Mezi světy 2009 – závěrečné shrnutí

Oba moje příspěvky k programu akce se vcelku vydařily:
Invokace lovecraftovských pouštních démonů, kdy lidé v kruhu čtvrt hodiny intonovali slovo „AZIF“, byla příjemně kakofonická. Rituál, který to rámoval, měl jisté nedostatky, ale ty do doby dalšího experimentu tohoto druhu napravím, takže účastníci příštích Mezi světů se mohou těšit na opakování, které bude ještě mnohem lepší.
Přednáška o magických paradigmatech a jejich dekonstrukci vzbudila ohlas a četné diskuse, což byl záměr, takže ji považuji za úspěšnou a zvláště Namezovi děkuji za podnětná doplnění a rozvinutí mých vlastních myšlenek.
K dalšímu programu: Přednáška Zuzany Antares začala u zajímavých postřehů ohledně rozdílu mezi magickým a vědeckým pojetím světa a končila u Steinerovy antroposofie, která na mě, opět, působila jako jed či hypnotikum (a to pořádné: žádný Hypnogen, ale ekvivalent několika Rohypnolů!). Kdyby to Zuzana pojala tak, že by řekla, co ze Steinera pokládá za prakticky využitelné a netýrala nás Steinerovou koncepcí věků, bylo by to z mého pohledu užitečnější (osobně pokládám za užitečnou například Steinerovu koncepci „protisil“). Bylo mi trochu líto, že se přednáška nedržela provokativně nadhozené anotace “ Moderní mágové věří, že překonali omezení minulosti. Ale nemohlo by to být jinak?“
Co dál: Syslova přednáška o „heretických“ indických směrech a naukách byla informativní a neurazila. Caedmon mě seznámil s teorií a praxí východně založeného energetického modelu, z čehož jsem si něco málo zapamatoval pro pozdější použití. Poznámka: Přeci jenom si něco přečíst od Wilhelma Reicha. Východní inspirace zazněla i v Lorimově přednášce o práci s „energií“ a čakrami. Na mě to bylo moc jurodivé a afektované; také mám problém s lidmi, jejichž slovník je příliš (s)prostý. Ale něco málo mi to dalo a jsem ochoten uznat, že ten člověk může být dobrý praktik.
Codyho přednáška o Necronomiconu byla, jak už jsem psal, skvělá, potěšilo mě, že Cody rozpoznal, že Simonův Necronomicon a lovecraftovská gnóze k sobě mají přeci jen dosti daleko. Ne, že bych to nevěděl už od začátku… Jeho nadšení tématem bylo nakažlivé, já se však domnívám, že kontakt s těmito entitami (už v první polovině devadesátých let) se u mě konkrétně mohl projevit kupříkladu výrazným posílením mých depresivních stavů a záchvatů anti-životního naladění; prostě zlatej Satan… A jak sám Cody uznal, nelze to vymítat.
Cody se ohradil vůči poznámce v průběžné reportáži, takže upřesním – Cody opravdu řekl, že Nyarlathotep, ač stále nelidský, má k lidem nejblíže a nejsnáze se s ním komunikuje. To je pravda. Ale mně šlo o způsob, jakým o něm mluvil. Já ho znám jinak – jako Hemživý chaos, jako něco, co člověka pohlcuje a mění jej v Obraz smrti…
Dále zmíním Arboriovu přednášku o magických zrcadlech. Pro mne bylo důležité, jaký to má tvar a jak se do toho kouká, zbytek, jako jsou například „fluidické kondenzátory“ šel mimo mě, neb v takové věci nevěřím.
Pro mne byla nejpřínosnější Namezova přednáška „Ουροβóρος ή Φοῖνιξ? Uroboros nebo Fénix?“. Byla skvěle připravená včetně vizuální prezentace, informačně byla nesmírně bohatá a současně působila i na emoce, alespoň na moje, protože „nezměrnost“ je mé oblíbené kontemplační téma. A k tomu jsem si i zopakoval dějiny fyziky a astronomie, dozvěděl se o nejnovějších trendech ve fyzice atd. Prostě senzace.
Kromě Lindina rituálu, o němž se ještě zmíním, jsem se ničeho dalšího neúčastnil, tedy ani Codyho rituálu zaměřeného na časovou magii a vzývání Chrona, což je škoda, ale musel jsem si připravovat svoji přednášku.
Příjemné bylo i kuloárové povídání, i když jsem se lidí stranil více než před rokem, jsem nyní uzavřenější. Také jsem prožíval záchvaty únavy, zmaru a bezcílnosti, což ovšem nesouviselo s akcí jako takovou. Asi nejvíce a nejlépe jsem si popovídal s Lindou Dragonari a Namezem.
Událostí, jež posunula mé hodnocení akce od „dobrého miniconu pro magiky“ k „něčemu víc“, byl Rökkr rituál vzývání Jörmungandra. Rituál mě hloubku, byl perfektně připravený a umožnil účastníkům aktivně prožít celé sakrální drama. Linda prostě umí!
Sobotní noc byla zakončena krvavými steaky (díky, Lindo) a dobrým vínem (poděkování patří Strážci) – co víc chtít?
Neděle byla, stejně jako před rokem, uklízecí a nepříjemně hektická. Přemýšlím, jak se tomu vyhnout, ale nic kloudného mě nenapadá…
Shrnuto: Akce mě nezklamala, dokonce i celkem potěšila a dají-li bohové, rád přijedu zase za rok…