Reakce Tomáše Halíka a moje odpověďc

Pan prof. Halík odpověděl na můj příspěvek týkající se diskuse s panem Hříbkem, a proto jej zde (s díky) zveřejňuji a přikládám odpověď svoji- Myslím, že je to zajímavá diskuse, přeji proto příjemné počtení.

Vážený pane Poláku,

díky za příspěvek v dialogickém duchu. Zasloužil by si víc pozornosti, než mu nyní mohu věnovat – ale dovolím si odkázat na mé knihy, v nichž podrobně rozvádím řadu souvisejících témat a odpovídám důkladněji i na Vaše otázky a námitky. Z mých kniha a článků  byste patrně vysoudil, že mi poněkud neprávem přičítáte v pohledu na náboženství jednostrannost – myslím, že málokdo u nás psal tolik o kořenech a nebezpečích nábožensky zdůvodňovaného násilí, o náboženském fanatismu a fundamentalismu atd. (Ostatně: zatímco dnešní kritici náboženství, zvláště u nás, o mocenském  zneužívání náboženství vědí jen z novin či učebnic a zřejmě nikdy se s ním osobně nepotkali, já jsem si na rozdíl od nich zkusil od náboženských fundamentalistů, byť dnes naštěstí nevybavených politickou mocí, toho poměrně dost!)

Nicméně na Váš (a Dawkinsův a všeobecně opakovaný) důraz na ubližující náboženství bych řekl, že je to s náboženstvím asi tak jako s leteckou technikou: letadla byla zneužita 11. září a v nesčetných válkách 20. století (miliony lidí by asi nebylo zabito, kdyby letadla nebyla), ale ona také každodenně pokojně a užitečně dopravují miliony lidí a zboží a ulehčují život.

Náboženství sama o sobě nejsou ani dobrá ani špatná, záleží na historickém kontextu a na kvalitě lidí, kteří se vykládají a reprezentují. Náboženství byla a jsou politicky zneužívána, ale objektivní pohled do dějin (pokud to nejsou jen dějiny válek) ukáže, že především po celé dějiny lidstva každodenně učí miliardy lidí žít podle základních mravních pravidel, myslet nejen na sebe, ale na druhé a zvládat bez zoufalství  mnoho životních obtíží. Dokonce celá sekulární kultura Západu svůj mravní kodex a potenciál nezískala z nějakého ateismu nebo ahistorické „lidské přirozenosti“, nýbrž ze svých kulturních kořenů, tedy především z judeo-křesťanství.

To, že kořen zla nespočívá „v náboženství samém“ (podobně jako nespočívá v letadlech), můžete vidět snad i z toho, že největší násilí v dějinách způsobily režimy, nenávidící právě tyto dvě náboženství – nacismus a komunismus, a že i např. sama Francouzská revoluce, zaklínající se hesly osvícenství, prolila za několik let více krve než církevní inkvizice za celé své dějiny (mluvím o církevní inkvizici, nikoliv třeba o státní španělské inkvizici (s níž se běžně zaměňuje), kterou zavedli kastilští králové, protože se jim právě církevní inkvizice zdála měkká, nebo o státních inkvizitorech typu Bobliga v Losinách, o kterém je román a film Kladivo na čarodějnice, jehož obětí naopak byli katoličtí kněží, kteří se ho pokoušeli zastavit).

 

Jsem rád, že mne nepovažujete za ateistu. Ano, možná se styl mé víry (a mého přemýšlení o Bohu a mé modlitby) liší od stylu zbožnosti osmdesátileté moravské venkovanky se základním vzděláním, protože jsem se naučil více uvažovat abstraktně a ona zas víc bezprostředně a obrazně; z toho vůbec nevyplývá, že moje zbožnost stojí jakkoliv výše nad její – je přece přirozené, že každý prožívá jak svět, tak náboženství způsobem, který odpovídá jeho kulturnímu a psychologickému typu. (Navíc jsem přesvědčen, že nesmírnost Boží přesahuje všechny lidské obrazy o něm, jak můj filozofický, tak ten lidový). Připadá mi nefér, že Dawkins a jemu podobní (a obávám se z Vašeho textu, že ani Vy k tomu nemáte daleko) „uznávají“ jako skutečné náboženství ono lidové, protože do něho se jim lépe strefuje (ne proto, že je „většinové“, protože prostě většina lidí nemá vysokoškolské vzdělání – ovšem u nás je dnes asi mezi vysokoškoláky výrazně vyšší procento věřících než např. mezi dělníky a tento trend sílí).  Navíc si myslím, že univerzitní učitel Dawkins lidovému náboženství vlastně nerozumí (jako mu příliš nerozumím ani já, i když ho na rozdíl od něj respektuji) a konfrontaci s vírou vzdělaných lidí se vyhýbá, protože ta nezapadá do jeho zjednodušené představy „náboženských pověr“ (podobně jako mne Hříbek raději oznámkoval jako kryptoateistu, aby si zachoval svůj stereotyp hloupého náboženství).

