Knihy pro (věčné) neofyty aneb Co mám číst, když si chci začít s magií

Hlavou mi běží vzpomínky na dobu, kdy jsem se poprvé začal zajímat o věci, jež by bylo lze nazvat magickými. Vše magické mi připadalo fascinující a uhrančivé. Literatury bylo ještě pomálu, Léviho kniha Dogma a rituál vysoké magie, vydaná česky na počátku nyní již minulého století, byla tajuplná a takřka nedostupná záležitost. Od té doby se mnohé změnilo…
Především: přibylo literatury. Potíž je v tom, že literaturu, jež se stala dostupnou, lze povětšinou rozdělit na dvě části: jednak jsou to kvalitní, náročná, často klasická, díla, která ale předpokládají určitý stupeň předporozumění a ukotvenost čtenáře v základních pojmech, znalostech a alespoň minimální praxi. Část druhou tvoří knihy určené pro začátečníky, které by povětšinou mohly nést titul „Instantní magie“. Slibují, že se stanete mágy snadno a rychle, bez bolesti, bez dlouhého studia, bez nutnosti zamyslet se sami nad sebou. Jsou to vesměs velmi špatné knihy.
A pak existují výjimky. Především nelze pominout Bardonovy knihy (především Bránu k opravdovému zasvěcení), dále pak šestidílnou sérii Zasvěcení do praktické magie Chica Cicera a Sandry Tabath Cicerové, vydanou nakladatelstvím Ivo Železný. I přesto, že by bylo možné Cicerovým leccos vytknout, jako základní osnova magické cesty jsou velmi dobře použitelné. Další takovou výjimkou jsou knihy Zuzany Antares (potažmo Lilith). Doporučeníhodné jsou především Základy magie, Živlová magie a Učebnice výkladu Crowley tarotu. Její Malá škola čarodějnictví je mnohem slabší, komerčnější, nicméně není to vyložený odpad. Zuzana má výjimečný talent oslovit čtenáře jednoduše a bez matoucích detailů, jež student může později načerpat jinde. Přitom nesklouzává do triviálnosti a neslibuje zázraky. Vzhledem k tomu, že „zázraky“ by šly lépe na odbyt, zaslouží si za svůj přístup k látce velkou poklonu.
Celý problém s devalvací magie na divodějství ale není ani zdaleka záležitostí naší doby. Vážná duchovní zkoumání byla duchovním brakem provázena již od starověku. Snad je tomu tak i dobře. Kdyby takový brak neexistoval, možná by byli lidé, zabývající se vážně míněnou magií, chováni v nebezpečně velké úctě. A to by neprospívalo leitmotivu všech duchovních cest, které jsou hodny pozornosti, totiž oslabování ega. Kdysi jsem hovořil s jednou dívkou o mystice a magii. Prohlásila, že je proti magii, neboť mystika ego oslabuje, zatímco magie je posiluje. Měla pravdu? Říci, že nikoli, by bylo poněkud ukvapené. Znám lidi, kteří si ego magií skutečně posilují. Znám i ty, kteří pro toto posílení volí cestu mystiky. Ovšemže je to v obou případech počínání zcestné, ale nikterak neobvyklé. Rozdíl mezi mystikou a magií se ovšem ve skutečnosti vůbec netýká ega, týká se jen způsobů práce. Ta magická je aktivnější a vhodná především pro ty z nás, kteří mají problém s nadměrnou zvědavostí. Do jisté míry je i nebezpečnější – zvláště pro duševní zdraví (mystika ovšem v tomto směru také dokáže napáchat značné škody, je-li praktikována špatně). A můžete mi věřit, že takové duševní zdraví je vážně poklad (mnozí si to uvědomí až ve chvíli, kdy o ně přijdou…). Pokud tento poklad máte, měli byste se snažit o něj nepřijít.
Dobrá kniha do začátku by měla zájemce o magickou či mystickou cestu vybavit především postupy, jak stát nohama pevně na zemi a pomalu růst. Měla by vést k pokoře před sebou samým i před silami, o které tu běží. Měla by ukázat, jak si uvědomit různé aspekty sebe sama a naučit se je integrovat a akceptovat. A především by neměla hovořit v intencích rychlé a snadné cesty…
Že je to práce na roky a vy byste teď, právě teď, chtěli létat? Kam si myslíte, že poletíte? Do nebíčka nebo do peklíčka? Po pravdě řečeno nevím, kam byste letěli, ale vím docela jistě, že byste byli jako neřízená střela. Naučte se ovládat sami sebe. Hluboká mystéria vám nikam neutečou, budou tu stále. V případě – který je u čtenáře knih o magii o něco pravděpodobnější, než u čtenáře kuchařky –, že poklad duševního zdraví nevlastníte, tak to pro vás platí dvojnásob. Před svými potížemi nemůžete utéci do „vyšších sfér“. Vlastně před nimi nemůžete utéci vůbec nikam. Dobrá kniha pro začátek cesty vám pomůže být právě v této chvíli zde. A když už si vypůjčuji věty z nezapomenutelného Jitra kouzelníků: Teprve, až se opravdu naučíte být právě v této chvíli zde, můžete si dovolit strávit několik let v absolutním jinde…

Dodatek: Protože je tento článek o českých knihách pro magické elévy, neuvedl jsem v něm nesmírně důležitý zdroj – první dvě knihy Crowleyho Book Four. Až po napsání článku jsem zjistil, že jsou v na první pohled solidním Bardonově překladu (a navíc přehledně bilingvně) k dispozici na Grimoar.cz

Z mého pohledu povinná četba. Doporučuji!

Dodatek 2 (21. 11. 2007): Zatím nejlepší kniha pro začátečníky, s níž jsem se setkal, je Karikův Kurz praktickej mágie pre začiatočnikov. Podrobná recenze zde.