Šumava a demokracie

Současná situace na Šumavě má mnoho různých zajímavých aspektů. Jedním z nich je otázka, kterou celá záležitost klade v souvislosti s chápáním demokracie. Především proto, že lidé, kteří vystupují proti kácení, jsou zřejmě současně v mnoha případech lidé, kteří by uvítali přímou demokracii…

To je samozřejmě jen můj dohad, nijak jsem to nezkoumal, ale myslím, že to tak bude. To, jak bude Šumava v budoucnu vypadat, bezpochyby je důležitá otázka, vlastně je to otázka pro referendum jako stvořená. Kdyby však bylo nyní referendum, celostátní nebo krajské – což je ostatně také zajímavý problém (jaký typ referenda by měl být v této záležitosti zvolen), lidé by, navzdory odborným expertízám ČSAV, odsouhlasili současný postup, tedy kácení. Uvažují o tom ti, kteří se připoutávají ke stromům?

Rozumějte, já to nepíši proto, že bych se stavěl proti přímé demokracii, jsem naopak jejím zastáncem, jen poukazuji na možné důsledky. Konkrétně v tomto případě, pokud by došlo k celostátnímu referendu, bych, z více různých důvodů, hlasoval proti kácení a pro dlouhodobý přirozený vývoj na Šumavě, nicméně bych byl zřejmě přehlasován. Pak bych ale musel vůli lidu přijmout a odsoudit každého, kdo by chtěl realizaci této vůle bojkotovat. Učinil bych tak? Ano, učinil. Pokud by lidé chtěli Šumavu kulturní a ne divokou, musel bych takové přání respektovat.

A nyní se dostáváme k další zajímavé záležitosti, jež se v případě Šumavy docela pěkně zviditelňuje: Některá rozhodnutí mají smysl pouze pokud jsou dlouhodobá. V případě tak rozsáhlého území nelze měnit vizi jeho budoucnosti vždy, když se vymění ministr životního prostředí! Nebo vždy, když by, v případě, že bychom zavedli přímou demokracii, lidé změnili názor. Pokud se rozhodneme mít Šumavu bezzásahovou a pralesní, musí být toto rozhodnutí platné po desítky let, aby mělo smysl. Pokud se rozhodneme mít Šumavu kulturní, musíme se o ni v tomto smyslu permanentně starat. Nemůžeme z ní dělat čtyři roky prales a další čtyři roky les a pak třeba zase prales! Výsledkem by v tomto případě byl prostě jen nemocný les…

A to je samozřejmě další otázka pro demokracii: Mnohokrát jsme byli svědkem toho, že jedna vláda nastartovala určitý směr vývoje, přičemž vláda následující jej změnila atd. Člověk si nemůže nepoložit otázku, zda demokracie, která toto umožňuje, není brzdou vývoje společnosti. I zde by podle mě pomohla demokracie přímá, tedy rozhodnutí lidu v referendu po předchozí celospolečenské diskusi, přičemž by toto rozhodnutí obsahovalo také nějaký časový harmonogram či období, po které nebude možné dané rozhodnutí revokovat, případně podmínky, za nichž, a pouze za nichž, by byla revokace možná. Bez toho by i přímá demokracie byla pouze chaosem, třtinou ve větru okamžitých nálad ve společnosti…

Situaci na Šumavě tedy vnímám jako dobrý příklad selhávání současné demokracie a pokládám za důležité, abychom v budoucnu uvažovali o tom, jak zajistit, aby rozhodnutí, jež mají smysl jen v dlouhodobé perspektivě, nebylo možné snadno, například co čtyři roky, revokovat.