Já celou tu dobu tušil, že můj “blasfemický“ erotický sen o Panně Marii skutečně je zprávou z míst nejvyšších, a to i přesto, že je tam evidentní ten oidipovský motiv, že lze vysvětlit i dlouhodobou sexuální frustrací atd. atp. A skutečně, je tam vzkaz shůry, ale celé mi to “docvaklo“ až dnes po psychoskupině, na které jsem ten sen rozebíral (a všem, kteří mne tam svými podněty obohatili, tímto děkuji).
Tedy, aby bylo jasno, sen lze interpretovat pomocí mnoha různých klíčů, jež se vzájemně nevylučují. Takže lze třeba říci, že se v něm odráží touha po “božském sexu“ s jednou nedosažitelnou ženou a je to patrně pravda. Stejně tak lze sen interpretovat z hlediska psychoanalýzy a hledat v něm matku a oidipovský komplex. Samozřejmě je sen i reakcí na rozvod s Lucienne (motiv osvobození, potřeba přestat věci konečně řídit a být přemožen). To všechno beru (v potaz) a pracuji s tím na odlišné rovině. Nicméně rovina, která mne zajímá především, je rovina snu jako zprávy od Boha, snu ve smyslu snu přicházejícího na tento svět Branou z rohu. Dám nyní dohromady podněty, jež zazněly na skupině i své vlastní myšlenky a interpretaci snu zasadím do kontextu svého životního údělu.
Takže zde máme několik provázaných sdělení:
- Smrt. Osvobození otroků. Vzkříšení otrokáře.
- Hieros gamos Bohyně se Synem/Manželem (vášnivá soulož Marie a Ježíše proběhla na základě vzájemné přitažlivosti a nikdo v ní nedominoval).
- Dramatické, násilné, ale i impozantní, a především osudové vyústění posvátného sňatku.
- Smrtelník (tedy já) svedený Bohyní, jež je jednoznačně dominantní. Nadjá, v podobě malého Ježíše, spí.
Nuže, co mi tím Nevyslovitelno chce vlastně říci? Uvažujme o tom v kontextu mé vědomé touhy zakotvit fyzicky, duševně i duchovně v nějaké klidné náruči. Neboli touhy pořídit si domek na venkově, tam žít klidný a uspokojující život s ženou a dětmi a po duchovní stránce zakotvit v nějaké etablované a dostatečně liberální křesťanské církvi (nejspíš CČSH nebo starokatolické), jež by mi byla duchovní oporou a poskytovala možnost pravidelného kontaktu s Bohem, přičemž tento kontakt by byl zakotven v pořádné tradici a nejednalo by se o spirituální experimenty, jichž už jsem vyzkoušel spousty. No, a dnes jsem si přišel na to, že tímto snem mi Bůh sděluje to, co kdysi Gilgamešovi (byť v jiných souvislostech), totiž, že život, který (vědomě) hledám, nenajdu. (Edit 6. 9. 2011: V duchovní oblasti, zda sen něco vypovídá o partnerském vztahu, je otázka, nicméně nadále řeším jen spirituální záležitosti a v oblasti životní chápu sen především jako pokyn „netlačit na pilu“ a přijmout to, co přijde. Píši to proto, že jeden z komentátorů tento článek špatně pochopil.)
Symbolické sdělení lze totiž interpretovat asi takto: Byl jsem zasažen kristovským impulsem, uvědomil jsem si, že se vlastními silami nespasím, naučil jsem se odevzdání se a byl “vzkříšen“. To je v pořádku. Ale mým údělem není být etablovaným křesťanem, jakkoli se to zdá jako “dospělé“ řešení. Ať chci nebo ne, jsem člověkem Nového aeonu a intenzivně vnímám ambivalenci boží. Bůh se v mém nitru projevuje ve starém dynamickém mýtickém motivu Bohyně a Boha-Syna/Manžela, a toto prostě nelze vtěsnat do sebeliberálněji pojatého křesťanského dogmatu. Můžu nakrásně věřit ve spásu skrze Ježíše Krista, ale v nitru budu vždy heretik a nemá smysl snažit se vtěsnat do nějakých věroučných mantinelů. Boží působení v mém životě má osudové (jiné ani být nemůže) a dramatické vyústění – čekají mne velké bitvy, mým osudem není duchovní klid a spočinutí (viz též chrám coby místo azylu), jakkoli o něm sním. Aforisticky lze říci, že mi Bůh tím snem mimo jiné říká: “Nesnaž se přede mnou schovat do kostela!“
V závěru se Bůh zjevuje ve své ženské podobě a přemáhá mě. “Žádné vymlouvání se na Ježíše, sundej brýle (jakéhokoli) dogmatu a pohlédni zpříma do mých hlubokých černých očí! Jsi můj! Oddej se mi!“
No, a tak to je. Bůh mi tím snem vlastně zvěstuje, že mě nečeká pohodlný život a že usilováním o něj bych jenom ztrácel čas a vzdaloval se Mu/Jí/Tamtomu. A mně nezbývá, než to přijmout…
—
Pokud jste nečetli, přečtěte si také recenzi knihy Jamese Hollise Mytologémy, která s těmito úvahami úzce souvisí a leccos vysvětluje.