 

U vašich poznámek o tom, jak papež ví, co si myslí Bůh o kondomech apod. jsem nevěděl, zda to byl Váš pouhý bonmot, nebo zda Vaše představa o učení církve a teologii je tak komicky prostinká. Ne, papež ani teologové nejsou hadači a kouzelníci, vydávající se za čtenáře Božích myšlenek; teologie je lidská intelektuální reflexe víry, snažící se racionálními metodami z axiomů, jimiž jsou např. biblické texty (každá věda, jak jistě víte, má své axiomy) vyvodit odpovědi na aktuální, např. bioetické otázky. Proto také stanoviska církve v podobných oblastech, vznikající v dialogu s výsledky ostatních věd, se přirozeně vyvíjejí v čase. Dnes je jistě možné nesouhlasit s některými rigorózními stanovisky ohledně forem antikoncepce, ale v mnoha dalších otázkách (klonování, eutanázie pod.) je i mnoho nevěřících vděčno církvi za to, že hájí důstojnost lidské osoby a nedotknutelnost života proti nezodpovědnosti a komerčním zájmům jistých farmaceutických firem apod. Ale to by byla samostatná kapitola. Navíc v době, kdy katolická církev  přinejmenším od 2. vatikánského koncilu programově odmítá jakékoliv spojení s mocí a prosazování víry a křesťanské morálky jakoukoliv formou násilí, jsou její stanoviska prostě hlasem, jímž se bude či nebude řídit kdokoliv podle své svobodné volby (a primát svědomí při rozhodování je v katolické teologii zakotven přinejmenším od Tomáše Akv. – i když jistě trvalo staletí, než se plně prosadil do praxe církve a i nedobrovolné požehnané odstavení církve od moci v posledních staletích k tomu jistě šťastně přispělo). Nemyslím, že by tomuto hlasu měl být odpíráno právo být slyšen v dnešním názorovém koncertu – a po snad nevoláte a netoužíte ani Vy.

 

Co se týká modlitby – vím i od mnoha „ateistů“, že když se ve skutečně  kritických chvílích modlí k Bohu třeba za záchranu života dítěte (a je to častější, než si myslíte, protože když je člověku opravdu zle, tak z něho často sklouzne jeho ateismus jako rýma), většinou mají onu prostinkou představu o Bohu, jakou připisujete většině věřících. Ale přesto si myslím, že většina křesťanů (alespoň dnes) mimo tyto chvíle rozlišuje magii (snahu přimět Boha, aby plnil mou vůli) od modlitby víry – otevřenosti k tomu, abychom ve svědomí slyšeli hlas Boží a snažili se pochopit a plnit Jeho vůli. (Ale jistě uznávám, že statistické důkazy k tomu tvrzení o „většině“nemám, pouze jsem za 32 let kněžství mluvil s několika tisíci lidmi ve zpovědnici o jejich duchovním životě – tak snad o tom něco málo vím…).

 

Ještě jednou Vám děkuji za příležitost k snad užitečné výměně pohledů na záležitost tak komplikovanou, jakou náboženství v dnešním světě.

 

Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.

filozof a sociolog náboženství

 

***

 

Vážený pane Halíku,

 

Původně jsem chtěl odpovědět stručně, abychom nezabředli do vyčerpávající debaty, ale nakonec jste mne opět inspiroval k obšírnější odpovědi.

 

Vaše pojetí náboženství jako hodnotově neutrálního nástroje, který může být použit konstruktivně i destruktivně, má cosi do sebe a mně osobně se zamlouvá. Navíc z toho plyne, že by bylo (tedy principiálně) možné na základě empirických dat z minulosti i současnosti (a to jak pro náboženství obecně, tak i pro některou jeho konkrétní formu) vyhodnotit, co převažuje. Jistě by to nebylo snadné – museli bychom „obodovat“ hodnotu Sixtinské kaple či smyslem naplněného života na straně jedné a nábožensky motivovanou vraždu, psychické týrání vyvoláváním pocitů viny či snahu brzdit vědecké poznání na straně druhé, ale i tak ta myšlenka má cosi do sebe.

