AMOR VACUI - zápisky z cesty
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
sobota, 24. května 2008
Tak jsem se právě vrátil z Olomouce, v indexu mám výborně od PhDr. Heleny Kubátové, PhD. ze zkoušky z Úvodu do sociologie (Vážená paní doktorko, pokud jste hledala, co o Vás kdo píše na internetu, a zavítala sem, zdravím Vás!).
Jak mi je? Jsem unavený, ani vlastně nic necítím, ale přišel jsem na něco, oč bych se rád podělil.
V lednu jsem napsal článek o tom, jak se cítím před zkouškou. Myslel jsem si, že je to konstantní recidivující hysterický stav, který mě před zkouškou popadne vždy a bez ohledu na to, jak důkladně jsem se připravoval. Dnes tomu tak nebylo a to jsem se, musím přiznat, moc důkladně nepřipravoval. Skripta jsem četl dvakrát, poprvé v únoru, podruhé včera. Do půlnoci jsem si dělal výpisky. Nutno ale dodat, že zrovna sociologie pro mě není žádné novum, na fildě v Brně nám ji přednášel Jan Keller dva semestry, a tak leccos utkvělo a stačilo to jen osvěžit, i když je to, čerte zlý!, už třináct let... Nic z toho by však nezpůsobilo ten podivný vnitřní klid a prázdno v duši, které jsem před zkouškou prožíval. Panikařil bych spolehlivě jako jindy. Zasáhl jiný faktor. V posledních týdnech jsem zažíval stupňující se stres v práci, neúspěchy se vršily jeden na druhý, frustraci a bezmoc provázely panika a hysterie až k samým hranicím únosnosti. Když už to bylo příliš extrémní, něco ve mně to tak trochu vzdalo. Začal jsem ztrácet sílu i k tomu vyšilování...
A tak jsem včera zasedl k sociologii a s podivným klidem v duši vypracovával jednu otázku po druhé. Následovalo několik hodin v práci. Poté jsem se vrátil, pracoval na otázkách do půlnoci a šel spát. Ráno u kafe a cestou autobusem jsem si vše zopakoval. Nedostavilo se ani zblo neklidu.
Dorazil jsem do Olomouce a byl vyzván, spolu se dvěma spolužačkami, abychom šli jako první do učebny číslo dvě. Tam nám dr. Kubátová řekla, že jelikož jsme měli perfektní esej, nebude nás zkoušet – pokud ovšem nebudeme chtít. Jasně, že jsme nechtěli, no...
Takže se mi tato práce rozhodně vyplatila, i když si myslím, že bych bez větších problémů zvládl i standardní zkoušku.
Zvláštní pocit. Je pryč ta úděsná vnitřní bolest z bezmoci poslední doby, ale necítím ani žádnou radost, nadšení... Je to jako bych byl v nějakém meziprostoru, nevím, jak to říci...
Vznáším se
uprostřed Propasti.
A přemýšlím
zda mi
narostou křídla dřív
než se gravitace vrátí...
sobota, 24. května 2008 | rubrika: Co život dal a vzal |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1]Znám podobné pocity. (Gomba - WWW) Vloženo 24.05.2008, 21:25:14 x
V tu chvíli jsem myslel, že se po ... omdlím ,-)
[2]Nejlevnějc je zadarmo! (@Teo - WWW) Vloženo 25.05.2008, 17:35:37 x
[3] (Kojot - WWW) Vloženo 25.05.2008, 21:05:22 x
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!

Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*




