AMOR VACUI - zápisky z cesty

Zkraťme to, vedle v pokoji je kotě a já se nebudu zdržovat psaním sáhodlouhých litanií. Takže kočička nejprve nechtěla jíst, pak se rozjedla, přebývala pár dní ve stísněných podmínkách, pak přežila cestu do Brna v podmínkách ještě stísněnějších, a nyní je u mě v ložnici a zvyká si. Je velice akční a zatím se bojí jen Elišky a drží si ji syčením od těla. Čikita se Zinuškou se naopak bojí toho mrněte a taky si je drží syčením od těla. To se poddá...

Kamarád mi ke kotěti dal i tašku plnou krmení – včetně speciálního mléka, o němž jsem vůbec netušil, že se vyrábí – a já mu za to dal svůj poslední autorský výtisk Bizarního atraktoru, neboť tuším, že jej ocení. Bizarní atraktor za bizarní kotě – já teď zrovna nemám k dispozici foťák, takže jsem se pokusil udělat několik obrázků toho živého stříbra (které mne celou noc na dnešek budilo a chtělo si hrát) kamerou svého MacBooku, ale vězte, že jakmile získám operativnější techniku, uvidíte tak podivně flekatou kočku, jako už dlouho ne.

A ještě jméno. Kamarád jí říkal Sisi, ale mně to moc nesedí. A protože je ze Ostravska a já mám rád Bezruče, napadla mě Maryčka, zkráceně pak Mari. Nebo Márinka. Tak nějak. Uvidíme.

Tady je:

linkuj.cz vybrali.sme.sk