„Je-li člověk příliš mlád, nemá dobrý úsudek; a stejně je-li příliš starý.
Nemyslíme-li na něco dost pozorně, či myslíme-li na něco příliš, budeme na tom umíněně trvat, budeme jako posedlí.
Pozorujeme-li své dílo hned nato, co jsme je vytvořili, jsme pro ně ještě příliš zaujati; příliš dlouho po tom do něho již nevnikneme.
Podobně je tomu s obrazy, na něž se díváme z příliš velké dálky nebo příliš zblízka. Existuje jen jeden nedílný bod, který je tím pravým místem. Ostatní jsou příliš blízko, příliš daleko, příliš vysoko, příliš nízko. V malířství ten bod určuje perspektiva. Kdo však jej určí, jde-li o pravdu a mravnost?“
PASCAL, Blaise. Myšlenky. Praha, 1973. Str. 41.