Sam Harris: The End of Faith (recenze + kniha ke stažení)

Kniha The End of Faith je dalším dílem z provenience "čtyř jezdců", tedy čelních bojovníků proti náboženství, jimž jsou Richard Dawkins, Daniel C. Dennett, Sam Harris a Christopher Hitchens, které jsem přečetl (prvním byl Dawkinsův Boží blud). Nemohu tedy nesrovnávat a srovnání to bude zajímavé.

Kniha The End of Faith vyšla dříve než Boží blud, konkrétně v roce 2004, já měl k dispozici druhé vydání z roku 2005. Bezprostředním impulsem k jejímu napsání byl útok na WTC, jenž se bezpochyby podílel významnou měrou na zrodu tzv. "nového ateismu". Harris je, narozdíl od biologa Dawkinse, filosof, studoval množství východních i západních náboženských tradic a věnuje se studiu neurověd, konkrétně pak studiu víry, nevíry a nejistoty. Oproti Dawkinsovi se ve své knize příliš nezabývá problematikou existence Boha jako takovou, zajímají jej především důsledky víry v existenci Boha – zvláště pak takového, jakého nám zprostředkovávají svaté knihy. Stejně jako ostatní "noví ateisté" nepřikládá velkou váhu různým teologickým finesám a nezajímá jej ani tak či onak pojatý "bůh filosofů", přičemž této problematice věnuje ještě mnohem méně prostoru než Dawkins. Důvod je prostý – bůh filosofů a některých teologů není ideou, která by uváděla do pohybu masy věřících, stejně tak není takovou ideou text svaté knihy přetlumočený sofistikovanou hermeneutikou (Harris vtipně ukazuje, že hledáním skryté symboliky lze nacházet "hlubokou moudrost" i v kuchařce…).

To, oč Harrisovi jde především, je konflikt rozumu a víry bez důkazů, klade proti sobě tedy pojmy "reason" a "faith", nikoli však "reason" a "belief". V této souvislosti má zajímavý postřeh: I silně věřící člověk, má-li tu možnost, dá přednost evidencí či rozumem podložené víře ("belief") před vírou slepou. Teprve v okamžiku, kdy jeho názor nelze ničím podložit, se odvolá na víru ("faith") jako na nejvyšší instanci. Nebezpečí náboženské víry spočívá v tom, že umožňuje jinak normálním lidským bytostem trhat ovoce šílenství a pokládat je za svaté. (str. 73)

Stejně jako Dawkins se i Harris věnuje problematice "umírněných" věřících a poukazuje na to, že i oni, a tedy nejen fanatici, jsou nebezpeční, což zdůvodňuje tím, že vytvářejí prostor pro iracionalitu, brání svobodné kritice náboženství a obvykle nejsou schopni se od fanatiků rázně distancovat (což je obzvláště vidět v případě muslimů, ale rozhodně se to netýká jen jich). Především k umírněným křesťanům míří týká Harrisova výtka, že tím, že nejsou schopni žít dle doslovného výkladu svatých textů a přitom tolerují iracionalitu těch, kteří tak činí, zrazují nábožensky umírnění věřící jak víru, tak i rozum (str. 21). Umírnění jsou do značné míry zodpovědní za náboženské konflikty ve světě, neboť vytvářejí kontext, v němž není možné adekvátně oponovat doslovným výkladům svatých textů a náboženskému násilí (str. 45).

Značná část Harrisovy knihy se věnuje zoufalé zastaralosti a neadekvátnosti svatých textů, především Bible a Koránu. Podobně jako Dawkins upozorňuje i Harris na skutečnost, že pokud si z textu vybíráme jen to, co není v rozporu s naší současnou morálkou, pak se ve skutečnosti neřídíme poselstvím daného textu, ale právě onou současnou, sekulární, morálkou, pro niž nanejvýš nacházíme v "Písmu" nějaké vhodné ilustrace. K tomu, abychom žili morálně, svatá písma nepotřebujeme, protože se ve skutečnosti řídíme něčím úplně jiným.

Krátká filmová vsuvka na toto téma:

Harris ukazuje, nakolik je ničím neopodstatněná slepá víra zodpovědná za zla, jež se ve světě udály, a jež se stále dějí. Uvádí nesčetné případy nábožensky motivovaných krutostí. Velký prostor věnuje jak minulosti křesťanství, tak i minulosti a současnosti islámu (jehož se týká celá jedna rozsáhlá kapitola), který považuje za významné nebezpečí a rázně polemizuje s tvrzeními, že příčinu muslimského, obvykle sebevražedného, násilí je třeba hledat v oblasti politiky a ne náboženství. Islámská kultura, je nyní dle Harrise na úrovni 14. století, přičemž disponuje zbraněmi století jednadvacátého.

