O toleranci aneb Je křesťanství nepřítelem pohanů, magiků a satanistů?

Zvláště u novopohanů se setkávám v záležitosti křesťanství s postojem typu Žít a nechat žít. Konec konců – každý má přece právo věřit tomu, čemu chce, pokud mě nechá na pokoji, není-liž pravda? Také je běžné vymezování se mnohých novopohanů či magiků vůči satanismu, vyznívající téměř jako výkřik: My jsme ti dobří! Nejsem si však jist tím, zda si novopohané, ale i mnozí magikové a leckteří satanisté, uvědomují, že křesťané – ať už se tváří jakkoli blahosklonně – už z principu jejich nepřáteli jsou. Důkazem je jediný prostý a neoddiskutovatelný fakt: Misie…

Abych své myšlenky podpořil zjevnými argumenty, vložím sem dva velmi ilustrativní a velmi aktuální články; první byl zveřejněn na křesťanském portálu ChristNet,  druhý na stránkách Rex Claritas – Přímé aktuální zpravodajství z katolického světa.

Takže – jak se dívá na oblíbené krédo Žít a nechat žít Římskokatolická církev?

 

Papež sloužil mši v Angole, při níž odsoudil kouzelnictví

21.3.2009 13:18 ČTK (Luanda, Angola)

Papež Benedikt XVI. dnes sloužil mši v angolském hlavním městě Luandě. Během ní podle agentury AP apeloval na obyvatele této převážně katolické země, aby pomohli získat pro křesťanství ty, kdo věří v čarodějnictví a kdo se cítí být ohroženi duchy a magií.

Během návštěvy Angoly, která uzavírá papežovu první cestu do Afriky, Benedikt XVI. navázal na více než 500 let existence římskokatolické církve v této africké zemi, když prohlásil, že křesťanství bylo mostem mezi místními obyvateli a portugalskými osadníky.

V Africe dokonce i někteří praktikující katolíci, zároveň věří tradičnímu animismu a radí se s šamany a hadači, které církev odsuzuje. Papež katolíkům radil, aby žili v míru s animisty a dalšími nevěřícími a vyzval Angolany, aby se stali „novými misionáři“ a přivedli ke Kristu ty, kdo věří v kouzelnictví. Ze 16 milionů Angolanů je 80 procent křesťanů, z toho zhruba 65 procent katolíků.

 

Myslím, že je zcela zjevné, že se zde jedná o výzvu k spirituální agresi vedené, pochopitelně, „v míru“. Středověké „přesvědčovací metody“ se dnes již nenosí a exemplární upalování čarodějnic a čarodějníků by křesťanům neprošlo. Ale ptám se: Musím cítit zápach páleného lidského masa, abych mohl hovořit o spirituální agresi? Neřekl bych… A to nyní rozjímám nad článkem, který se týká církve Římskokatolické, která je stále ještě – ve srovnání kupříkladu s protestantskými fundamentalisty (kteří posílají do Pekla i katolíky!)  – relativně mírná.

Dovedete si představit podobný článek, v němž by třeba koordinátor Pohanské federace vyzýval k misii mezi křesťany? Patrně ne – pohané přece žijí a nechávají žít! A neuvědomují si, že křesťanství je exkluzivní typ víry, což znamená, že křesťané považují svou víru za jedinou pravou („Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ – Jan 14,6), a má ve svém ideologickém základu požadavek misie („Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal“. – Mt 28,19n).

Jak na ty, které „odsuzuje“, Katolická církev dnes pohlíží, a jak je obrací, ilustruje druhý vybraný článek:

 

V oblasti Střední Afriky působí film o Ježíšovi proti kouzelnictví a čarodějnictví. Tyto praktiky se jinak v řadě regionů šíří jako epidemie a terorizují obyvatelstvo.

Filmový tým projíždí v regionu Bossangoa od vesnice k vesnici a promítá části filmu, natočeného podle Lukášova evangelia. Mnoho kouzelníků a čarodějnic se pod jeho vlivem vzdalo svých praktik a stalo se křesťany. Vzniklo zde už 18 nových křesťanských obcí.

Film byl natočen v roce 1979 společností Warner Brothers. Filmaři ho v Africe promítají pod širým nebem.

 

Hovoří-li katolíci v souvislosti s kouzelnictvím ve Střední Africe o „epidemii“, je důvod se domnívat, že na Evropské novopohany, šamany či mágy pohlížejí jinak?

