AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
pondělí, 6. července 2009
V poslední době čtu knihy esejů Antona Szandora LaVeye, zjišťuji, jak je mi v mnohém blízký, vlastně bližší, než bych sám čekal, a jedna z věcí, jež máme společné, je to, co nazývám dotýkání se událostí.
LaVey píše o tom, že mág, který chce disponovat neobvyklými schopnostmi, musí být neobvyklý člověk, který se nezabývá obvyklými věcmi. Satanista samozřejmě může najít zalíbení v nějaké obvyklé činnosti, pokud jej to těší, ale je to známka toho, že není rozeným mágem a vlastně, podle LaVeye, není v pravém smyslu mágem vůbec. Řekl bych, že na tom může být kus pravdy, stejně tak, jako je kus pravdy na tom, že tato myšlenka vychází z LaVeyovy ve své podstatě introvertní povahy. Když prohlašuje, že se nezajímá o módní trendy, zpravodajství a podobné věci, tak pochopitelně trochu přehání – kdyby k sobě nic z toho vůbec nepustil, těžko by mohl psát své provokativní postřehy. Ale věřím mu, že s do těchto věcí nenoří. Dotýká se jich. Jen trochu. Zlehka.
Také se dotýkám událostí místo abych se do nich nořil či je aktivně vyhledával. Nemám televizi, nesleduji pravidelně politické zpravodajství v novinách ani na internetu, ignoruji bulvár. Moje žena si předplatila časopis Týden a věnuje mu svůj čas. Zkusil jsem to také, ale pak jsem se vrátil ke knize, kterou jsem měl rozečtenou. Neměl jsem s tím časopisem trpělivost... Zaregistroval jsem se na Facebooku, chvíli jsem na něm byl aktivní, ale teď už se na něj podívám stěží jednou denně a jen zřídka tam něco vložím (články z tohoto blogu se tam vkládají automaticky). Přesto ke mně informace přicházejí. Vím o povodních, vím dokonce, že souvisejí s výbuchem sopky na Aljašce, vím že umřeli Matuška a Jackson (teď už bude jenom čím dál krásnější...). Výhoda mého přístupu spočívá v tom, že ušetřím spoustu času, který ostatní u zpravodajství stráví. Nezaregistruji banality, které vyšumí během dvou tří dnů a to podstatné někde zahlédnu, zaslechnu či mi to někdo řekne. Občas je to se zpožděním, ale já netrpím utkvělou představou, že je třeba držet prst na tepu doby. Je ovšem pravda, že mi takto může uniknout nějaká životně důležitá událost, například zpráva o rychle se šířící pandemii nějaké opravdu nebezpečné chřipky, ale neřekl bych. To, co je třeba, abych se dozvěděl, ke mně vždy doputuje...
Dotýkám se událostí, občas s nimi chvíli pobudu, napíši třeba i nějaký ten politický komentář a nechám to být. Nevyhnutelně mne to přestane zajímat, protože to je buď něco, co nemohu ovlivnit, nebo něco, co bych sice ovlivnit mohl, ale mám důležitější věci na práci, případně něco, co ovlivním a pak to nechám být. Nedávno jsem hovořil s babičkou a ta se rozčilovala nad tím, že Rusové vlastní většinu Karlových Varů. Chvíli jsem o tom kontemploval a dospěl jsem k názoru, že to není něco, čím bych se měl zabývat a kvůli čemu bych se měl trápit, protože na tomto faktu nemohu vůbec nic změnit.
Nějakou dobu jsem se věnoval politickému dění. Zde jsem využil všechny prostředky, které jsem byl schopen a ochoten investovat do změny: Napsal jsem článek vyzývající čtenáře, aby šli volit s jasným podtónem, že neparlamentní strany jsou dobré útočiště pro politikou otrávené jedince. Pak jsem šel k volbám. Posléze jsem situaci po svém zanalyzoval, výsledky svých úvah zaslal několika politickým stranám a nechal to být...
