Ježíš je normální (recenze)

“Dokumentární film Terezy Nvotové, který klade otázky související s tématem víry, manipulace a výchovy dětí v kontroverzních křesťanských skupinách.” Tolik anotace. Tak jo, co myslíte? Je Ježíš normální?
Osobně jsem přesvědčen, že Ježíš normální opravdu JE. Jsem přesvědčen, že z jeho kostí už je nyní docela normální prach, což je u skoro dva tisíce let mrtvého chlápka dokonale normální stav. Dokument ovšem pojednává o lidech, kteří se domnívají, že Ježíš žije a je normální. No, už jsem psal na mnoha místech, že Ježíš evangelikálů je hodně agresivní, sebestředné, nesnášenlivé a celkově nebezpečné božstvo, na druhou stranu popsané vlastnosti jsou u bohů celkem normální, takže lze říci, že na boha Ježíš normální je. Otázka zní, zda je normální uzavírat s takovým božstvem pakty. No, ale když se může někdo paktovat s Nyarlathotepem, proč by jiný nemohl s evangelikálním Ježíšem? Kdo chce kam, pomozme mu tam. Jen těch dětí je mi trochu líto. A dávám si dobrý pozor na to, aby mi tihle uctívači neházeli klacky pod nohy. V této zemi naštěstí nemohou, čehož si nesmírně cením…
Já vím, že blábolím. Jenže neblábolte, když máte za sebou více než hodinový dokument o Ježíši v akci, Ježíši, který je “největší borec”. Mno. Myslím, že to je něco, co by měl Chuck Norris vyjasnit. Ručně. Myslím, že by to zvládl i telefonicky…
Dobrá, pokusím se být už konečně vážný. Film nám ukazuje Hnutím víry ovlivněné české evangelikály (neplést s evangelíky…), kteří ovšem, narozdíl od těch amerických, zobrazených ve filmu Jesus Camp, působí spíše komicky než hrozivě. Ono taky když vidíte poloprázdný sál, v němž kazatel vykřikuje “Bůh chce otřást tímto národem! Celý národ ho bude chválit! Visí to ve vzduchu – zázraky, znamení, mocné věci! Nikdo to nemůže zastavit! Je to příliš rozjetý, aby to někdo zastavil! Halelujá!”, tak v tom prostě není ta síla, kterou by tomu dala skutečná masa takto věřících. Stejně tak skupinka několika lidí na náměstí hlásající “Ježíš, Ježíš je totální borec!” působí dosti zoufale. Navíc vím, že takto zaměření lidé navíc u nás nepostupují jednotně, spíše se navzájem vymezují a obviňují z hereze. Jinak řečeno: Tahle nákaza se hned tak epidemií nestane.
Autorka filmu vypíchla takové ty “divné” věci, jako je mluvení jazyky, léčení Duchem svatým a následné omdlévání, hysterický smích…, což jsou ovšem věci, které osobně pokládám za vcelku normální část extatických praktik, sám jsem si vzpomněl na svou invokaci Velese, jež vykazovala podobné rysy. Rozdíl ovšem vnímám v tom, že za evangelikálním náboženským šílením je agresivní a nesnášenlivá věrouka založená na doslovném výkladu Bible – a jsem bytostně přesvědčen, že doslovně chápaná Bible je srovnatelně nebezpečná jako doslovně chápaný Korán. Jsem opravdu rád, že u nás těmto lidem pšenka zjevně nekvete… Dalším podstatným faktem je naprostá nekritičnost – jeden z protagonistů, učitel, který učil na křesťanské škole, jíž navštěvovala autorka filmu, byl zcela vážně přesvědčen, že díky Ježíši někomu dorostla chybějící ruka. Na dotaz, zda to viděl na vlastní oči, ovšem odpověděl vyhýbavě.
Film se zaměřuje i na působení na děti. Jednak na samu tvůrkyni filmu, jež strávila dětství v křesťanské škole provozované americkými evangelikály, jednak na skupinku dětí patřících k jednomu sboru. Opět tomu chyběl punc masovosti, punc vychovávání “boží armády”. Ale přesto mi to bylo celkem proti srsti. Nicméně myslím, že problematika indoktrinace dětí stojí za samostatnou úvahu – napíši ji. Každý, kdo má děti, je totiž tak či onak indoktrinuje. Kde jsou tedy hranice, řekněme, slušnosti? Ještě se k tomu vrátím.
Celkově vzato je tento film celkem ilustrativním dokumentem ovšem spíše televizního typu. Vidět to v kině, pro která byl film určen, asi bych se nudil. Takto jsem si při sledování dělal poznámky, řešil jiné věci atd. Jesus Camp mě přikoval k obrazovce, tomuto filmu se to nepodařilo. Za vidění však rozhodně stojí – zvláště pak pro člověka, kterého zajímá česká náboženská scéna.