Křivdu, kterou nelze způsobit, nelze ani napravit

Přestavte si, že byste ukřivdili kameni, třeba byste jej (kus) urazili, měli byste takto způsobenou křivdu napravit?

Dle antidiskriminační legislativy se diskriminace týká výhradně lidských bytostí, neboť jen jim je možné způsobit újmu na lidské důstojnosti, tedy jim ukřivdit. Ukřivdit znamená způsobit všeobecně známý krajně nepříjemný pocit. Osobně se domnívám, že křivdu mohou pociťovat i některá zvířata, ale to nyní pomiňme. Křivdu rozhodně nemůže pociťovat šutr a nemůže ji pociťovat ani právnická osoba či instituce. Proto například nemůžete diskriminovat firmu (ale můžete porušit, například při výběrovém řízení, jiná pravidla), protože firma nemá lidskou důstojnost. Stejně tak ji nemá ani církev.

Tudíž jsem zásadně proti tomu, aby byly církvím předávány majetky ve jménu “napravení křivd“. Je to pojmová konfúze. Žádné církvi nikdy žádná křivda způsobena být nemohla, protože církve nic necítí. Nejsme morálně povinováni vracet institucím to, co jim naši předkové vzali (a co ony někdy zase vzaly našim předkům). Naopak, byla-li způsobena křivda lidem, jsme morálně povinováni ji napravit: Nemám tedy žádné výhrady proti tomu, aby byli nějakým relevantním způsobem odškodněni kněží, kterým byl z nepřijatelných důvodů odebrán státní souhlas k výkonu povolání či byli jinak diskriminováni nebo pronásledováni a šikanováni (například Státní bezpečností). Kněží jsou lidské bytosti, mají city, pakliže jim byla způsobena újma, nešetřil bych na nich. Nevím, jestli k takovému odškodnění vůbec došlo.

Stejně tak nemám námitky ohledně navrácení takového majetku, který církev potřebuje k tomu, aby vůbec byla schopna poskytovat své služby věřícím a o který ji minulý režim připravil (pakliže ovšem stále ještě má nějaké věřící). To se může týkat malých církví, či třeba církevních společenství v rámci Římskokatolické církve – například nemám nic proti navrácení tradičních budov řádovým společenstvím. K tomu ale, pokud vím, už vesměs došlo. Jděte mi však někam s latifundiemi a miliardami pro jednu z nejbohatších institucí (a zřejmě nejstarší existující korporaci) na světě, nota bene když tato instituce má v programovém prohlášení nastavení druhé tváře a cosi o tom, že bohatství je překážkou na cestě do království nebeského. I když vlastně: Možná je záměr Římskokatolické církve vlastně bohulibý a spásný, a jen jsme jej nepochopili – čím více bohatství si přisvojí, tím méně překážek budeme mít my ostatní na své pouti k Pánu Bohu.

Závěrem bych rád připomněl, že jsou to české levicové strany, které se staví proti štědrému plánu restitucí v hodnotě desítek miliard korun a jež navrhují v této věci vypsání referenda, zatímco pravicové strany daly zcela jasně najevo svou spřízněnost s římskokatolickým konzervativismem, s nímž se sice ztotožňuje jen menšina našich obyvatel, ale jehož vliv skrze “hradní partičku” v čele s Klausem a dále pak špičky TOP09 a ODS stále (a nebezpečně!) roste.

POZNÁMKA: Ohledně toho, kolik lidí u nás vlastně církve zastupují a o tom, že jejich význam je permanentně nadhodnocován viz také pravděblízký (řekl bych) komentář Filipa Tvrdého k předběžným výsledkům Sčítání 2011 (doporučuji i debatu pod článkem).