AMOR VACUI

Coby bytostně roztěkaná šelma, která občas uloví zajíce, občas nějakou tu myš a jindy si pochutná na mršině, se zabývám, a to téměř doslova, vším možným. Znáte úsloví "Devět řemesel, desátá bída?" Něco na tom bude. Už dlouho vím, že jsem ve své podstatě diletant. Po pravdě řečeno žasnu, že jsem u blogování vydržel tak dlouho a zatím to vypadá, že vydržím i nadále. Vím, že to někdy vypadá, jako bych zde hlásal nějaké definitivní výsledky svých myšlenkových pochodů, ale to je jen klam, Fata Morgana. Když budete číst pozorně a přistoupíte blíže, zdánlivě jasný a slibný obraz se rozplyne a zůstanou jen vyprahlé duny. Tak je to v pořádku. Je to tak v pořádku, protože to tak chci.

Tyto stránky jsou web-log, webový deník, zachycují tedy moje myšlenky a pocity tak, jak se vynořují. Odrážejí tedy to, čím se právě zaobírám a mnohdy nechávají leccos nevyřčené, ať už proto, že se to týká mé ženy, která je mnohem uzavřenější než já, nebo proto, že nějakou ideu opustím dříve, než ji stačím rozpracovat do hloubky. Někdy mám psavé období a napíši třeba i tři články denně, v tom případě si je schovávám na později, snažím se dodržet pravidlo, jež jsem si uložil, a které zní – jeden článek denně. Jindy zase nemám vůbec chuť psát a komunikovat, v takových obdobích se podělím třeba o fotky nebo vytáhnu ze šuplíku nějaký starý text.

Z toho všeho plyne, že mohu být někdy laskavý, jindy jedovatý. Někdy tvořím, jindy ničím. Čas od času využívám provokaci jako komunikační strategii, nebo také záměrně zdůrazním extrémy, jindy naopak hledám zlatou střední cestu. Nemíním sám sebe omezovat jakoukoli autocenzurou a brát na čtenáře ohled v tom smyslu, že bych zvažoval, zda tím či oním příspěvkem neporaním tu či onu citlivou duši. Jediné, na co beru ohled, je čtivost a nadprůměrná jazyková úroveň.

Anonymní Alkoholici mají krédo, které se mi velice zamlouvá: Vezmi jen to, co chceš, a ostatní nechej zde. Uplatňujte je prosím při četbě mých textů. Snadno se stane, že vám jeden bude mluvit z duše a jiný vás znechutí. Existuje jen jediný způsob, co bych s tím mohl udělat já: Vyprofilovat se nějakým určitým směrem a v jeho intencích psát, čímž bych zajistil, že můj čtenář nalezne to, co očekává, že nalezne, a nebude tedy rozladěn či rozčilen. To neudělám. Neudělám to proto, že bych velice rychle skončil. Také bych se mohl rozštěpit na několik blogujících identit a psát různé věci na různé weblogy. Na to ale nemám čas ani chuť. Navíc by to rozbilo "Kojotův příběh", který na těchto stránkách, mnohdy v jinotajích, sdílím. I hodně abstraktní úvahy, ostré výpady či v ten který den zveřejněná stará báseň jsou součástí tohoto příběhu. Vím, že jen málokterý čtenář podchytí tento příběh v jeho komplexnosti – už proto, že si bere to, co chce, a ostatní nechává být, ale já v tom ten příběh vidím, umím jej přečíst a pracuji s ním...

Proč však chodit kolem horké kaše: Prostě se mi líbí dělat to tak, jak to dělám, a budu to tak dělat i nadále. A nezodpovídám za žádné škody způsobené četbou mých článků – každý, kdo jej čte, činí tak na vlastní nebezpečí.

Proto zde i v budoucnu naleznete kupříkladu nápady, jak pomoci člověku trpícímu depresí, ale i ostentativní útoky na ten či onen (z)jev. Naleznete zde krutost i pohlazení....