 

Co se „kořenu zla“ týče, pak například Sam Harris jej nevidí v náboženství, ale hlouběji – v tom, co odpovídá anglickému výrazu „faith“, tedy víra v nějaké dogma, v nejvyšší instanci stojící nad racionalitou. V tom případě i zmíněný komunismus a nacismus jsou projevy tohoto druhu víry a stojí po boku náboženství spíše než racionality. Navíc je prokázáno, že Hitler věřil v nadpřirozenou „Prozřetelnost“ a jeho myšlení rozhodně nebylo ateistické – stejně jako celý nacismus. Proto pokládám důraz na „nenáboženské“ strůjce zla v podobě nacistů a komunistů (neboli argumentaci „ad Hitlerum“ a „ad komančum“) za poněkud scestný. Tyto společensko-politické formy měly svá rozumu nadřazená dogmata, své rituály, své mučedníky a světce. Osobně nevidím žádný zásadní rozdíl mezi dozorcem v koncentračním táboře a třeba inkvizitorem

 

Ohledně kořenů naší civilizace: Smiřme se s tím, že jsou na mnoha místech nasáklé krví – a to jak kořen židokřesťanský, tak ten osvícensko-sekulární. Sekularismus je dle mého názoru stejně důležitý, jako starší kulturně-náboženské tradice. A je třeba jej hájit před jakýmkoli náboženským nárokem.

 

Samozřejmě, že je možné přijmout Bibli jako soubor axiomů (který je ale z mého pohledu hodně problematický, protože postrádá podstatnou vlastnost jakéhokoli souboru axiomů, jíž je bezrozpornost) a vyvozovat z těchto axiomů ty či ony závěry. Není mi ale příliš jasné, jak tento soubor starověkých textů souvisí s Bohem, o němž nevíme, co v jeho případě znamená být, tedy například jak Bůh pojímaný jako budoucnost může sdělovat své názory na sexualitu (například to, že homosexuálové mají být trestáni smrtí, což posléze teologové zmírnili) určitým jedincům na Blízkém východě. Tedy, jak víra v cosi tak neuchopitelného, jako je Bůh ve Vašem pojetí, může být spojena s vírou v relevantnost Bible. Nicméně tuším, že se tím zabýváte ve svých knihách a já si beru jako úkol se s nimi v dohledné době seznámit. Co však mohu říci již nyní, je, že samozřejmě v žádném případě netoužím po tom, aby bylo jakémukoli názoru odpíráno právo na možnost být slyšen (osobně jsem přesvědčen, že by neměly být kriminalizovány ani názory extremistů), nicméně to přece neznamená, že by měl být jakýkoli názor imunizován vůči kritice. Pokud si pan Hříbek (a ostatní kritikové náboženství) myslí, že závěry týkající se morálky a světa, jež teologové odvozují ze svých axiomů, jsou scestné a škodlivé, má právo to říci. A má právo tvrdit, že odvolávku na biblické či jakékoli jiné dogmatické „axiomy“ nepřijímá jako argument.

Prosba o záchranu života dítěte je magie. Od prosby o peníze či úspěšné složení zkoušky, se týká jen stupněm intenzity takového přání. A je to špatná magie, pokud se tato prosba týká Boha jak jej chápete Vy, protože takový Bůh prostě nemůže intervenovat. Z mého pohledu mají být jakékoli prosby směřovány na funkčně odpovídající nižší božstva, jako jsou například bohové polyteistických tradic či katoličtí svatí. Jak jsem o sobě uvedl, jsem „pragmatický polyteista“. Nevím, zda existuje Bůh v absolutním smyslu, ale pragmaticky věřím v ty bohy, kteří mne přesvědčili, že jsou schopni mi zcela reálně pomoci s konkrétními životními problémy. Moje víra je z pohledu materialistů a ateistů samozřejmě stejně iracionální, jako kterákoli jiná (včetně té Vaší), ale jsem s ní spokojený. V každém případě mám to štěstí, že mi nehrozí, že se budu v krizové životní situaci modlit k (co se mých zájmů týče) indiferentnímu Absolutnu, ale ke kompetenčně adekvátnímu božstvu. Magie je přirozený lidský instinkt a není na ní nic zavrženíhodného, alespoň z mého pohledu…

Tolik tedy k naší výměně názorů. Ještě jednou podotýkám, že si Vaší práce vážím a jsem přesvědčen, že kdyby lidé, jako jste Vy, v Katolické církvi převládali, mohli by „noví ateisté“ kritizovat nanejvýš to, že stát tu a tam financuje obory, na kterých se studují (z jejich pohledu) iracionální nesmysly. Ale mnoho dalších argumentů by jim nezůstalo. Pakliže Vaše činnost povede ke kultivaci víry Vašich souvěrců, ke schopnosti nahlížet různá hlediska a akceptovat i jiné pohledy, pak na ni budu shlížet s úctou a to bez ohledu na skutečnost, že se v mnoha věcech neshodneme.

 

JAROSLAV A. POLÁK