Typickým příkladem, kolik energie dovede nějaké téma z člověka vysát je radar. Ano, ten RADAR. Americký! Kolik řečí kolem toho bylo, o ohrožení suverenity se mluvilo, o zradě národních zájmů, dokonce o možném ruském jaderném útoku na Brdy se tlachalo. Protestovalo se, demonstrovalo se, obhajovalo se, vysvětlovalo se, hádalo se a občas se snad i pralo... a co? Přišla ekonomická krize a vypadá to, že žádný radar nebude, protože na něj Amíci nebudou mít peníze. Co nedokázali zelení okupanti vojenského prostoru v Brdech, dokázali nezodpovědní američtí distributoři hypoték... Já být protiradarovým aktivistou, asi bych cítil v hloubi duše (nepřiznané ovšem!) roztrpčení, že mi ti vlastním ziskem zaslepení hypotékoví dealeři (a stát, který je v tom podporoval) ukradli vítězství, že všechen ten čas věnovaný tomuto tématu, byl časem nenávratně ztraceným. Kdybych byl aktivistou proradarovým, byl bych patrně otrávený neméně. Ale kdo ví, možná to ty aktivisty opravdu bavilo, užili si to, poznali nové přátele, prostě je to třeba obohatilo v mnoha dalších rovinách. Nicméně já se té události letmo dotknul, něco o tom napsal a... nechal to být.
A tak se vším ostatním pulsujícím a pomíjejícím děním. Letmé doteky a návrat ke knize, k vnitřnímu světu, k myšlenkám a idejím. Ne, nedělám si iluze, že bych proto byl lepší či moudřejší: moc dobře vím, že i to, čemu věnuji svůj čas já, nakonec pomine. Prostě to tak dělám, protože je mi to na tento způsob příjemné. Smyslem tohoto článku není "obrátit" ty, kteří se věnují toku přítomnosti, žijí jím, případně jej i komentují a baví je to, ale oslovit ty, kteří se do proudu každodenních informačních banalit hrouží buď ze zvyku nebo z falešného pocitu jakési "povinnosti". Amen, pravím vám, dovolte si být trochu lhostejní!
Také se dotýkám událostí místo abych se do nich nořil či je aktivně vyhledával. Nemám televizi, nesleduji pravidelně politické zpravodajství v novinách ani na internetu, ignoruji bulvár. Moje žena si předplatila časopis Týden a věnuje mu svůj čas. Zkusil jsem to také, ale pak jsem se vrátil ke knize, kterou jsem měl rozečtenou. Neměl jsem s tím časopisem trpělivost... Zaregistroval jsem se na Facebooku, chvíli jsem na něm byl aktivní, ale teď už se na něj podívám stěží jednou denně a jen zřídka tam něco vložím (články z tohoto blogu se tam vkládají automaticky). Přesto ke mně informace přicházejí. Vím o povodních, vím dokonce, že souvisejí s výbuchem sopky na Aljašce, vím že umřeli Matuška a Jackson (teď už bude jenom čím dál krásnější...). Výhoda mého přístupu spočívá v tom, že ušetřím spoustu času, který ostatní u zpravodajství stráví. Nezaregistruji banality, které vyšumí během dvou tří dnů a to podstatné někde zahlédnu, zaslechnu či mi to někdo řekne. Občas je to se zpožděním, ale já netrpím utkvělou představou, že je třeba držet prst na tepu doby. Je ovšem pravda, že mi takto může uniknout nějaká životně důležitá událost, například zpráva o rychle se šířící pandemii nějaké opravdu nebezpečné chřipky, ale neřekl bych. To, co je třeba, abych se dozvěděl, ke mně vždy doputuje...
Dotýkám se událostí, občas s nimi chvíli pobudu, napíši třeba i nějaký ten politický komentář a nechám to být. Nevyhnutelně mne to přestane zajímat, protože to je buď něco, co nemohu ovlivnit, nebo něco, co bych sice ovlivnit mohl, ale mám důležitější věci na práci, případně něco, co ovlivním a pak to nechám být. Nedávno jsem hovořil s babičkou a ta se rozčilovala nad tím, že Rusové vlastní většinu Karlových Varů. Chvíli jsem o tom kontemploval a dospěl jsem k názoru, že to není něco, čím bych se měl zabývat a kvůli čemu bych se měl trápit, protože na tomto faktu nemohu vůbec nic změnit.
