Barbaři křepčící na mrtvole Karla Vaše

Před necelým rokem, po smrti Václava Havla, pobouřili českou veřejnost radikální mládežníci z SMKČ tím, že tuto událost oslavovali jako smrt nepřítele. Mnoho slušných lidí, včetně vedení KSČM, to tehdy správně odsoudilo jako nemravnost. Na hrobu nepřítele slušný člověk nekřepčí.

Ale umírají i jiné ikony, než Havel, coby, pro mne místy sporný a ambivalentní, symbol pravdy a lásky. Umírají lidé, u nichž je pomyslné křepčení na hrobě málem záležitostí bontónu. Před rokem to byl Kim Čong-il, dnes je to Karel Vaš. A lidé křepčí tak, že to připomíná tanec svatého Víta:

Komentář k Vašově smrti

Komentáře k Vašově smrti

Pakliže existuje nějaký příští život s Bohem, já sice v osobní posmrtný život nevěřím, ale mohu se mýlit, pak věřím, stejně jako Desmond Tutu, že i Karel Vaš spočine v náruči Boží, protože Boží láska nikoho nezavrhne.

Odmítám křepčit na jakémkoli hrobě. To neznamená, že bych měl nad každou smrtí tesknit, to by bylo falešné dilema, není třeba a ani není možné tesknit nad každou smrtí, ale radost z něčí smrti či dokonce fantazírování o něčím utrpení v pekle, pokládám za první krok na cestě nenávisti, po níž – přinejmenším jistou část svého života – Karel Vaš bezpochyby kráčel. Bezesporu také došel dál, než diskutující na zpravodajském serveru, rozhodně se nesnažím komentátory s Vašem ztotožňovat, ale ten první krok, jímž je nenávistná touha po utrpení jiné lidské bytosti, rozhodně udělali.

Všichni jsme uzlíčky spletenými z vnějších i vnitřních determinujících vlivů, vlivů genetických i společenských, materiálních i duchovních, a je otázkou, zdali vůbec existuje něco jako svobodná vůle; ale pakliže existuje, je možné ji myslet pouze v kantovském smyslu, tedy jako dobrou vůli, jež koná dobro na základě morální povinnosti a nikoli tedy na základě emocí či vypočítavosti.

Nechme mrtvé spát. Netušíme, jak bychom se zachovali v jejich životních situacích, nevíme, kolik výhybek na jejich „životní trati“ bylo, kam vedly a jak moc těžké bylo je přehodit. Nehrajme si na Boha, nesuďme, abychom nebyli souzeni.