit, že mám pravdu, spojený s iluzí, že jsem dokonale nad věcí a vím, jak se věci mají, je vskutku zrádný. Nicméně vím, že takto posedlé lidi nelze jakkoli léčit a nezbývá jen doufat, že je to přejde samo, případně se s nimi naučit žít a přijímat z toho, co produkují, to dobré a užitečné. Proto ten dlouhý úvod k tomu, co chci říci – chci, aby bylo zřejmé, že nehodlám žádného ateistu-naturalistu přesvědčovat za každou cenu, že má ve svém myšlenkovém systému vnitřní rozpor, jen na to chci prostě jen poukázat, neboť mi to připadá zajímavé. Takže k věci.
Připadá mi zajímavé, že obvykle solidně vzdělaní „noví ateisté“ jsou velmi slušně informováni o neurovědách, dokáží často kvalitně hovořit z pozice evoluční biologie a psychologie, umějí interpretovat možný vznik náboženství na těchto základech atp., a přitom současně věří v to, čemu bych snad mohl říkat „evangelium dekonverze“, tedy v to, že když člověku zjeví svou racionálně naturalistou pravdu, je tento morálně povinen vzdát se „bludů“, v něž dosud věřil, a „obrátit se“, přičemž pakliže tak neučiní, je zavrženíhodný hlupák, jenž nepatří do civilizované společnosti.
Zvláště pikantní pak je, když „noví ateisté“ jsou současně přísní deterministé a současně věří v dekonverzi, přičemž, jak bylo řečeno, ostře odsuzují ty, kdo mají uši, leč jejich dobrou zvěst neslyší. Podobají se tak refomovaným protestantům, kteří věří v přísnou predestinaci a současně jsou schopni v rámci své teologie tvrdit, že člověk, který skončí v pekle, si to zaslouží.
Celkově vzato zde nacházím typicky západně-křesťanský evangelizační stereotyp – jen s „obráceným znaménkem“.
Vím, že to, co nyní píši, se blíží k argumentačnímu faulu zvanému „straw man“, takže dodávám – jsem si plně vědom skutečnosti, že spousta ateistů a naturalistů do této kategorie nespadá, neboť v univerzální spásnost dekonverze nevěří – právě proto, že se vyznají ve výše uvedených oborech, že lidský rozum spíše než hledání pravdy slouží k racionalizaci, že jen část lidí nahlíží svět racionálně, zatímco další významná část lidí tak činí emotivně a není tudíž přístupná racionální argumentaci, že jsme všemožně determinováni a tudíž prostě můžeme dát přednost tomu, co nějak cítíme, před racionálním argumentem, aniž bychom přitom byli horšími či nějak defektními lidmi atd.
Shrnuto: Lidský mozek je přírodním výběrem zbastlený soubor nástrojů k přežití, nikoli k poznávání věčných pravd. K tomu, aby fungoval v módu kritického myšlení, potřebuje často (i pokud je k tomu v daném případě nadán) specifický výcvik. Množství lidí prostě na bázi racionality nefunguje a nejsou proto méně lidmi. Šířit ideu, o níž je člověk přesvědčen, že je pravdivá či důležitá, je v pořádku, ale ne za každou cenu – dějiny ostatně ukazují, že je-li nějaká myšlenka, jakkoli dobrá a humanistická, šířena za každou cenu, ztrácí se ze světa lidskost.