Nějakou dobu jsem se věnoval politickému dění. Zde jsem využil všechny prostředky, které jsem byl schopen a ochoten investovat do změny: Napsal jsem článek vyzývající čtenáře, aby šli volit s jasným podtónem, že neparlamentní strany jsou dobré útočiště pro politikou otrávené jedince. Pak jsem šel k volbám. Posléze jsem situaci po svém zanalyzoval, výsledky svých úvah zaslal několika politickým stranám a nechal to být...
Typickým příkladem, kolik energie dovede nějaké téma z člověka vysát je radar. Ano, ten RADAR. Americký! Kolik řečí kolem toho bylo, o ohrožení suverenity se mluvilo, o zradě národních zájmů, dokonce o možném ruském jaderném útoku na Brdy se tlachalo. Protestovalo se, demonstrovalo se, obhajovalo se, vysvětlovalo se, hádalo se a občas se snad i pralo... a co? Přišla ekonomická krize a vypadá to, že žádný radar nebude, protože na něj Amíci nebudou mít peníze. Co nedokázali zelení okupanti vojenského prostoru v Brdech, dokázali nezodpovědní američtí distributoři hypoték... Já být protiradarovým aktivistou, asi bych cítil v hloubi duše (nepřiznané ovšem!) roztrpčení, že mi ti vlastním ziskem zaslepení hypotékoví dealeři (a stát, který je v tom podporoval) ukradli vítězství, že všechen ten čas věnovaný tomuto tématu, byl časem nenávratně ztraceným. Kdybych byl aktivistou proradarovým, byl bych patrně otrávený neméně. Ale kdo ví, možná to ty aktivisty opravdu bavilo, užili si to, poznali nové přátele, prostě je to třeba obohatilo v mnoha dalších rovinách. Nicméně já se té události letmo dotknul, něco o tom napsal a... nechal to být.
A tak se vším ostatním pulsujícím a pomíjejícím děním. Letmé doteky a návrat ke knize, k vnitřnímu světu, k myšlenkám a idejím. Ne, nedělám si iluze, že bych proto byl lepší či moudřejší: moc dobře vím, že i to, čemu věnuji svůj čas já, nakonec pomine. Prostě to tak dělám, protože je mi to na tento způsob příjemné. Smyslem tohoto článku není "obrátit" ty, kteří se věnují toku přítomnosti, žijí jím, případně jej i komentují a baví je to, ale oslovit ty, kteří se do proudu každodenních informačních banalit hrouží buď ze zvyku nebo z falešného pocitu jakési "povinnosti". Amen, pravím vám, dovolte si být trochu lhostejní!
pondělí, 6. července 2009 | rubrika: Úvahy a postřehy |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1] (L. - WWW) Vloženo 06.07.2009, 12:16:30 x
[2]Mimo téma (Coro - Mail - WWW) Vloženo 06.07.2009, 16:24:22 x
[3] (Kojot - WWW) Vloženo 06.07.2009, 16:51:54 x
[4]Amen, (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 08.07.2009, 15:08:28 x
[5] (Kojot - WWW) Vloženo 08.07.2009, 16:01:11 x
[6] (Irwiuss ) Vloženo 08.07.2009, 19:28:28 x
Mě hlavně přijde hodně zajímavá ta myšlenka, že mág nesmí zapadat... Něco na tom je. A taky je zajímavý, že to je v rozporu s postmodernou, která má tak trochu tendenci říkat, že mág, který se nechová "normálně", je špatný a něco si potlačuje.[7]Brouk jak šlak (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 09.07.2009, 10:23:56 x
[8]a dotaz (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 09.07.2009, 10:25:40 x
[9] (Kojot - WWW) Vloženo 09.07.2009, 11:14:32 x
[10]Mno teda... (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 09.07.2009, 16:33:42 x
[11] (Kojot - WWW) Vloženo 09.07.2009, 18:13:15 x
[12]Vewiurko... (komatsu ) Vloženo 12.07.2009, 11:38:27 x
vypadá to, že LaVey se svezl na mentalitě mas své doby více, než by si byl přál/jeho doba jej patrně měla plně ve své moci ---> rozhodně více, než by si byl patrně ochoten přiznat ;D
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!

Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*




