Věřící mnoha náboženství soudí, že sebevražda představuje vstupenku do pekla. Nebo s sebou minimálně nese vážné duchovní následky. Jiní v peklo nevěří, ale považují sebevraždu za projev slabošství. Mnoho let jsem trpěl velmi těžkými až psychotickými depresemi a několikrát mi k sebevraždě chyběl opravdu jen krůček, proto je to pro mne téma stále živé a často se nad ním zamýšlím…
Depresi se mi podařilo přeléčit (kombinací antidepresiv a několikaleté intenzivní psychoterapeutické a duchovní práce na sobě), ale vzpomínka na ty strašlivé dny ve mně zůstane až do konce života. Byly to dny naplněné duševní bolestí tak nesnesitelnou, že vědomí už nebylo ani zdaleka jasné; byl jsem z toho duševního pekla v podstatě nepříčetný. Navíc byl ten stav spojený s bludnou představou, že ta hrůza již nikdy neskončí. Opravdu si dokážu představit, že jiný ve stejné situaci sebevraždu spáchá – ani ne tak kvůli tomu nesnesitelnému vnitřnímu utrpení, jako kvůli zmíněnému bludu, že už nikdy nebude lépe. Nepokládal bych to za projev slabosti.
Osobně soudím, že v takové chvíli člověk není svéprávný, o dobrovolnosti takového odchodu ze života lze pochybovat – není výsledkem svobodného rozhodnutí, ale působením bludu.
Jde tedy v tomto případě podle mne o smrt v důsledku nemoci, stejně jako smrt na rakovinu či jakoukoli jinou nemoc. Deprese je skutečně nemocí potenciálně smrtelnou…
Ohledně toho pekla nutno poznamenat, že peklo duševní nemoci je ve chvílích, kdy dohání k sebevraždě, natolik kruté, že si jen stěží dokážu představit, že by si sebevrah v případném pekle příliš pohoršil…
Ale – bude či nebude nucen prožít si zbytek utrpení, jemuž chtěl uniknout? Je utrpení spojené s depresí, součástí cesty, jíž je nutno ujít, nebo je to jen trápení, které je možno odvrátit? Nebo je pravda někde uprostřed, jak už to s pravdou obvykle bývá? Existuje zde obecná platnost, či platnost individuální? A existují vůbec nějaké odpovědi nebo jen věčné existenciální otázky?
Když o tom tak přemýšlím, deprese jako taková je vlastně existenciální otázkou par excellence…
A soudím, že je otázkou bez odpovědi. Věčnou výzvou…