Glosa: Veliké vítězství libyjského lidu v boji proti ukrutnému diktátorovi…

Pravda a láska zase jednou zvítězila nad lží a nenávistí – humanitární bombardování přineslo své plody. Syrta padla, Kaddáfí, který zbaběle zůstal ve svém rodném městě a opovážil se bojovat až do konce, je podle všeho opravdu mrtev! Libyje slaví: Všimněte si prosím utěšeného vzhledu osvobozeného města a neskrývaného štěstí ve tvářích jeho konečně svobodných obyvatel, objímajících se s hrdinnými osvoboditeli, kteří ani na okamžik nepolevili v obětavém boji proti ztělesněnému zlu:

PS: Podle libyasos.blogspot.com je ovšem Kaddáfí naživu a zpráva o jeho smrti je zpravodajská hra, jež jej má vylákat z úkrytu. Upřímně řečeno tomu moc nevěřím. Než se zde budeme hádat o to, jestli byl plukovník Kaddáfí zlý či dobrý, masový vrah či pečující otec národa, mějme na paměti, že to je z morálního hlediska irelevantní: Pakliže léčba nemoci přinese více utrpení, než nemoc sama, je třeba od ní upustit. “Léčba” Iráku stála více životů Iráčánů (nehledě na škody spáchané na světovém kulturním dědictví), než kolik jich pravděpodobně mohl ještě v průběhu své kariéry vzít Saddám Husajn (EDIT 26. 10. 2011: Bylo upraveno na základě upozornění na chybu). Aktuální podpora NATO jedné straně občanské války v Libyi by byla mravně nepřijatelná i v případě, že by byl Kaddáfí veleukturný tyran.