Narativní hodnota astrologie a dalších divinačních technik

Astrologii bývá vytýkáno ledacos. Předně nevědeckost, což je ovšem značně pomýlené, tedy hovoříme-li o astrologii jako fenoménu a nikoli o postojích některých astrologů. Pomineme-li excesy některých astrologů, snažících se vpašovat astrologii mezi přírodní vědy, je kritika astrologie pro nevědeckost stejně absurdní jako kdybychom takto kritizovali například hudbu. Jak uvidíme dále, lze astrologii, spolu s ostatními divinačními technikami, považovat za uměleckou disciplínu uplatnitelnou v psychologicky orientovaném poradenství.

Skeptikové rádi poukazují, že žádný dvojitě slepý test neprokázal, že by astrolog byl schopen získat z horoskopu nějaké odpovídající informace o osobnosti člověka. Položím nyní otázku: Lze objektivně říci, že postavení planet v horoskopu zrození, případně dokonce jen charakteristika slunečního znamení, skutečně koreluje s osobnostními znaky lidí více než by to bylo možné v rámci prosté náhody? Odpovídám, že ano. V některých testech se skutečně určitá korespondence mezi sebepojetím člověka a jeho astrologickou charakteristikou objevila. Jak se ale později ukázalo, výsledek daného testu byl ovlivněn skutečností, že některé osoby své astrologické charakteristiky již znaly a tento fakt ovlivnil výsledek. Znamená to, že se ve svém předchozím tvrzení mýlím? Ne. Jedná se zde totiž o svébytnou jazykovou hru, jíž se někteří lidé účastní. Tato se vyznačuje zpětnovazebným působením utvářejícím sebepojetí zúčastněných. Kritizovat hru za to, že její pravidla nikterak nesouvisejí o “objektivní” realitou je scestné. Kritizovat lze pouze kvalitu hráčů, především to, zda hrají podle pravidel a nefaulují.

Dále bývá astrologii vyčítáno, že je komerční. Zde musím říci, že pokud si astrolog vezme za svou práci peníze, je to naprosto v pořádku. Malíř také není povinen vás portrétovat zdarma.

No, a samozřejmě je tu bulvarizace, novinové “horrorskopy” a podobné záležitosti. Uvažujeme-li v intencích umění, pak lze patrně právem hovořit o kýči.

Jak jsem již naznačil, budu o astrologii (a dalších divinačních technikách) uvažovat jako o umění. Než se tímto směrem vydám, musím zmínit další možné přístupy. Jen málokdo již v současné době věří, že by vzdálené planety nějakým fyzikálním způsobem ovlivňovaly životy lidí. Více astrologů se přiklání k myšlence, že existuje jakási objektivně existující provázanost mezi životními cykly člověka a cykličností pohybů nebeských těles. Musím říci, že sám jsem byl této myšlence kdysi nakloněn, ale nakonec jsem ji opustil. Ne snad, že by nebylo možné určité analogie tohoto typu nalézt (určitě bychom nějaké našli), ale pohlédneme-li na celý systém v jeho komplexitě, nemůže dle mého názoru tato hypotéza jako vysvětlení astrologie obstát. Další možností je víra v nějaké astrálně-archetypální působení, tedy působení z “jiných sfér”, které jsou jaksi synchronizovány s pohyby planet. To je naprosto regulérní přístup, protože nefušuje do vědy, je to čistá víra.

Nicméně jsem, když jsem se učil umění astrologickému a vypracovával horoskopy svým přátelům, přišel na jeden důležitý fakt (a myslím, že na něj přišel skoro každý praktikující astrolog): Interpretoval-li jsem horoskop na základě chybně zadaných dat, dostal jsem relevantní výsledky…

Jakoby ve skutečnosti nebylo zase tak důležité, jaké bylo skutečné postavení planety, ale to, jaké symboly a jejich vztahy jsem intuitivně zařadil do své interpretace. A tím se dostávám k tomu, jak skutečně astrologie fungovat může. Nemusím věřit v astrální či dokonce fyzikální působení, nemusím věřit ani v synchronicitu (osobně v ní na základě určitých osobních zkušeností celkem věřím, ale o tom jindy) a přesto můžu využít astrologii jako nástroj k získání relevantních informací. Jak? Pokud ji využiji jako nástroj narace, tedy k vyprávění určitého příběhu. Podle Viktora Farkase (Skryté skutečnosti, s. 53) vypočítal německý astrolog Noel Tyl nejmenší počet možných kombinačních možností různých astrologických parametrů a vyšlo mu závratné číslo 5,4 x 1056.  Jinými slovy – máme k dispozici tolik různých možností, že důležitý je především vhled astrologa, tedy to, co dokáže z horoskopu “vykoukat”. Současně ale nejde o naprostou libovůli – astrologie se chová jako druh jazyka, má svou gramatiku i slovník. Šťoural by se mohl zeptat, v čem spočívá rozdíl mezi člověkem, který astrologii nezná a při pohledu na horoskop si něco vymyslí, a astrologem, který nalezne “ty pravé a podstatné” vztahy mezi symboly. Rozdíl spočívá v prizmatu. Pokud člověk interpretuje horoskop, je omezen určitými pravidly. Vypráví příběh – ale je to příběh zcela specifické kvality, příběh, který by si člověk jen stěží vymyslel. Tak jako básník, který se rozhodne omezit sám sebe a psát nikoli volným veršem, ale napsat kupříkladu sonet či haiku, je výsledek divinace zákonitě odlišný od běžného vyprávění. Astrolog nalézá metafory, které by jej nenapadly, vytváří – často s klientem – příběh, který by jinak nevznikl. A zde se již dostáváme k praktickému uplatnění astrologie: Může nabídnout nezvyklé úhly pohledu a stejně tak může mít terapeutický účinek – obdobně jako narativní psychoterapie (terapie příběhy).

Stejně účinná je i astrologie elekcionální, tedy astrologie zaměřená na hledání vhodného okamžiku pro určitý důležitý počin. Není nutné věřit, že ve vybraný okamžik budou planety “skutečně” působit. Důležité je, že člověk si intencionálně vybere příběh, který má být se zahajovaným dílem spjat. Už tento fakt sám o sobě patrně bude mít kladný účinek.

Vše, co bylo řečeno o astrologii, víceméně beze změny platí i pro výklad tarotu. Opět zde máme určitou sadu symbolů a nespočet jejich kombinací, máme zde i gramatiku výkladu. Výsledná informace proto opět může přinést příběh, který by jinak nevznikl, a úhly pohledu, na které by člověk sám nepřišel (nesčetněkrát vyzkoušeno).

Čím méně má divinační technika gramatiky, čím je “jednodušší”, tím více se blíží čistě intuitivnímu ad hoc výkladu. Má-li být i v takovém případě smysluplná a relevantní, vyžaduje paradoxně mnohem více schopností, než například astrologie či tarot. Přesto nepochybuji, že zkušený věštec dokáže obdivuhodně pracovat třeba i s pověstnou kávovou sedlinou.

Zatracovat určitou metodu jen proto, že je nevědecká, je z mého pohledu absurdní. Tak, jako nás impresionisté naučili hledět na skutečnost jinak, než jsme zvyklí (o surrealistech či kubistech ani nemluvě), můžeme se dívat na skutečnost i skrze divinaci. Hlavní roli vždy hraje interpret a jeho nadání, nikoli systém, s nímž pracuje. Systém mu slouží jako malířská technika, obraz již vytváří sám. Obraz, který je příběhem, vyprávěním o duši v rámci sdílené jazykové hry. Příběhem, který je dozajista nevědecký, ale rozhodně není bezcenný…