Petr Tomek napsal na svém blogu článek, v němž se vyjadřuje k ostrému prohlášení ilustrátora Adolfa Borna o ateistech. Ten článek je napsán vcelku informativně, jen bych dodal, že na podobné hlášky jsem narazil i z pozice ateistů, třeba Richarda Dawkinse a u nás Filipa Tvrdého, a vůbec celou tuto kauzu nějak neprožívám; lidé na sebe kvůli ideologiím útočí permanentně. Spíše mi jako závažné téma připadá fakt, že veřejnoprávní média zcela zjevně a vzhledem k náboženským postojům české populace disproporčně propagují křesťanské náboženství. Ale to zde vlastně řešit nechci.
Jde mi o to, že Petr Tomek v odkazovaném článku píše: “Zkuste se podívat na jakýkoli americký nebo i současný evropský film. Se zhruba 70% pravděpodobností tam uvidíte postavu, která je zprvu ateistou, ale ke konci filmu “najde Boha” (samozřejmě toho křesťanského).”
A já si, při vší úctě k autorovi, myslím, že je to blbost, takže jsem s autorem na blogu polemizoval a dostalo se mi odpovědi: “Na těch 70% statistiku nemám, v prodkučních číslech je to ve skutečnosti víc, protože většina filmů má tak nízkou kvalitu, že je neuvidíš, ale i v průměrných celovečerácích je to furt, proto říkám se 70% pravděpodobností a ne v 70% filmů.” a (když jsem žádal o příklady): “V podstatě téměř každý katastrofický a upírský film (paroduje to Od soumraku do úsvitu) i spousta dobrodružných a westernů. Koukáš na horory, musels toho vidět kvanta. Možná to ani nevnímáš. Ten poměr je fakt dost vysoký.”
Já si myslím, že kdyby se ve třech filmech ze čtyř objevil motiv ateisty obráceného na křesťanství, tak bych si toho jako filmový maniak, nota bene filmový maniak, který byl jistou dobu ateistou a dokonce satanistou, všiml. Pokud budete někdo schopen k tomuto tématu napsat něco informativního, velice mě to potěší.