Žert aneb Páchne to tu blbostí

Říkají nám, že spolu s miliony dalších šťastlivců žijeme v demokratickém euroamerickém světě, kde se pěstuje svoboda slova a kde můžete třeba říci, že prezident je vůl, a nic se vám nestane.

A pak jsou na světě ty zlé, strašně zlé totalitní státy, státy, kde vám za svobodné vyjádření myšlenek hrozí kriminál a na které je třeba ze strategických bombardérů hodit nějakou tu svobodu a demokracii hned, jak je to jen trochu možné (zvláště pokud jsou tam zdroje ropy).

Předně je třeba říci, že nepopírám, reálnou existenci režimů, kde říci něco zakázaného je o hubu a může to skončit dlouholetým vězením či dokonce trestem smrti. Jen si prosím příliš nefanděme, že nám se něco takového stát nemůže. Paradoxní je, že přesto, že nejsme za to, co řekneme či napíšeme, ohroženi tak tvrdými tresty jako třeba v Číně, v Íránu či v KLDR, máme – na rozdíl od klasických totalitně-cenzurních systémů – jiný problém: Občan takového Íránu celkem dobře ví, co se stane, když zveřejní něco ošklivého o Muhammadovi, občané Číny jsou rovněž celkem dobře informováni o oblastech, kde je dobré držet jazyk za zuby či Twitter na uzdě. A pak si prostě mohou vybrat, jestli budou hrdinové svědomí (se všemi riziky s tím spojenými), či nikoli.

To my, občané svobodných, otevřených, demokratických, tržních a vůbec cool společností nikdy tak docela nevíme, kdy na nás dopadne ruka zákona kvůli nějaké úplné pitomosti. Z poslední doby lze zmínit případ dvou evropských občanů (Ira a Britky), kteří se vydali do Spojených států (dále SS), tam byli hned na letišti zadrženi, odvedeni v poutech, vyslýcháni a vyhoštěni, protože na Twitteru napsali že vykopou Marylin Monroe a „zboří Ameriku“, vše míněno ve zjevné nadsázce (odkazovaný článek si přečtěte, stojí za to). Podstatné je na tom to, co česká média nezdůraznila: Úředníci SS nemají nic lepšího na práci než zkoumat twitterové (a bezpochyby i mnohé jiné internetové) aktivity nespočtu lidí a číhají na každé podezření z rozvratné protiamerické činnosti. Copak si opravdu myslí, že by skutečný terorista byl takový debil, že by se o svých plánech šířil na Twitteru? Nebo jde o něco jiného?

Nicméně dosah amerických nenechavých pazourů nekončí na letištích a jiných vstupních branách do této země neomezených možností. Pokud se těmto světovým policajtům nelíbí, že narušujete jejich Pax Americana třeba tím, že na své webové stránce odkazujete na díla chráněná jejich autorskými právy, tak tenhle světovej policajt prostě může říci své spřátelené – či spíše vazalské? – vládě: „My chceme tohoto vašeho občana soudit, zatknete nám ho a pošlete.“ – a hádejte, co se stane? Soudce vaší země rozhodne a vy se můžete těšit na príma výlet do Ameriky. Ano, skutečně se takové věci dějí.

SS však nejsou jedinou „demokratickou“ zemí, která je schopna svého občana šikanovat proto, že nechápe jeho smysl pro humor. Jistý jihokorejský student retweetnul z legrace po Kim Čong-ilově smrti starší tweet oficiálního severokorejského Twitter kanálu, jenž zněl: “Long live Kim Jong-il”. Nyní sedí ve vězení za podporu nepřítele. Je přitom zcela evidentní, že to v daném kontextu bylo myšleno ironicky. Lze také připomenout starší českou aféru s billboardem parodujícím kampaň Stanislava Grosse na němž byl Usáma a text “Myslím to upřímně.”, kde musel tvůrce (Štěpán Mareš) dokazovat, že je to opravdu, ale opravdu recese a ne podpora terorismu. Bezpochyby bychom našli množství dalších případů takových nespravedlností. K čemu to spěje? Možná, že k autocenzuře takových rozměrů, jaká je i u občanů velmi totalitních zemí nevídaná, protože to, za co hrozí průšvih, není transparentně určeno a my se nakonec, zvláště bude-li realizována ACTA, budeme bát veřejně vtipkovat i o zcela neškodných věcech a to nejen na sociálních médiích, ale všude, neboť dnes už není jasné, co všechno vlastně je či není sledováno a odposloucháváno a kamery jsou kam se člověk koukne. A tak přijde den, kdy s vážnou tváří vstoupíme s přáteli do odlehlého hlubokého lesa, důkladně se rozhlédneme a popovídáme si o tom, jak jsme se ve šťastnějších časech zbořili v Americe.

Svou glosu uzavřu slovy klasika: „Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík“. Milan Kundera, Žert.