Harris se věnuje i zvěrstvům sekulárních režimů 20. století, tedy nacismu a komunismu, přičemž přesvědčivě ukazuje, že ideologie, na nichž byly tyto režimy založeny, jakkoli nenáboženské v striktním slova smyslu, mají blíže k náboženství než k racionalitě, neboť s ním sdílejí slepou iracionální víru v ničím nepodložené skutečnosti. Tím bere vítr s plachet těm, kteří argumentují stylem: "Ale Hitler a Stalin!". Právě zde se ukazuje síla Harrisova pojetí – Harris totiž neakcentuje ateismus, nezajímá se příliš o možnost či nemožnost existence Boha a je ochoten uvažovat i o hypotézách, které dle mého názoru leží nanejvýš na hranici solidní vědy. To, co odmítá, není Bůh ani třeba hypotéza nějaké formy posmrtného života, ale víra, která není podložená evidencí. A především upřednostňování takové slepé víry před rozumem. Uvažovat lze o spoustě věcí a skutečně se v budoucnu může ukázat, že to, co nyní pokládáme za pochybné, ve skutečnosti reálně existuje. Takový postoj mi vyhovuje, ostatně sám vždy spíše řeknu, že jsem k dané věci krajně skeptický, než že daná věc vůbec neexistuje nebo nefunguje. Přehnaná sebejistota je symptomem víry a nikoli racionality…

Harrisova kritika se však zaměřuje i na ty důsledky náboženské víry, jež často takto ani nechápeme. Velmi sympaticky se staví k problematice tzv. "zločinů bez oběti", tedy zákonem postihovaných aktivit, jež nikomu neškodí, ale jsou z hlediska náboženství založeného na koncepci hříchu pokládány za zavrženíhodné – typickým příkladem je například zákaz orálního a análního sexu (konsensuálního!) v některých státech USA a pak, samozřejmě, protidrogová válka. Té se věnuje dosti obšírně a přesvědčivě ukazuje na její absurditu, nákladnost a schopnost ruinovat lidské životy mnohem horším způsobem, než drogy samotné.

Zajímavé jsou i Harrisovy exkurze do oblasti aplikované etiky, kde se zabývá zvláště problémem mučení (je oprávněné mučit teroristu, pokud tím můžeme zabránit výbuchu jaderné bomby ukryté v hustě osídleném městě?) a problematice války a civilních obětí. Sympatické je, že různá morální dilemata pojmenovává, ukazuje jejich nejednoznačnost a sám nemoralizuje a nehraje si na nějakého arbitra, jenž by byl schopen jednoznačně soudit, co je dobré a co už je zlé. Harris si plně uvědomuje, že nežijeme v ideálním světě a proto také, jakkoli se staví za to, že by se k sobě lidé měli chovat co možná nejlépe, odmítá pacifismus jako nebezpečnou ideu.

V poslední kapitole se věnuje problému vědomí a možnosti jeho výzkumu introspekcí ve smyslu buddhistické meditační metody. Zdůrazňuje, že objevy buddhistů nespadají do oblasti víry, protože jsou reprodukovatelné – chápeme-li buddhismus jako metodu, pak je to rozumné tvrzení, autor však do značné míry opomíjí buddhismus jako náboženství, které (ve své mahájánové a vadžrajánové větvi) vede k uctívání různých buddhů, bódhisattwů a dalších de facto božských entit a stává se tak prostě dalším z mnoha na víře založených věroučných systémů. Nicméně jako metodu je dobré brát buddhismus vážně, byť nikoli bez výhrad.

V epilogu pak Harris shrnuje své nejdůležitější myšlenky a jednoznačně pojmenovává slepou víru jako zlo. Lidstvo, má-li přežít jako globální komunita, musí tento pravěký artefakt kmenového myšlení setřást. Je třeba si uvědomit, že každý z nás jednou zemře, každý z nás ztratí někoho blízkého, a měli bychom proto k sobě navzájem cítit soucit a porozumění. Naše morálka má být založena na pozemském a nikoli posmrtném životě, protože jen o pozemském životě můžeme s jistotou říci, že existuje a proto na něm záleží především.

