“S Kojotem je v posteli dobře, dokud se nerozhodne, že už opravdu chce spát. To pak všechna zvířata vyhodí z ložnice a zavře se tam. A přitom by tam mohl mít MĚ a nechat se až do rána olizovat na uchu, kousat do nohy, škrábat na obličeji, sledovat, jak bleskově umím přeběhnout postel sem a tam a jak přesně mu umím skočit na hlavu. No uznejte, není ten Kojot trochu morous? Podívejte, jak pěkně si u něj hraju (pohyblivé obrázky):
Ale než chce opravdu spát, je to fajn. Čte si, ale u toho mě drbá, lechtá, nechá se kousat do ruky a hraje si se mnou. Asi tak hodinu. To se mi moc líbí. A když mě pak vyhodí, jsem ráda, že můžu ve zbytku bytu prohánět kočky a hrát si s Eliškou. Pak usnu a zlobím až když se Kojot probudí, což je tak kolem jedenácté. Dřív jsem tou dobou spala, ale už jsem si zvykla, že to je dobrý čas na zlobení a hraní.
Obrázky mě v posteli:
A to je pro dnešek všechno. Domluvili jsme se s Kojotem, že deník budeme psát když bude něco zajímavého o čem psát, takže ne úplně každý den.