Na stránkách časopisu Týden se objevil článek, který mi svou přiblblostí doslova vyrazil dech a pokládám jej za další příznak postupně se urychlujícího pádu už beztak pochybným českých mainstreamových médií na dno žurnalistické žumpy.
Článek Marka Přibyla „Ministerstvo: Učte podle mormonů“ uvádí svůj výblitek slovy: „Na české školáky čeká nový předmět. Učitelé jsou v šoku. Vychází totiž z principů a myšlenek mormonské církve.“ To zní zajímavě, že?
Dále se v textu dozvídáme, že se jedná o „školení pro české učitele“, které „absolvují kantoři ve svém volnu“. Tak kdo tedy bude tu „hrůzu“ absolvovat? Žáci nebo učitelé? Ztratit nit během několika odstavců, co je fakt síla!
„Východiskem k programu je kniha amerického autora Stephena R. Coveyho 7 návyků skutečně efektivních lidí. Je přímo spojen se sektou mormonů, k níž již zesnulý Covey patřil.“, píše dále pan Přibyl, aniž by nějak vysvětlil, v čem přesně spočívá spojení Conveyova motivačního programu se „sektou mormonů“ (tedy kromě skutečnosti, že Covey ke svatým posledních dnů patřil). Kdyby byl autorem něčeho takového katolík, dočetli bychom se o spojení se „sektou katolíků“?
Co na to říci? Pominu samotný motivační program založený na Coveyově knize, protože ji neznám a vyjadřovat se k něčemu, o čem nemám dostatek informací, pokládám za jednu z nejrozšířenějších současných forem lidské hlouposti. Obecně vzato nechovám příliš velkou důvěru k jakýmkoli motivačním příručkám, ale odsuzovat nějakou konkrétní předem opravdu nehodlám.
Jak se píše v článku, Jana Holíková z ministerstva školství k plánu říká: “Jedná se o transformační program, který umožňuje měnit školní kulturu a způsob práce pedagogů. Je zatím ministerstvem akreditován od 3. 10. 2013 do 2. 10. 2016.”
Myslím, že to učitelé přežijí a možná se opravdu i něco naučí. Nicméně povrchní soud nad něčím, o čem autor článku vlastně ani nic neví, není největším pokleskem Přibylova textu. Není jím dokonce ani to, že z něj není jasné, jestli „nový předmět“ čeká na žáky či na učitele, i když dvě takto zásadně rozporuplná tvrzení v jednom krátkém textu naznačují, že se autor při psaní patrně nacházel na hranici bezvědomí nebo pod vlivem nějaké psychoaktivní látky.
Za nejvíc alarmující pokládám ze svého pohledu tvrzení, že se na školách bude „učit podle mormonů“. Pominu skutečnost, že na některých státem dotovaných českých základních a středních školách se učí podle katolíků a to přímo ve smyslu výuky náboženství, což mimochodem pokládám za něco, na co by sekulární stát přispívat rozhodně neměl (pokud jde o teologické fakulty, jsem toho názoru, že stát by měl dotovat pouze tu část jejich výuky a vědecké práce, která se týká obecně kulturně přínosných oblastí, jako je filosofie, religionistika, hebraistika apod., výuku a provozování čistě teologických disciplín by si církve měly hradit samy), a zamyslím se nad tím, jak znepokojivá je xenofobie z článku vyplývající.
Předně: Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů není sekta v žádném z možných významů toho slova. Tedy – není to první generace věřících odštěpených od nějakého náboženského proudu (v tomto smyslu bylo sektou i prvoní křesťanství), ani to není „náboženská společnost, v níž převažují autoritářství, uzavřenost a další sektářské tendence“ a už vůbec ne „náboženská společnost, která zneužívá svých členů a poškozuje je.“
Je to církev, která existuje již 170 let, má ze všech současných na křesťanství založených církví patrně nejoriginálnější věrouku, je převládajícím náboženstvím v americkém státu Utah a ponouká své členy k takovým „hrůznostem“ jako je abstinence od alkoholu a jiných drog, zdravá životospráva, kvalitní rodinný život, nošení speciálního spodního prádla, slušné oblékání a neagresivně prováděné misie po celém světě. Mezi další “nebezpečné” aktivity této „sekty“ patří důraz na pěstování umění a stavba chrámů, které patří k tomu nejlepšímu, co bylo v oblasti moderní církevní architektury vytvořeno. A – hrůza největší! – to vše si investují z vlastních zdrojů.
Nemohu si pomoci, ale brnkání na strunu xenofobie, tedy strachu z něčeho, co není v naší společnosti běžné, pokládám za vrchol novinářské prostituce.
Pořád se omílají hesla o tom, jak žijeme ve svobodné společnosti, ale zjevně je to svoboda jen pro někoho. Ti, kdo se jen trochu liší, jsou perzekvováni – sice většinou nikoli státem a institucionálně, jako za minulého režimu, ale rozhodně tlakem, kterým na ně společnost působí, což je možná i horší. Jsem přesvědčen, že člověk, který přiznává nárok na svobodu jen sobě a sobě podobným, není svobodný o nic víc, než člověk za minulého režimu.
***
PS: Označení „mormoni“ je urážlivé a autor článku by to měl vědět. Správné označení členů této církve je „svatí posledních dnů“.