Novopohan či magik, který prohlásí, že není satanista (a pochopitelně jím není, pokud se jím být necítí…) si dále často neuvědomuje, že jeho počínání je v očích křesťana službou Satanovi a dílem ďábla, které je prakticky totožné se satanismem. Esoterici, stoupenci New Age či třeba i esoterního křesťanství dopadnou stejně. V nejlepším případě jsou „pomýlení“ a je třeba jim „ukázat Pravdu“. A mimochodem: Pokud vám nějaký křesťan sdělí „Pravdu“ a vy budete zatvrzele trvat na svém, máte problém, jehož závažnost závisí především na míře liberálnosti dotyčného křesťana. Osvícený katolík, jako je třeba Tomáš Halík, bude soudit, že jediným opravdu zničujícím hříchem je „hřích proti Duchu Svatému“ a že když v dobré víře jdete nějakou spirituální cestou, tak ke spáse dospějete. Méně liberální křesťan bude zastávat pozici, že pokud v dobré víře jdete svou cestou a nikdo vám neukáže „Pravou Cestu“, pak k tomu dojde po vaší smrti a vy jste ještě celkem z obliga. Pokud však přesto, že se vám dostalo správné informace, sveřepě odmítnete „spásu skrze Pána Ježíše“, tak už je to váš problém… Třeba vám milosrdný Bůh odpustí… No, a jsou i tací, kteří v tom mají jasno: Věříš tomu co já? Budeš spasen a navěky budeš pobývat v Nebi. Nevěříš? Budeš zatracen a navěky budeš trýzněn v Pekle.

Čím více křesťan věří tomu, že vás vaše čarodějnictví a modloslužebnictví předurčuje věčnému zatracení, tím víc se vás, protože vás „miluje“ (což nic nemění na skutečnosti, že jste nepřítel – křesťan má uloženo milovat své nepřátele), bude snažit obrátit. A když neuspěje, inu – „sami jste to chtěli“.

Rozumějte, já vím, že existují tolerantní křesťané, kteří jsou duchovně na výši, mají smysl pro humor, neodsuzují jiné cesty a jsou schopni se s vámi pobavit jako normální lidé. Ale je třeba celý fenomén posoudit z hlediska postoje většiny věřících a z hlediska oficiální politiky. Oficiální politika Římskokatolické církve se změnila jen v oblasti používaných metod, nikoli však ve svém principu. Ono vlastně ani jinak nejde – kdyby se křesťan vzdal úkolu definovaného výše citovaný veršem z Matoušova evangelia (mimochodem – nepokládám jej za autentický Ježíšův výrok), nepopřel by jeden ze základních principů svého vyznání?

Pokud církev odsuzuje a snaží se obrátit šamany a hadače, zcela zjevně odsuzuje i novopohany a magiky (o satanistech pochopitelně ani nemluvě). A pokud mě někdo odsuzuje a hodlá bojovat proti tomu, čemu věřím a k čemu se hlásím, nevidím důvod, proč jej nepokládat za svého nepřítele – zvláště pokud mne odsuzuje pro něco, do čeho mu z mého pohledu vůbec nic není!

Proto pokládám křesťanství za ideologii a praxi nepřátelskou nejen satanismu, ale i novopohanství a soudobé magii. Je to fakt, před kterým bychom, ať už se řadíme ke kterémukoli (či kterýmkoli) z těchto směrů, neměli zavírat oči. Nic na tom nemění skutečnost, že křesťanství dle mého názoru mělo své historické opodstatnění, že stálo u zrodu mnoha skvělých filosofických idejí a uměleckých děl, a že rozhodně nelze zavrhnout paušálně vše, co s křesťanstvím souvisí. Nelze ani paušálně zavrhovat všechny křesťany: tak, jako mezi nimi najdeme dogmatiky a fanatiky, najdeme mezi nimi i skvělé lidi, kteří – mnohdy navzdory oficiální politice své církve – mají daleko k odsuzování našeho postoje. Je však třeba otevřít oči a uvědomit si, že křesťanství jako takové, jako ideologie, se nevzdalo svého misijního poslání, a jsem přesvědčen, že kdyby dostalo příležitost, dost možná by znovu přitvrdilo i co se používaných metod týče!

Je-li tedy křesťanství nepřátelskou ideologií, jak se k němu postavit? Všimněme si, že spousta novopohanů a esoteriků se ke svému nepříteli chová vstřícněji, než sami křesťané: Neodsuzují je ani neobracejí. Je to znak duchovní vyspělosti nebo důsledek nepochopení situace?

Zapalování kostelů a obětování křesťanů bohům zjevně nebude ta pravá cesta. Tyto metody si ponechejme v záloze pro případ, že bychom se v důsledku civilizačního kolapsu vrátili do středověku, a křesťané se rozhodli obnovit své středověké praktiky. Pokud je hozená rukavice v oblasti souboje idejí, je třeba svádět bitvy na tomto poli. Pokládám za důležité se křesťanstvím zabývat, psát o něm z našeho úhlu pohledu, poukazovat na jeho temné stránky. Je třeba působit na ty, kteří ještě hledají, a kteří mají potenciál nebýt pouhou ovcí (ty klidně křesťanům přenechejme!) – a ukázat jim alternativu. Avšak – narozdíl od křesťanů – nekázat „Jedinou Pravou Cestu“, ale ukazovat, že ten největší poklad se neskrývá někde na Nebesích, ale ve srdci a mysli každé skutečně živoucí svobodné lidské bytosti!