Proč jsem rád, že nám před čtyřiceti lety Západ nepomohl

Dnes je tomu čtyřicet let, co se u nás na dvacet let usadila “bratrská pomoc” Velkého rudého bratra a jeho nohsledů. Vpadli sem vlastně již 20. srpna v noci, ale jednadvacátý srpen se dostatečně vžil a je fakt, že v ten den už byli nalezlí všude, jako ti trpaslíci…

Před rokem jsem napsal poněkud dojemné povídání o tom, jak to tehdy prožívala moje máma, dnes se zamyslím nad tím, proč se domnívám, že je dobře, že nás v tom tehdy Západ nechal…

Uvědomil jsem si to během nedávného rozhovoru, který jsem vedl se svou ženou ohledně současných událostí v Gruzii. Pročpak těm Gruzíncům nikdo nepomůže? Proč jde Amerika bojovat do Iráku, ale teď nic nedělá? No pročpak? Protože v USA ani v jiné dostatečně vyzbrojené zemi není u vesla dost velký šílenec, aby takhle riskoval. Jedná-li se o supervelmoci, pak lze jejich vůdce (poněkud schematicky – ve skutečnosti existuje mnoho meyistupňů!) rozdělit do dvou kategorií:

1) Mocichtiví bezskrupulózní ambiciózní pragmatičtí zmrdi

2) Šílenci a psychopati

Ti první jsou OK. Chtějí moc, dostanou ji a užívají si jí. Jsou amorální, nemají daleko k podrazu, ale jsou-li u moci, jsme celkem v bezpečí, protože takový mocichtivý zmrd (např. Putin; mimochodem: Jen žádné iluze ohledně Obamy!) si chce svou moc v prvé řadě co nejdéle udržet. Chce mít komu vládnout. Na druhou stranu šílenec nestojí o moc pro ni samu, ale pro možnost uskutečnit nějakou svou nebezpečnou vizi. Pro tuto vizi je ochoten riskovat zkázu vlastního národa, o těch cizích ani nemluvě (např. Hitler). Teď si uvědomuji, že jsem zapomněl na idealisty. Ti se dostávají k moci obvykle v revolučně laděných obdobích, mají často blízko k šílencům a buď se jimi stanou (např. Lenin), nebo se přikloní na stranu politického pragmatismu. Pokud tak neučiní, poměrně rychle skončí (např. Gorbačov), někdy i násilnou smrtí (Lenin?, Kennedy).

Vpád Západu v roce 1968 do Brežněvovy sféry vlivu by jen těžko skončil nějak jinak. Pragmatik Lyndon Baines Johnson to pochopitelně věděl a ani ve snu by jej nenapadlo nám pomoci. Prostě by se to šeredně nevyplatilo nejen Američanům, ale koneckonců ani nám a vlastně nikomu.

Pokud velmoc vedená bezskrupulózním pragmatikem intervenuje, tak proto, že sleduje vlastní zájmy a případně zájmy svých spojenců, vznešená slova jsou jen pozlátkem. Intervenuje tam, kde se to vyplatí a ne tam, kde by takový akt mohl ohrozit její existenci. Pokud neintervenuje, tak dobře ví co dělá a její občané by jí za to měli být vděční. Dovedete si představit důsledky války NATO a Ruska?

Buďme rádi za ty zmrdy… Budou nás podvádět, budou nám lhát a pokud nebudeme v jejich sféře vlivu, klidně nás hodí přes palubu, tak to prostě je. Ambiciózní šílenec se svou velkolepou vizí, člověk, který skutečně věří nějakým ideálům, je přijatelný jako filozof, ale – odpusť Platóne, ale je to tak! – ať se probůh nikdy nedostane ke skutečně velké moci!