Kurz praktickej mágie pre začiatočnikov (recenze)

O nové knize známého slovenského mága (ale také historika) Jozefa Kariky jsem se dozvěděl, když jsem po delší době navštívil jeho stránky. Vzhledem k tomu, že v oblasti praktické magie začátečník jsem a Karikovo dílo pokládám za velmi kvalitní, neváhal jsem ani okamžik a jeho Kurz jsem si (spolu s další autorovou knihou Mágia peňazí) objednal. Jakmile zásilka ze Slovenska dorazila, dychtivě jsem se začetl…

Hned v úvodu autor čtenáře “varuje”, že jeho kniha nepřináší žádné “opravdové zasvěcení”, ale nabízí “pouze” soubor praktických technik s úplným minimem teoretického lešení, vystavěného kolem důležitého, ale v zásadě jednoduchého jádra. Autor usiluje o oddělení praktických pokynů od prvků věr, symbolických systémů a dogmatismu a chce tak být protipólem tradičních učebnic magie; pokládá za otázku slušnosti nikoho do ničeho “nezasvěcovat”. Současně upozorňuje, že – zvláště na internetu – potkáte mnoho lidí, kteří o magii zasvěceně mluví, aniž by v ní cokoli skutečného dokázali. Jozef Karika správně podotýká, že za mága by měly hovořit výsledky jeho práce. Posléze autor předkládá nabízející se otázku čtenáře: “Jak vnímat a do jaké míry brát “vážně” autora tohoto kurzu?” a odpovídá: “Rozhodně ne příliš vážně! Autor si není vědom žádných svých celosvětově přínosných inkarnací, předcházejících jeho nynějšímu vtělení. Také může s téměř úplnou jistotou prohlásit, že není vyslancem Boží Prozřetelnosti, Velkého Bílého Bratrstva, ani jiné podobné instituce. Nevyniká akášickou jasnovidností a v 95 procentech času ani jinými nadpřirozenými schopnostmi…

Doporučení: Nechápejte autora jako mistra nebo vůdce. Není ani jedním, ani druhým! Navíc, takovéto chápání by vás, vaši zodpovědnost a opatrnost jen oslabilo. Postavilo by vás to na okraj, jen po bok ústředního mistra. Berte autora jen jako asistenta. Vy jste v centru.” (s. 17-18)

Nutno podotknout, že po přečtení knihy jsem dospěl k názoru, že autor se výše zmíněnému tvrzení přeci jen trošičku zpronevěřil, nicméně to vůbec není na škodu… Ale vraťme se nyní k samotné struktuře knihy. Její první část obsahuje vlastní kurz praktické magie, který je rozčleněn do 26 týdnů. Karika navazuje na nejlepší pedagogické tradice Komenského a postupuje od jednoduchého ke složitějšímu a komplexnějšímu. Student se postupně naučí základním pravidlům mentálních cvičení, uvolnění, koncentraci, jednoduchým každodenním rituálům (dle vlastní volby), teprve v pátém týdnu začíná cvičení ásany a v šestém dechová cvičení. Prubířským kamenem se stává týden sedmý, zaměřený na magickou imaginaci. Následuje imaginace rostlin, živočichů a lidí, cvičení vyciťovací schopnosti, práce se životní silou a celý kurz končí živlovou magií a nastolením vnitřní rovnováhy tvorbou živlového kříže. Za velmi přínosnou pokládám skutečnost, že autor netrvá na mnohahodinových denních cvičeních a – zvláště na počátku – je ani nedoporučuje. Sám jsem na vlastní kůži poznal, že začít v jakémkoli směru s příliš velkým úsilím může vést k vyčerpání a k opuštění nastoupené cesty. Praktikování čehokoli je dobré cvičit raději méně, ale pravidelně a jen postupně zvyšovat “zátěž”. Navíc autor bere v potaz skutečnost, že student jeho kurzu má i jiné oblasti zájmů, chodí do práce či studuje, prostě žije i jinými věcmi než magií – což autor nekritizuje, ale naopak doporučuje.

Nyní se pokusím zhodnotit popsaná cvičení, i když jsem sám začátečník. Je poznat, že celá struktura kurzu je založena na velkých praktických zkušenostech jak s vlastní magickou cestou autora, tak i se zkušeností při vedení kurzů magie pro začátečníky. Každá kapitola je doplněna rozšiřujícími praktickými tipy a odpověďmi na možné otázky studenta. Mnohdy jde o krátké brilantní eseje na různá témata (často metodologická) spojená s problematikou cvičení toho kterého týdne.

