Divoké sny Šípkové Růženky o chemtrails a NWO

Mám pocit, že lidé se v poslední době tak napůl probudili, pootevřeli oči, cosi zabrblali a opět upadli do horečnatých snů všeobjímající apatie připomínající stav po silné dávce benzodiazepinů líznutých dysforikem a trochou halucinogenu…

(Jak rád bych se mýlil!)

V posledních dnech se opět trochu zabývám konspiračními teoriemi, respektive myšlením těch, kdo jim věří, a to v souvislosti s politikou, respektive životním pocitem bezmoci v souvislosti s politikou, kde by bylo možná dobré hledat paralely s dobou helénismu (spíše než s pádem Říše římské, řekl bych). Internet je plný konspiračních teorií a já se ptám: Co se to proboha děje?

Nejprve k apatii. Včera jsem se potkal s dlouholetým kamarádem a on zformuloval to, co si myslím rovněž: Lidé jsou tak zahlceni informacemi o tom, jak se všechno, s prominutím, sere, jak politikové bezostyšně a nepokrytě holdují korupci, jak bude už jen hůř atd., přičemž jedna zpráva trumfuje druhou, že už to přestávají vnímat. Stává se z toho jakýsi podivný šum beznaděje, kdy lidé už jen doufají, že to prostě “nějak přežijí“ a žijí v intencích úsloví “Co je doma, to se počítá.“ – i kdyby to mělo být na dluh. To se týká těch, kteří jsou alespoň trochu schopni vnímat, že se současným kapitalismem a “demokracií“ je něco bytostně v nepořádku. Pak zde samozřejmě máme “ty aktivní“, kteří si nalhávají, že mají život ve vlastních rukou a že nepotřebují, aby se o ně někdo (rozuměj sociální stát, který je třeba co nejdříve demontovat) staral. Ti, kteří to opravdu nepotřebují, tedy příslušníci elity, se tím musí opravdu dobře bavit! Ano, každý z nás má šanci vybudovat nadnárodní korporaci – stejně, jako má každý z nás šanci vyhrát jackpot v loterii, jen v případě té loterie je ta šance o něco větší, tedy pokud právě nekrachuje Sazka…

Takže buď třeštíme v záchvatu neoliberální agitované psychózy, nebo se utápíme v apatické depresi, přičemž z hlediska výsledku, tj. životní perspektivy, a tím nemyslím jen životní perspektivu tolik oslavovaného individua, ale perspektivu společenství jako celku, je vlastně jedno, jakému druhu kolektivní duševní nemoci ten který člověk podléhá.

