AMOR VACUI

Studium: Kojot před lety dlouho studoval a nyní opět studuje filosofii – formálně i neformálně. Formálně je to těžší, protože se neučí tak rychle jako kdysi. Dostuduje někdy Kojot? Doufá, že neformálně nikdy. A formálně? Toť ovšem otázka do pranice! Pokud ano, bude za tím opravdu velká dřina...

Filosofie: Kojot je stoupencem osvícenství, kritického racionalismu, materialistického monismu a filosofického naturalismu, jeho filosofickým favoritem je Karl R. Popper, dále má v oblibě W.V. Quina, Epikúra, Friedricha Nietzscheho, Gastona Bachelarda, Gillese Lipovetského a Immanuela Kanta.

Náboženství: Kojot v prvé řadě hledá a nachází Posvátno v Životě jako takovém – v živoucí přírodě i v lidech.  Rovněž některé příběhy vnímá jako numinózní. Dále pak (řekněme z formálnějšího hlediska) je laveyánský satanista a je členem Prvního Česko-Slovenského Chrámu Církve Satanovy. Na satanismu se Kojotovi líbí to, že je to patrně jediné náboženství, které i materialistovi a ateistovi umožňuje dosáhnout hodnotných spirituálních prožitků, dále pak to, že nabízí srozumitelnou a praktickou životní filosofii založenou na seberealizaci podmíněné zodpovědností, a v neposlední řadě se mu líbí "temná" satanská estetika.

Bohové: Jako osobního boha si Kojot zvolil slovanského boha stád a podsvětí Velese, obrací se i k indiánskému Kojotovi a jiným Tricksterům, pracuje také s bytostmi pocházejícími z příběhů Howarda Phillipse Lovecrafta. Vychází dobře se spoustou dalších bohů, ale opravdu nemusí původního starozákonního Jahveho – Hospodina a evangelikálního Ježíše (katolickou, pravoslavnou i evangelickou formu Ježíše pokládá za relativně civilizované bohy a zaujímá k nim víceméně neutrální postoj); k Alláhovi zaujímá postoj velmi rezervovaný... Praxe a prožitek je pro Kojota důležitější než víra; bohové jsou pro Kojota ideou, lidským výtvorem, případně, možná, i výtvorem jiných bytostí.

Politika: Kojot je víceméně pravostředový liberál. Snadno se domluví i s levicovým liberálem, konzervativci (ať už jsou vpravo nebo vlevo) jej děsí. Věří, že demokracie, navzdory jejím chybám, je dobrý politický systém, protože umožňuje nekrvavou cestou svrhnout vládce, kteří ztratili podporu veřejnosti. Kojot si uvědomuje nebezpečí v přesunu moci do rukou velkých korporací, ale netuší, co by se proti tomu dalo podniknout...

Četba: Pokud jde o beletrii, dává Kojot přednost literární fantastice. Jeho srdečními autory jsou Howard Phillips Lovecraft, Neil Gaiman a Jorge Louis Borges. V poesii preferuje krátké básně, v dlouhých se snadno ztrácí a nemá s nimi trpělivost. Má rád haiku, čínskou poesii, aztécké básně, surrealisty, Miroslava Fišmeistera a Octavia Paze. Dalším Kojotovým oblíbeným žánrem je populárněvědná literatura ze všech oblastí přírodních věd a v neposlední řadě čas od času čte také knihy zabývající se magií a okultismem.

Hudba: Cokoli, co Kojot právě potřebuje slyšet. Kdyby začal psát nějaká jména, byl by to momentální výběr, za týden by mohl být jiný. Žánrově skoro všechno snad kromě dechovky, primitivnějších variant popu a gospelů... Kojot neumí poslouchat hudbu jako kulisu, znervózňuje jej to. Jedinou výjimkou je poslech hudby při umývání nádobí.

Filmy: Kojot má filmy rád a dává přednost snímkům s fantastickou tematikou. Pořád dokola je schopen "sjíždět" Pána prstenů, Matrixovou trilogii a Watchmen. Ale má spoustu dalších oblíbených filmů, jejichž výčet by byl nemožně dlouhý...

Koníčky: Kromě psaní textů všeho druhu, což je leitmotiv Kojotova života (stejně jako záliba v mystifikacích), amatérského výtvarničení, četby, koukání na filmy, občasného provozování magie, a také letmého zaobírání se cizími jazyky, je to chov zvířat. Kojot má fenku Elišku, kočky Čikitu a Zinu, dále pak několik potkanů, pískomily, křečíka džungarského a všemožné plazy, z nichž je třeba zmínit agamu, gekončíky, blavory a různé druhy hadů. Vlastní rovněž jednu neskutečně nudnou ropuchu (Bufo marinus) s překrásnýma očima.

Nemoc: Kojot se léčí s bipolární afektivní poruchou (dříve se tomu říkalo "maniodepresivní psychóza") s převládajícími depresemi. Je sice pravda, že si prošel peklem a několikrát se málem sprovodil ze světa, na druhou stranu získal díky své nemoci takové znalosti o svém nitru, o nichž se "normálním" lidem často ani nesní...

Kojot také napsal vlastní životopis, který ale není dotažen do současnosti, takže po jeho přečtení musí zvědavý čtenář procházet zprávy v rubrice "Co život dal a vzal". Lucienne, inspirována tímto článkem, napsala vlastní na stejné téma.