Můj celkový dojem z popsaného kurzu zní: Lze takto pracovat.

Mnohý student by se ale měl připravit na to, že v některých kapitolách “narazí” a může trvat déle než týden, než příslušnou techniku zvládne. Těch 26 týdnů osobně považuji za ideální stav, realita může přinést i nějaký ten měsíc navíc. Snad jediná pro mne důležitá věc, kterou v kurzu postrádám, je práce a mantrami a vnitřním zvukem, ale na druhou stranu není těžké cvičit tuto oblast podle jiných zdrojů (obecně platí stejná zásada jako u ásany či zažehnávacího rituálu – je třeba vytrvat u té, kterou si vyberete).

Jakým učitelem, tedy vlastně asistentem, Jozef Karika je? Kromě toho, že správně postupuje od jednoduchého ke složitějšímu, že umí dobře poradit, nabízí také metody jak poznat, že jste se naučili to, co jste se naučit měli – což pokládám za velmi důležité. A pak je také učitelem vtipným, který občas nemá daleko k ironii (i sebeironii) a své výklady nikdy neopomene okořenit humorem. Současně je však také učitelem přísným:

„Pokud tento týden cvičení z nějakého důvodu nezvládnu, znamená to konec mé magické kariéry? (Víte, už jsem si za nemalé peníze koupil magický plášť, hůl zdobenou černým onyxem a zlaté náramky s planetárními signaturami. Ani vybudování magické laboratoře přesně podle instrukcí Eliphase Léviho nebylo právě levnou záležitostí… Takže jak?!)

Jednou z úloh autora píšícího o magii populárním stylem je uklidnit svého čtenáře, být vtipným, příjemným, předčasně neodradit potenciálního kupce svých dalších knih. Protože však nejsem autor aspirující na širokou popularitu svých knih a většina magické scény mě už nyní spíš toleruje než přijímá, nemám co zkazit a můžu si tedy dovolit luxus upřímnosti.

Ano, když cvičení tohoto týdne z nějakého důvodu nedokážete odcvičit s maximálním nasazením, a nevložíte do nich všechno, tedy opravdu všechno magické, co ve vás je, vaše magická kariéra skončila. Můžete to zkusit s magickými příručkami Teda Andrewse, Marion Weinsteinové nebo Raymonda Bucklanda, které vás spolehlivě naučí vidět auru, věštit z čajových lístků a být empatičtí při výkladu tarotových karet svým sousedům. Pokračování v tomto kurzu vám v tomto případě při nejlepší vůli nemůžu doporučit. Zacvičte to pořádně nebo tento kurz, v zájmu vlastního zdraví a spokojenosti, vzdejte. Berte tento úkol jako magickou zkoušku a vystříhejte se racionalizování a filozofování nad jejím významem. Jednoduše to udělejte!” (s. 62-63)

Tuto dlouhou citaci jsem zvolil záměrně. Dobře ilustruje autorův smysl pro humor, ale i důraz na důslednost a poctivost studentovy práce. Magii lze buď dělat nebo nedělat. Nelze ji dělat napůl či ji nějak odbýt. To může projít v běžné škole a sázet na to, že na zkoušce dostanete některou z otázek, kterou umíte, případně, že to “nějak uděláte”, ale magii nestudujete kvůli diplomu a cílem není přesvědčit učitele ani projít “s odřenýma ušima”. Studujete ji kvůli sobě a už kvůli sobě musíte pracovat pořádně. Zvláště pokud po vás učitel chce výkony po výtce lidské a nikoli nadlidské.