Maniakální neoliberálové tedy sní své vlhké megalomanské sny o Neviditelné ruce trhu, jež požehná tomu, kdo se nespoléhá na stát, a depresivní Šípkové Růženky projikují svou potlačenou touhu po podílu na řízení věcí veřejných (s malými “v“ pochopitelně) všude kolem sebe v podobě horečnatých snů o Novém světovém řádu a zlých spiklenců, kteří nás práškují hliníkem. Podle Junga je paranoia důsledkem zaplavení vědomí postiženého člověka jeho vlastním Stínem, přičemž z nezvládnutých psychických obsahů se pak stávají kupříkladu sousedé, kteří jej chtějí zabít. Konspirační myšlení má blízko k paranoie, ale je tam silný kolektivní aspekt. Myslím, že do značné míry toto myšlení souvisí s výše uvedeným pocitem bezmoci. Člověk je doslova přemožen vědomím, že je jen kolečkem v systému, jenž se chová jako stroj, který slouží jen některým, a uvědomuje si, že s tím prakticky nemůže nic udělat, a hledá způsob, jak by přece jen mohl ten “Matrix“ porazit či alespoň poškodit. A tak si vyrábí orgonové cloudbustery a míří jimi na nebe, z nějž padá neviditelný prášek, co z lidí dělá poslušné ovce. To je vlastně velice výstižný mýtus, když o tom tak přemýšlím. Je na něm velký kus pravdy, pokud jej pochopíme jako metaforu. Je tady něco, co z nás dělá poslušné ovce, je to všude kolem, snáší se to na nás jako všudypřítomný a všepronikající mrak. Jenže to samozřejmě není něco, co by bylo vypouštěno z letadel, je to něco, co souvisí s dynamikou Systému jako takového. Lidé mají sklon si myslet, že když se něco děje a působí to inteligentně, musí za tím stát nějaká inteligence, musí to někdo řídit, nějaký hodinář či konspirátor, nějaký Architekt v matrixovém smyslu. Jenže Architekt vystupující v Matrix trilogii je metafora. Tak, jako – navzdory bizarním fantaziím kreacionistů – evoluce probíhá bez toho, že by ji řídil nějaký inteligentní designér, i složité systémy tohoto světa dokáží velice dobře fungovat – a ovládat lidi – i bez globálních spiklenců. To si ostatně uvědomili už Hegel a Marx. Jakkoli lze jejich teorie v jednotlivostech podrobit kritice, fakt, že společenský vývoj nepotřebuje být řízen nějakými konkrétními lidmi (ti jsou naopak nástroji ducha dějin – viz “lest rozumu“), pokládám za hluboce pravdivý. Netvrdím, že mocní, tj. především diskrétní elity, nekonspirují. Jistěže při sledování svých zájmů užívají i spikleneckých metod, nicméně tvrdím, že konspirují lokálně, nikoli globálně, a nejde jim o to, aby někomu dopomohli k celosvětové vládě (a uvědomme si, že i když těchto lidí není mnoho, pořád je jich příliš mnoho na to, aby světu vládli všichni!), ale o to, aby pomohli sami sobě a svým rodinám. Kromě toho je třeba vzít v potaz, že korporace se už staly entitami sui generis, které mají vlastního (neosobního) ducha či egregora, tedy mechanismus fungování v rámci globální ekonomiky, jenž nijak nesouvisí s konkrétními lidmi.

A dokonce si myslím, že samy konspirační teorie jsou součástí “Matrixu“ coby jeden z jeho ovládacích mechanismů. Uvědomte si, že člověk, který si staví na zahradě orgonový cloudbuster a tráví hodiny na internetu diskusemi o chemtrails, je oproti člověku, který jde do ulic a bojuje reálnými prostředky, zcela neškodný. Kdo si hraje, nezlobí…

A znovu opakuji: Tohle všechno nikdo záměrně nevymyslel, nikdo to nevytvořil, “tvůrce“ je zcela neosobní, je to mechanismus, proces, egregor – pohlédneme-li na něj z hlediska duchovního, ale rozhodně ne jakýkoli konkrétní spiklenec, na kterého byste mohli ukázat prstem…

Jak už to bývá, nejlépe jsou lidé mateni polopravdami, nikoli lží. A konspirační teoretici mají v mnohém pravdu, pouze zvěcňují, reifikují, to, co je ve skutečnosti zcela nehmotné. Ten prášek, který dělá z lidí ovce, je v každém z nás. Narodili jsme se s ním. Je funkcí našeho mozku související s evolučně výhodnou schopností přizpůsobit se. A celý ten současný světa běh prostě dokáže tyto mechanismy účinně aktivovat a my se tomu jen obtížně bráníme, stejně, jako se obtížně bráníme přejídání se sladkostmi a kalorickými jídly, protože v sobě máme archaický program “Dostaneš-li se ke sladkému nebo vysoce kalorickému jídlu, jez, co to dá!“ – pro pravěkého lovce bezpochyby užitečný software! Evoluce nepočítala s globalizovaným světem, globalizovaný svět však počítá s tím, jak jsme evolučně vytvořeni, a využívá toho (aniž by, znovu opakuji, šlo o nějaký vědomý záměr).

Máme šanci se probudit? Zdá se, že revoluce ve Španělsku vyhasíná, Šípková Růženka zavírá pootevřené oko, a opět upadá do snů o práškovacích letadlech…

Jak rád bych se mýlil!