1) V Evropě skutečně probíhá střet civilizace a anticivilizace.
2) Zdá se, že za to fakt můžou komunisti.
Vždy jsem byl odpůrcem alibistického svalování všech současných neduhů na mýtických „40 let komunismu“, ale v poslední době mám stále rostoucí pocit, že soudruzi – a to nejen ti z NDR – fakt udělali jakousi velkou a zlověstnou chybu, jejíž důsledky poneseme ještě dlouho. Tou chybou byla zpackaná socialistická revoluce a moje myšlenka souvisí s tím, jak se v posledních měsících objevil v Evropě přízrak někdejší Železné opony.
Vskutku spatřuji v Evropě střet civilizací, respektive střet evropské civilizace s civilizací zaostalou tak, že ji osobně vnímám jako anti-civilizaci. Touto anticiviliazcí však rozhodně není islám či jiné kultury té de facto hrstky lidí (všichni běženci v Evropě dohromady by nezaplnili Letnou!), kteří hledají v Evropě útočiště před válkou, terorem či brutální totalitou, případně před „pouhou“ bídou. Touto anticivilizací je „kultura“ zemí bývalého Východního bloku včetně té části Německa, která bývala NDR. Zatímco v civilizovaných zemích Západu (patrně je vhodné tento termín oživit) se lidé chovají civilizovaně a vesměs pokládají za samozřejmé, že lidem v nouzi se pomáhá, přičemž nositelé opačného étosu jsou pokládáni majoritní společností a médii za sociálně deviantní, v zemích (bývalého?) Východu je normou pravý opak (mimo jiné spojený s oblibou boje proti jednání s lidmi s respektem, tj. tzv. „politické korektnosti“) a dokonce i na vládní úrovni se setkáváme když ne s přímo vyjádřenou xenofobií, tak alespoň s připosraností a totálním deficitem jakéhokoli státnictví, které by se dokázalo přenést přes riziko bezprostředních volebních důsledků odvážného postoje. Připomíná mi to ono typicky kolaborantské „Kdybych tu funkci nevzal já, vzal by ji někdo horší!“
Připomínat, že svého času byl „zrádcem národa“ i Masaryk, když se postavil proti většinovému smýšlení ohledně hilsneriády a Rukopisů, je asi zbytečné, pro současného malého českého politika jsou volební preference mnohem důležitější než mravní postoj a úcta k pravdě. Výjimkou, jež mě potěšila, byl slovenský prezident Andrej Kiska, kterého Slovákům upřímně závidím!
(Když už jsme u toho: Jsou chvíle, kdy člověk musí tváří v tvář realitě uznat, že udělal chybu. V druhém kole prezidentských voleb jsem volil a doporučoval volit Miloše Zemana jako menší zlo. Byla to chyba.)
Přízrak Železné opony se táhne i Německem – všimněme si, že Pegida skóruje v bývalé NDR, ale civilizovaným spolkovým zemím je k smíchu.
A tak zatímco v Rakousku žijí ve více či méně improvizovaných podmínkách (včetně domácností dobrovolníků) desetitisíce běženců (a žádné řezání hlav se tam nekoná) a v Německu statisíce (a navzdory blábolům jedné pomatené blogerky tam žádná občanská válka nezuří a teroristické útoky podnikají výhradně (východo)němečtí občané při útocích na střediska pro uprchlíky), u nás zcela zbytečně zavíráme na náklady daňových poplatníků na celé týdny tranzitující uprchlíky (kteří u nás opravdu nechtějí zůstat a ani se jim nedivím) do de facto kriminálu, abychom je posléze stejně zase pustili ven, protože Maďarsko je zpátky nevezme. Kocourkov. Uznávám, že je třeba dodržovat jistá pravidla, ale u nás je dodržujeme vpravdě zupácky a kontraproduktivně. Připomeňme, že se v našem případě bavíme o stovkách, možná tisících lidí a „nejsme nacistky, ale strachující se mámy“ bijí na poplach, aniž by se obtěžovaly zamyslet nad tím, jestli není poněkud trapné vidět nebezpečí ve stovkách či tisících běženců u nás, když o několik řádů vyšší počty uprchlíků v sousedních zemích žádné hrůzy nepřinášejí.
Dokonce i ve Francii, kde je situace poněkud odlišná, protože je tam více migrantů z těch afrických zemí, kde není zcela jasné, zda jde o běžence nebo ekonomické migranty (ale ona extrémní bída také ohrožuje na životě, co si budeme povídat…) nepáchají přistěhovalci žádný masový teror, pouze komplikují situaci v okolí tunelu do Británie.
