V této souvislosti je třeba poznamenat, že vnitřně konzistentní mýty a jejich zobrazení v podobě schémat libovolného druhu jsou duchu původního pohanství cizí a v žádném případě nejsou k jeho provozování (a ani k provozování slovanské magie) nezbytné. Pokud však provozujeme magii a neodpoutali jsme se zcela od myšlenkových schémat klasického hermetismu (a vůbec západního myšlení ovlivněného monoteismem a později racionalismem), je možné, že se v neuspořádanosti a ne-logičnosti původního živelného pohanství ztratíme. Pak může nějaké to schémátko přijít k duhu…
Předkládané schéma primárně slouží k mapování vnitřní reality slovanské magie (stejně jako již dříve publikovaný mýtus) a dále ke konstrukci rituálů. V žádném případě by nemělo být chápáno jako konkurence kabalistického stromu, který prostě jen uspořádává primordiální Chaos jiným způsobem.
Jaké jsou vlastnosti Karugu? Především nemá odvrácenou, „klifotickou“ stranu – „sefirotické“ i „klifotické“ aspekty jsou sloučeny na jeho čelní straně. Dále si můžeme povšimnout, že Slunce není v centru – tam nalezneme Člověka a to buď v jeho obecné podobě (Rod), nebo v podobě individuální. Středem Karugu je Zmij, který ale také obklopuje Karugem vymezené universum v podobě vnějšího Chaosu. Je skrztým počátkem i koncem všech věcí…
Jednotlivé linie nejsou přímé, ale jsou zakřivené do podoby šesticípé svastiky.
Karug má dvě podoby – mužskou, která je zobrazena výše, a ženskou, která rotuje opačným směrem.
Tak jako kabalistický strom, je podoba Karugu znázorněna vnějšně – tedy pokud by byl promítnut do člověka, byl by to člověk, kterému hledíme tváří v tvář. Svarog je hlava, Země (Zem, Zemjla) odpovídá genitáliím, Dažbog pravému a Mokoš levému rameni, Perun pravému a Veles levému boku.
Šestero bohů je propojeno patnácti stezkami, které, na rozdíl od stezek stromu života, procházejí středem bez přerušení. Jejich detailnější interpretaci zveřejním později, nyní zůstane u jejich pojmenování:
1) Vědma
2) Kovář
3) Syn
4) Čarodějnice
5) Dcera
6) Zorja (Milenci)
7) Bojovník
8) Samovila (Víly)
9) Čaroděj
10) Pastevec
11) Bratři
12) Kněz
13) Lovec
14) Zloděj
15) Oráč
Tyto stezky znázorňují dynamické kvality slovanského universa. Jejich pořadí je určeno použitým mýtem, obsah vztahovou kvalitou propojených božstev.
Nyní již můžeme přistoupit k základnímu rituálu, jímž je slovanská svastika, která je obdobou kabalistického kříže. Jeho pojetí (a značná část použitého textu) vychází z Karikova (Slovanská magie, 2002, s. 27-28), ale je upraveno na základě použitého schématu:
1) Dotkni se levé strany čela spojeným prostředníčkem a ukazováčkem, malíček a prsteníček jsou v dlani přikryté palcem. Prsty protáhni po čele až do jeho středu nad kořenem nosu. Vytváříme slovanskou svastiku, jejíž konce připomínají zakončení kosy. Po celou dobu imaginuj záři bílého světla uvolněnou tímto dotekem a zůstávající v dráze po tvých prstech, jako když píšeš křídou po tabuli. Nadechni se a hlasitě intonuj: Svarog. (Najdi si své individuální zvukové vyjádření.) Zvuk a energie musí vycházet až z břicha, ne z plic. Toto boží jméno opakuj, kolikrát ti intuice našeptá, avšak zpočátku ne příliš mnohokrát za sebou. Po intonaci se uvolni, chvíli rozjímej a vnímej energetickou reakci.
2) Přejdi rukou a prsty z čela vertikálně přes střed těla až po úroveň genitálií (můžeš se jich dotknout s procítěním významu), přičemž v dráze prstů tahej nepřerušovaný paprsek bílého světla. V místě doteku znovu vizualizuj záři. Nadechni se a intonuj: Zemlja (Země, Zem, Zemja, Matka Země… mně se nejvíce osvědčila „Zemlja“ s přízvukem na první slabice (na rozdíl od ruštiny) – je to staroslověnské slovo, praslovanština patrně používala výraz zem’a). Platí zde vše z bodu 1. Když skončíš, potáhni prsty několik centimetrů doprava, abys dokončil toto rameno svastiky.
3) Dotkni se horní části pravého ramene. Platí vše, co dosud. Intonuj: Dažbog. Po rozjímání potáhni prsty trochu dolů.
4) Přejdi prsty úhlopříčně k levému boku, vytvářejíce bílý paprsek světla. Drž prsty na boku a intonuj: Veles. Po rozjímání potáhni prsty několik centimetrů dolů.
5) Dotkni se horní části levého ramene. Platí vše, co dosud. Intonuj: Mokoš. Po rozjímání potáhni prsty trochu nahoru.
6) Přejdi prsty úhlopříčně k pravému boku, vytvářejíce bílý paprsek světla. Drž prsty na boku a intonuj: Perun. Po rozjímání potáhni prsty několik centimetrů nahoru.
7) Chvíli imaginuj a prociťuj vytvořenou svastiku. Spoj dlaně na hrudi, prsty natažené a směřující nahoru. Toto spojení by samo o sobě u tebe mělo vyvolat energetickou vlnu, pro senzitivnější i záři energie bílé barvy. Intonuj Perun-Dažbog. Uvědom si přitom význam těchto svatých slov. Jejich mocí se svastika začne roztáčet. Její rychlost bude narůstat, až vytvoří silný magický vír, který tě naplní energií.
Tento rituál (mimo jiné) zahajuje a zakončuje každodenní adorace slovanských božstev či rituál Karugu (Slovanská magie, 2002, s. 33n.). Zbývá jen doplnit, že je možné použít i inverzní rituál prováděný levou rukou v pořadí Zemlja-Svarog-Mokoš-Perun-Dažbog-Veles a zakončený intonací dvojice jmen Veles-Mokoš. Začínáme vlevo od genitálií a nepracujeme se Svarogovým světlem, ale s temnotou Matky Země. Tuto „temnou“ podobu rituálu nemám dosud dostatečně zvládnutou (ty závěrečné sykavky jsou ale velice působivé!) a prozkoumanou…