Jazyk astrologie používá slova jako jsou vliv, působení a podobně, což vyvolává rudo před očima u členů a sympatizantů Klubu skeptiků , kteří potom úporně vysvětlují, že planety nemohou nijak fyzikálně působit na dění na zemi, což je samozřejmě pravda, ale není to argument. Nutno dodat, že jejich reakce celkem chápu. Vycházejí z přírodovědných paradigmat, jimiž pak astrologii zcela nesmyslně interpretují. Pokusím se tedy o vpravdě sysifovský úkol poukázat na nesmyslnost počínání přírodovědně založených skeptiků a rozšířit jejich paradigmatický záběr. Pokud ovšem budou tento text vůbec ochotni číst. Tedy za prvé: astrologie není přírodní věda. Není dokonce ani věda v moderním smyslu toho slova. Pokud o ní nějaký astrolog jako o vědě hovoří, pochopil svůj obor věru prachbídně.
Nyní si dovolím malou odbočku, abych nastínil svá vlastní odborná východiska. Od svých deseti let jsem se zajímal o astronomii, navštěvoval jsem Klub mladých astronomů na brněnské hvězdárně, o astronomii jsem se průběžně zajímal neustále, sleduji astronomické stránky a odebírám časopis Kozmos. Troufám si říci, že jsem, co se astronomie týče, celkem slušně informovaný laik a vím, o čem tato disciplína je. Dále jsem studoval filosofii a religionistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Seznámil jsem se zde mimo jiné s problematikou filosofie a metodologie vědy a dá se tedy říci, že vím, co je a co není věda v moderním smyslu slova (mimochodem: kritizovat autory 19. století za to, že užívají pojem věda v souvislosti s okultismem, je anachronismus; kdyby tak psal současný autor, byla by kritika oprávněná). Astrologií se zabývám od roku 2005. Čeká mne ještě hodně studia, než budu v tomto oboru dobrý, ale troufám si říci, že o tomto oboru a jeho soudobých východiscích něco vím.
Vraťme se ale zpět k povídání o tom, jak to vlastně s těmi „vlivy“ vlastně je. V minulých staletích lidé ještě tolik nerozlišovali mezi kauzalitou a synchronicitou a mohli věřit, že třeba Saturn kauzálním způsobem ovlivňuje dění na Zemi. Moderní věda však dokázala, že o žádném kauzálním vlivu tohoto typu nemůže být ani řeči (o vlivu fyzikálním ani nemluvě). Přesto tvrdím, že – třeba Saturn – na dění na zemi skutečně působí. Ale nikoli jako těleso, ale jako symbol. Nikoli v hmotném světě, ale v nevědomí lidstva. A nikoli kauzálně, ale synchronicistně. Pojem synchronicita zavedl do moderního paradigmatu psycholog Cal Gustav Jung jako označení pro souběh jevů, které spolu vzájemně kauzálně nesouvisejí, ale mají pro člověka vnitřní smysl a význam. Pokud někdo zemře a souběžně se zastaví hodiny, nejde o kauzální jev. Zemřelý hodiny nezastavuje, navíc je to jev statisticky bezvýznamný. Přesto má pro příbuzné zemřelého, kteří jsou svědky takové události (případně dodatečně zjistí, že dotyčný zemřel ve chvíli, kdy se jim zastavily hodiny atd.), hluboký emocionální náboj. Stali se svědky projevení se archetypu. Celá tato záležitost je naprosto a absolutně nevědecká. Věda, která pracuje s kauzalitou, řekne „náhoda“ a má ze svého úhlu pohledu pravdu. Jenže si dovoluji položit jednu zásadní otázku: Opravdu platí rovnice nevědecké = nepravdivé?
Astrologie je umění interpretace symbolů s dnes poněkud nešťasným názvem. Už dlouho tvrdím, že kdyby se jí říkalo třeba planetomantie, nebyla by pro přírodovědce ani zdaleka tak působivým červeným hadrem. Ale jméno oboru je tradiční a už takové zůstane. Astrologie se zabývá kreativní interpretací synchronicit – v případě jejího předmětu zájmu synchronicit postavení planet a dění na Zemi. Pokud hovoří o vlivu, hovoří o vlivu symbolu, archetypu, nikoli o vlivu fyzikálním. A věřte nebo nevěřte, milí skeptikové, mnoha lidem to dává smysl, pro mnoho lidí je to pravdivé, i když je to nevědecké.
Věda ostatně udělala velkou chybu, když v osvíceneckém a pozitivistickém údobí vytvořila zdání, že jen vědecké = pravdivé (výsledkem jsou takové nechutnosti, jako je „vědecký kreacionismus“ nebo třeba i pseudovědecké reklamy na jogurty). Pravda ale není jen vědecká, objektivní a kauzální. Pravda je také subjektivní, vnitřní, synchronicistní. S takovou pravdou pracuje astrologie. Je nevědecká, a přece funguje a pomáhá. Stejně tak (z hlediska přírodovědného paradigmatu) nevědecké a přesto fungující – a pomáhající – obory lidské činnosti jsou například psychoterapie (kromě behavioralismu), arteterapie, muzikoterapie…
Proto je snaha vyvrátit tvrzení astrologie fyzikálně kauzálními argumenty snad ještě pošetilejší než snaha vyvrátit impresionismus fotografií. Pravda astrologie je subjektivní, akauzální, umělecká. Pracuje se symbolickými kvalitami lidského nevědomí. Je to naprosto odlišné paradigma a tak je třeba je chápat. Pokud je astrologie podvod, protože je nevědecká, je podvodem i psychologická interpretace snů, veškeré umění a třeba i vyznání lásky…
Ovšem to, že astrologie jako obor není podvod, neznamená, že neexistují podvodníci – plagiátoři a diletanti. Samozřejmě existují; tak jako v každém umění… Viz můj článek o tom, jak jsem se na takovém podvádění podílel. Astrologa, který by tvrdil, že jeho obor je vědou v moderním smyslu slova, pak pokládám za (v lepším případě) pomýleného, protože neví, o čem věda je, a (v horším případě) za podvodníka, který se chce přiživita na falešné představě, že jen vědecké je pravdivé.
Shrnuto – tvrzení, že astrologie je podvod, protože je nevědecká, je absurdní. Právě proto, že je nevědecká, astrologie jako taková podvodem není.