A když nás naši civilizovaní partneři v EU (která do nás nalila víc peněz, než si uvědomujeme!) prosí, abychom se o uprchlíky aspoň trochu podělili a odlehčili zvláště nárazníkovým zemím, Visegrádská čtyřka o tom nechce ani slyšet. Brát, to umíme, konec konců máme kulturně hluboce zakořeněné heslo „Blbý, kdo dává, blbější, kdo nebere!“, ale vyjít svým partnerům v něčem vstříc? To bychom byli my ti „blbí, kdo dávají“, no ne, Máňo? A když civilizované země naznačí, že by v tom případě mohly přehodnotit to dávání, je oheň na střeše. Koncentrace malosti!
Říká se, že problém východních národů spočívá v tom, že na cizince prostě nejsou zvyklí a tak panikaří. Něco na tom asi bude, ale já se obávám, že problém může být hlubší a závažnější. Jak řekl Walter Benjamin (jehož často cituje Žižek), fašismus je důsledkem neúspěšné (socialistické) revoluce. Evidentní to bylo samozřejmě v první polovině 20. století v Německu, ale nelze období „reálného socialismu“ (respektive stalinismu následovaného reálným socialismem) pokládat za extrémně zpomalenou neúspěšnou socialistickou revoluci? Pokud ano, pak je dnešní východoevropský „reálný fašismus“ jakýmsi takřka nevyhnutelným dialektickým důsledkem předchozího období vlády „komunistických“ a „dělnických“ stran.
Na druhou stranu je také pravda, že v poslední době pozoruji (nejen já), jak se do celospolečenské diskuse zapojují ve větší míře další a další lidé, kteří odmítají hysterii kolem uprchlíků a snaží se pomoci. To je rozhodně dobře a dává mi to jistou naději, že to stupidní nacionalisté všeho druhu zase tak lehké mít nebudou. Další nadějí je, že je u nás xenofobní a nacionalistické hnutí rozděleno do několika soupeřících uskupení a nemá silného vůdce; divnej brouk Konvička si sice moc rád hraje na Mussoliniho (hlavně pokud jde o práci s hlavou!), ale na nepopiratelný šarm někdejšího italského diktátora rozhodně nemá, Bartoš se svým pisklavým hláskem a křečovitými gesty taky za srdce nechytí, Vandas je nudný tak, že ani nestojí za karikaturu, a Okamura jen stěží chytí druhý dech poté, co úspěšně transformoval Úsvit v Soumrak, nehledě na to, že je to sice celkem zručný demagogický pisálek, ale zcela nezajímavý rétor. Svým způsobem nejvýrazněji reprezentuje toto vpravdě reakční nenávistné, paranoidní a nacionalistické hnutí, na němž si absurdně (vlastně možná vlastně ne tak absurdně…) ujíždí i část českých komunistů, prezident Zeman, který bezpochyby věří, že – dočká-li – dosurfuje na této vlně do druhého volebního období. Štěstím v neštěstí je, že při svém postavení nemůže vést žádnou partaj a jeho pravomoci jsou omezené, ale i tak je Milošek pro tuto zemi pořádný průser.
Nicméně velký optimista nejsem. Západ má prostě náskok nejen ekonomický. Tak, jako v dohledné době nedoženeme německé a rakouské platy (navzdory někdejším falešným slibům Václava Klause), nedoženeme v dohledné době ani německou a rakouskou civilizovanost. Pokud ani čtvrtstoletí po znovusjednocení Německa se jeho východní část dostatečně nezkulturnila, těžko můžeme v brzké době očekávat něco takového u nás. To, že obludárium současného českého nacionalismu zatím nevyprodukovalo žádného reálného vůdce, ještě neznamená, že se nějaký neobjeví později, ale spíše se obávám, že nám hrozí jakýsi fašismus bez vůdce, zhnědnutí jako celospolečenský politický a mediální konsensus, můžeme to označit třeba jako výše zmíněný „reálný fašismus“.
Snad by nám pomohlo, kdybychom přijali takové množství běženců, že by byli ve společnosti nepřehlédnutelní, tj. aspoň milion v průběhu pěti let, a nezbývalo by nám nic jiného, než poměrně rychle poznat a akceptovat skutečnost, že to jsou lidské bytosti, s nimiž máme společného víc, než si myslíme, ale to se pochopitelně nestane.
Evropou se tedy vine přízrak Železné opony, hranice mezi civilizací a „reálným fašismem“ bývalého Východního bloku. „Reální fašisté“ blábolí o evropských hodnotách a popírají je, zatímco civilizované země je více či méně úspěšně uskutečňují. Jistě jim lze mnohé vytknout a ne všechny západní země jsou tak na výši jako Rakousko a Německo, ale rozdíl mezi Východem a Západem v mentalitě klíčové části populace je zcela evidentní.
Je čas nalít si čistého vína: Nejsme součástí evropské civilizace, jsme white trash na periferii.