“Tak taková už jsem veliká liška! A pořád bydlím v kuchyňské lince, heč! To bylo tak. Kojot ji zabednil, abych v noci nerušila sousedy a také dal dovnitř různé věci, které měly tu zábranu chránit. Ale já jsem ji stejně nakonec zdolala. Jenže jak je tam teď tolik věcí, není to mé hrabání tak slyšet, a tak mě tam Kojot nechal.
Dává mi tam kočičí granule a vodu, abych mohla jíst kdy chci a nekazilo se to, a mokré jídlo mi dává pod kredenc. To se mám! Vidíte, co všechno může liška dosáhnout, když je lišácká a tvrdohlavá? Vezměte si ze mě ponaučení.
A tak rostu a hraju si s Eliškou, ale v posledních dnech moc ne, protože je horko a Elišce se nechce.
Taky mám ráda, když Kojot pere prádlo. Ono to sice pak za zdí bouchá, ale když to přestane, tak Kojot prádlo pověsí a já čekám, jestli se některé z koček nepodaří shodit něco z toho prádla ze sušáku, ony na něj kočky rády skáčou. To pak si to prádlo hned vezmu a hraju si s ním, protože vím, že se to nemá. Takhle jsem třeba udělala do jednoho prádla další díru:
To jsem šikulka, viďte? Kojotovi se to nakonec tak líbilo, že udělal obrázek!
A taky mi roste ocásek, už je skoro úplně liščí:
Když si nehraju s Kojotovým prádlem, mám své hračky a záchod. To je super hra. Rozhrabu záchod, dám tam své hračky, Kojot vyndá hračky, zamete kamínky a dá je zpátky a tak pořád dokola. Prostě si užíváme.
Tady si hraju se zvonivým balónkem. Házela jsem ho do hrnce s vodou a zase vytahovala zpátky, ale Kojot zrovna nedělal pohyblivé obrázky, tak jen obyčejný:
No, a v noci si hraju u Kojota v ložnici, dokud mě nevyhodí. Včera mě nevyhodil, protože jsem sama šla pryč. To byla finta. Až Kojot usnul, skočila jsem mu na záda a poškrábala ho, protože v tom horku spal bez trička. Pak mě ale vyhodil. Mrzout.
A také si tam hraju večer s kočkama a tahám věci. Nejvíc si hraju s kočkou Myšinkou. Ona se tváří jako že mě nemá ráda, ale málokdy úplně uteče a tak se zlobíme. Kojot udělal pohyblivé obrázky našeho nočního hraní. Ta kočka na okně, co se na to kouká, je Čikita. A to je zatím všechno.”