Druhou část knihy tvoří sbírka šesti esejů publikovaná pod souhrnným názvem “Rámec magického myšlení”. Každý z nich je pozoruhodnou sondou do některé z oblasti magie. V prvním z nich (“Magické myšlení”) se autor zabývá koncepcí magie jako hry a doporučuje umět oddělovat magické a všednodenní paradigma. Přepínání “konsensuálních vztažných rámců” pokládá za základ úspěšného zvládnutí jak magie, tak i života v běžné realitě, který byl pro mnoho jinak velmi vyspělých magických osobností vážným problémem. V eseji “Vyciťování vzorů” dále rozvíjí problematiku magického myšlení: “Základním rámcem úspěšné magické práce je tedy schopnost rozlišování vzorů (patternů). Věda rozlišuje vzory pomocí pozorování a myšlení (analýza, syntéza apod.). Magie rozlišuje vzory pomocí pozorování a vyciťování. Z toho důvodu dokáže zachytávat i vzory, které věda už z principu zachytit nemůže. Daní za to je však téměř úplná subjektivita takto zachycených vzorů.” (s. 119-120) Autor opět upozorňuje na nebezpečí, které hrozí, pokud se magické vyciťování vzorů stane nosnou platformou oblastí, kam nepatří (všednodenní život). V eseji “Genetická magie” zajímavým způsobem rozvíjí představu 23 chromozomů coby 23 párů mocných duchů, kteří řídí náš život, zabývá se problematikou našich předků a sestupu k hlubinným vrstvám našich lidských i zvířecích předků. Celkově tento esej pokládám za velmi inspirativní pro další praxi. V úvaze “O paměti míst” autor nabízí užitečné tipy, jak s pamětí míst pracovat; stejně tak je na praxi zaměřen esej “Osobní démoni a tělo”, nabízející způsoby, jak se očistit od “démonů nevědomí”. Za převratnou a provokativní pokládám kapitolu “Nové psychologické modely magie”, v níž upozorňuje, že oblíbené psychoanalytické a hlubinně psychologické modely zvláště pak sigilární magie začínají být zastaralé, a nabízí nové koncepce založené na modernějších psychologických paradigmatech.

V závěru knihy se nachází kapitola “Přílohy”. V příloze A se student obeznámí s hlavními magickými modely (démonologický, energetický, psychologický a informační) a s použitím metamodelu postmoderního přístupu k magii. V příloze B nazvané “Boží formy a moc” autor navazuje na “Nové psychologické modely magie” a rozvíjí téma moci a působení nejen božích forem, ale i známých osobností na základě nových interpretačních přístupů k tomuto fenoménu (především v důrazu na kontext společenského okolí). V příloze C (“O předmětech síly”) poutavě popisuje vlastnosti a působení určitých magických předmětů.

Knihu završuje “Důležitá informace na závěr”, která mne sympatickým způsobem vykolejila a vykolejí patrně každého, kdo se rozhodne knihu nejprve celou přečíst, než se pustí do práce na cvičeních v ní popsaných. Já jsem dal na doporučení mistra 😉 Víc neprozradím…

Co se teoretických východisek týče, autor vychází z pozice výše zmíněného metamodelu – nepředkládá žádnou definitivní Pravdu o tom, jak magie doopravdy funguje. Dokonce zlomyslně uvádí, že z pozice běžného člověka na magii ani nevěří. Ve svých úvahách vychází z různých koncepcí, znatelný je samozřejmě vliv chaosmagie, je ovlivněn i Castanedou, neopomíjí Crowleyho, Sparea, Carrolla, ani nejmodernější autory (Angerford & Lea, Dukes). V kurzu samotném pracuje často s energetickým modelem magie, ale neopomíjí zdůraznit, že i toto je jen užitečná představa vhodná pro praxi, nikoli jediný pravý popis reality. Své stanovisko k volbě teoretických východisek formuluje slovy: “Upřímně si přeji, aby každý začínající mág sám a svobodně, na základě vlastních experimentů, cvičení a praxe zvolil takovou víru nebo soubor věr, které se mu budou zdát vhodné a účinné.” (s. 6)

Styl Karikova psaní prozrazuje i vliv akademického vzdělání a intelektuální poctivost.

Mám-li knihu shrnout, musím říci, že mne velice zaujala a jsem odhodlán se do kurzu pustit. Některá ze cvičení mám sice již dávno zvládnutá, ale celkově vzato jsem stále ještě na začátku a moje cesta byla do současné doby spíše cestou introspekce, meditace, práce s dechem, kontemplace a studia než cestou praktické magie. Cítím, že pro mne tento kurz bude přínosem a až jej celý projdu, zhodnotím jej jistě i na těchto stránkách ještě jednou – tentokrát na základě praktické zkušenosti. Myslím také, že Karikova kniha bude přínosem i pro středně pokročilé adepty, kteří v ní patrně najdou spoustu oblastí, kde mají nějaké resty a stálo by a to je docvičit. Ale i člověk, který je opravdu hodně daleko, bude zajisté obohacen autorovými eseji, poznámkami a postřehy, jimiž kniha oplývá. Jednou větou: “Kurz praktickej mágie” je pro mne zaručeně nejlepší knihou svého druhu, s níž jsem se dosud setkal.

KARIKA, J., Kurz praktickej mágie pre začiatočnikov. Bratislava: Ikar, a. s., 2007; 200 stran