Nedávno jsem se setkal s touto myšlenkovou konstrukcí: Bůh je jeden a nemá protiklad, foton nemá antičástici, Bůh je spojován se světlem, ergo: Náboženské nauky nějak předjímají závěry moderní fyziky. Nebo: Jméno komety Elenin začíná na „ELE“, což je zkratka pro „Extinction Level Event“, Elenin tudíž není kometa ale neutronová hvězda, která zničí Zemi, což nám vědci tají.
A tu o kabale a fotbalu znáte?
Ne? Nuže vězte, že kabalistický strom života má 22 cest propojujících 10 sefir; tyto cesty odpovídají 22 písmenům hebrejské abecedy a 22 tarotovým trumfům. Těmito cestami putuje duše směrem k Bohu nebo sestupuje božství k zemi. Ve fotbalu je 22 hráčů a jeden míč, míč lze chápat jako symbol duše zakoušející zkušenost s 22 cestami/trumfy. Současně známe také 22 Sétových tunelů odvrácené strany Stromu života, ty se při hře projevují ve chvíli, když hráč fauluje, nad vším ale bdí Boží auditor Metatron, symbolizovaný rozhodčím. Tak fotbal propojuje starobylou židovskou mystiku s konceptem božské hry – lílá – známém z prastaré východní moudrosti, jíž se účastní 24 emanací Višnua, což je 22 hráčů a 2 branky – a jsme doma! Když k tomu připočteme, že Mayové v rámci svých náboženských obřadů hráli míčové hry – a, jak známo, Mayové byli, co se duchovna týče, nějací machři! – musíme si položit otázku: Je to všechno jenom náhoda? Chcete mi tvrdit, že to všechno je jenom shoda okolností? Novodobý fotbal se rozvíjí na přelomu 18. a 19. století, přičemž na konci 18. století existovali a poté (jen oficiálně, jak jinak!) zanikli Weishauptovi Bavorští Ilumináti. Nuže? 😉
Takhle bych si mohl vymýšlet ještě dlouho, ale pro ilustraci skutečnosti, že najít povrchní souvislosti mezi nějakými dvěma jevy je fakt triviální, to myslím stačí. Nevyžaduje to žádné významnější myšlenkové úsilí, zvládne to kdejaký chytrák a povětšinou to má výpovědní hodnotu kávové sedliny. Ohledně obzvláště oblíbené kvantové mechaniky je situace obzvláště tristní, neboť stále znovu narážím na to, jak na základě populárních alegorií z knížek pro širokou veřejnost vznikají povídačky o souvislostech kvantovky s duchovními naukami, přičemž autorům těchto plytkostí nedochází, že jejich úvahy pracují jen s přiblíženími myšlenkových koncepcí fyziky těm, kdo nevládnou jejím skutečným jazykem – matematikou.
Nerozumím kvantové mechanice, nerozumím jí přesto, že jsem o ní četl nemálo populárně naučných knih. Je to stejné, jako nerozumím třeba takové konstrukci počítačů – mám nějakou rámcovou představu, oč se jedná, ale nedokázal bych počítač vyrobit a povětšinou ani opravit. Mít povšechnou znalost není totéž, co rozumět, a vyvozovat na základě povšechné znalosti nějaké hlubokomyslnosti je krajně pošetilé.
Duchovno se ostatně týká ducha, případně duše, týká se tedy úplně jiných věcí než fyzika, a fyziku k ničemu nepotřebuje (a fyzika k ničemu nepotřebuje duchovno, někteří fyzikové ano, ale fyzika jako disciplína ne). Je zcela v pořádku mluvit o duchovních zkušenostech a není třeba si při tom vylepšovat image pseudovědeckým žargonem. Proto prosím všechny, kdož k tomu mají sklon: Zkuste mluvit jen o tom, čemu rozumíte, a mluvte o tom v pojmech tomu vlastních. Všem, kteří si to vezmou k srdci, převelmi děkuji.