Od té doby, co se na stránkách tohoto weblogu i jinde věnuji kritice společenských poměrů, se objevovaly hlasy, že kritizovat umí každý, že jen kecám a nic nedělám. Nu, myslím si sice, že i kritika sama o sobě má svou hodnotu, ale v zásadě jsem sám cítil, že je třeba udělat něco víc, než jen kritizovat. Zahájil jsem proto jisté kroky, jejichž výsledkem je, že jsem se dnes v 17:11 stal oficiálně členem Komunistické strany Čech a Moravy.
Věřím, že si jednou najdu čas a sepíši – s hlubokým respektem ke Karlu Čapkovi – esej nazvaný Proč jsem komunistou, leč v současné době mám jiné povinnosti týkající se školy, práce a aktivit v rámci KSČM, takže to bude muset počkat – a vlastně je i dobře, dám-li svým myšlenkám čas, aby uzrály.
Takže se v této chvíli nebudu široce rozepisovat na toto téma, řeknu jen, že nejsem jediný, komu události od roku 2008 a zvláště pak po instalaci Nečasovy vlády otevřely oči. Lidé se pomalu probouzejí a zjišťují, že naše země stále nevzkvétá, že jsme byli vpravdě chucpózním způsobem okradeni, a – a to je důležité! – že v tom nejsme sami. Lidé na celém světě začínají volat, že císař je nahý, vycházejí do ulic a dávají najevo svůj hněv. Obávám se sice, že toto ještě není ta revoluce, na kterou čekám, neboť lidé stále ještě věří, že si současní mocní nechají něco vysvětlit a napraví se. Lidé v ulicích také doufají, že se jim podaří dosáhnout změny, aniž by se museli identifikovat s nějakým konkrétním politickým programem, což však není možné. Protože si to uvědomuji, rozhodl jsem se vstoupit právě do KSČM. ČSSD se svou ideou o vytvoření jakéhosi kompromisního “kapitalismu s lidskou tváří“ pro mne byla nepřijatelná, nehledě na to, že pro mě nebyla důvěryhodná ani vzhledem ke své neprůhlednosti a korupčnictví. V nějaké malé alternativní levicové straně či hnutí bych sice nejspíš našel více svých vrstevníků a spoustu nadšení, což by však bylo vykoupeno neprofesionalitou a v podstatě mizivým politickým vlivem. KSČM je prostě v současné době jedinou autentickou a akceschopnou levicovou silou v Česku, na níž je mi sympatické i to, že se odmítla vzdát komunismu ve svém názvu i ve svém usilování, což se mimochodem nyní ukazuje jako tah politicky velmi prozřetelný.
Věřím, že jsem zvolil dobrou platformu, platformu, v níž budu moci uplatnit své schopnosti, ostatně jsem se již podílel například na diskusi týkající se materiálu Socialismus v 21. století, jenž má být vodítkem pro další směřování strany.
Závěrem bych chtěl povzbudit ty ze svých čtenářů, kteří jsou rovněž nespokojeni s vývojem v posledních dvaadvaceti letech u nás a hlásí se ke kritice kapitalismu, aby zvážili možnost svého vstupu do KSČM a tím i možnost podílet se na jejím dalším směřování. Vskutku není důvod k rezignaci. Fénixové povstávají z popela!