Kašlete na žaloby, nechte Klause zmizet v propadlišti dějin (glosa)

Ústavní soud zamítl stížnost na amnestii a předpokládám, že s obviněním Václava Klause z velezrady to dopadne úplně stejně. Ač levičák, musím říci, že tyto aktivity nepokládám za správné.

Klausova amnestie byla naprostá nehoráznost a plivnutím občanům do ksichtu, ale dle zákona byla prakticky jistě zcela legální. Totéž se týká i jeho dalších excesů. Jediným důsledkem všeho toho humbuku bude Klausův vítězoslavný pohled a nabubřelé hlášky o tom, že dostal za pravdu.

Spíše by to chtělo v tomto směru omezení prezidentských pravomocí do budoucna, než takové okázalé kroky, které nikam nepovedou. Předně by se milost měla udělovat až lidem odsouzeným, zastavování stíhání je hrozná věc proto, že se pak už nezjistí, jak to doopravdy bylo a kdo je vinen. Milost a amnestii by také bylo možné omezit na nedbalostní trestné činy, činy s minimální společenskou nebezpečností, pokud se nejedná o recidivisty, a případně na staré a nemocné lidi. Osobně se mi vůbec zdá, že milost a amnestie jsou feudálními přežitky, chápu sice, že mohou někdy napravit situaci, s níž zákony nepočítají či vnést lidskost do strohosti soudních rozhodnutí, ale – jak vidno na poslední „amině“ – přináší tento institut více škody než užitku.

Vrátím-li se k Václavu Klausovi, pak musím říct, že je mi jej svým způsobem líto. Vždy byl kontroverzní postavou, napáchal nemálo škod, ale bylo možné jej vnímat jako autentickou a silnou osobnost naší politiky. Jako protivníka, ale jako respektu hodného protivníka. Říká se, že ke stáru se zvýrazňují lidské vlastnosti a v případě Klause se jedná především o narcismus a ješitnost, jež ve spojení s něčím, co se mi jeví jako počínající demence, vytvářejí z Václava Klause tragikomickou figurku z pimprlového divadla.

Nicméně se jeho éra nenávratně chýlí ke konci: Předají si s Gašparovičem metály, jimž samozřejmě nikdo kromě těch dvou nebude věnovat větší vážnost než korunkovým pivním zátkám na provázku, a pak zmizí v propadlišti dějin, kde bude trávit své poslední dny sepisováním knih, jež bude číst jen hrstka věrných, a jež po jeho smrti možná skončí v Levných knihách, kde je budou za bůra kupovat avantgardní výtvarníci a lepit z nich mnohovýznamové koláže.

Opravdu – nechme toho dědka být, nehlaďme jeho ego tím, že ho budeme žalovat, pak toho budou plná média a jen tím prodloužíme jeho pocit sebedůležitosti.

Někdo by měl pro stárnoucí politiky pořádat kurzy na téma „Kdy a jak správně odejít“ a asi také „Jak rozpoznat první příznaky demence“. Tečka za politickou kariérou by totiž opravdu, ale opravdu měla vypadat jinak, než jak to předvádí náš prezident.