Jak tuto knihu zhodnotit? Autor odvedl vpravdě příkladný kus práce. Jen poznámkový aparát má 62 stran textu drobnopisem, bibliografie je příkladná a hloubka, do níž se v rámci jednotlivých tematických okruhů autor noří, je místy až neuvěřitelná. Upřímně řečeno se mi v první chvíli jevil Dawkinsův Boží blud oproti této knize jako chudý příbuzný, ale když jsem odfiltroval skutečnost, že mám nyní v hlavě především právě přečtenou knihu, uvědomil jsem si, že se tyto knihy ve skutečnosti spíše doplňují. Boží blud je populárnější, tím pádem i povrchnější, ale na druhou stranu je zábavnější a – použiji-li termín Petra Tomka – lépe poslouží americkým ateistům jako "emancipační příručka". Harrisova kniha naproti tomu vykročila i za hranice klasického ateismu až do oblasti spirituality, ale nikdy nepřestává hlásat primát rozumu a zkoumání toho, s čím se setkáváme – ať již ve světě vnějším nebo při introspektivním zkoumání vlastního vědomí. Pravá spiritualita a pravý mysticismus by měly být vždy konfrontovány se zkušeností a opakovatelností dosažených výsledků. Otázkou ovšem zůstává, jakou metodologii v takovém případě uplatnit… – ale kdo ví, třeba autor v budoucnu přijde v této oblasti s něčím překvapivým.

The End of Faith je myšlenkově bohatá, inspirativní a velmi dobře napsaná kniha a rozhodně stojí za přečtení. Věřím, že i ve vás zanechá tak hluboký dojem, jaký zanechal ve mně. Otázkou ovšem zůstává, nakolik knihy tohoto typu pomohou zabránit uskutečnění těch nejtemnějších vizí budoucnosti naší civilizace…

HARRIS, S. The End of Faith. W. W: Norton & Company: New York, 2005. 348 stran.

* * *

A protože ne každý má zdroje na to, aby si knihu v zahraničí koupil, objevil jsem ji pro vás ke stažení na internetu (ale až budete mít peníze nazbyt, neokrádejte autora a kupte si ji):

The End of Faith lze stáhnout: ZDE a ZDE .

Přidávám také God Delusion (anglicky): ZDE a ZDE.

About these ads

Komentáře: 44

Filed under Recenze

44 responses to “Sam Harris: The End of Faith (recenze + kniha ke stažení)

  1. Matúš

    Na ktorého jazdca sa chystáš ďalej?Ja práve čítam Dennettovu Breaking the Spell, ale je to veľmi slabé oproti ostatným Dennettovým knihám. Neviem, či to vôbec dočítam :/

  2. Na Hitchense – God Is Not Great.

  3. Strašně mně dojímá, když někdo poučuje člověka jiného náboženského přesvědčení, jak má vykládat "svůj" posvátný spis.

  4. No, Allegore, na to opět musím odpovědět otázkou: Která část Harrisovy argumentace Ti připadá nesprávná? Očekávám samozřejmě, že reaguješ na knihu a nikoli na mou recenzi, která prostě nemůže vystihnout hloubku autorových argumentů, nanejvýš je letmo a neúplně nastínit.

  5. Reaguji na argumentaci použitou ve tvé recenzi:"Podobně jako Dawkins upozorňuje i Harris na skutečnost, že pokud si z textu vybíráme jen to, co není v rozporu s naší současnou morálkou, pak se ve skutečnosti neřídíme poselstvím daného textu, ale právě onou současnou, sekulární, morálkou, pro niž nanejvýš nacházíme v "Písmu" nějaké vhodné ilustrace. K tomu, abychom žili morálně, svatá písma nepotřebujeme, protože se ve skutečnosti řídíme něčím úplně jiným."To je hodně sploštělý koncept, který naprosto opomíjí fakt, že žádný text není mrtvou literou, nýbrž více či méně úrodou půdou pro nepřebernou škálu interpretací. Úplně stejně jako Harris totiž argumentuje každý náboženský fundamentalista: "když si z Bible (Koránu…) vyberete, co se vám hodí, potom můžete zrušit Knihu celou." Proto je třeba rozlišovat mezi třeba konkrétně křesťanskými skupinami, kterým říkám skupiny stižené syndromem "Bible místo mozku", s nimiž se skutečně není příliš o čem bavit, a křesťany (napříč církvemi), pro které existuje taky nějaká exegeze a historicky kritická metoda studia. V praxi to vidím tak, že se má cenu bavit s křesťanem, který si na nějakém společném elementárním základě buduje tak nějak svoje specifické křesťanství (tzn. pro fundamentalisty herezi). Jako typický příklad vždycky uvádím Tomáše Halíka, kterého si jako myslitele velmi vážím. Stejně tak jsou rozhodně velmi zajímavé myšlenky některých křesťanských mystiků, jako byl třeba Jan od Kříže. Tihle lidé určitě bibli místo mozku neměli a nemají, a nikdo asi nebude příliš zpochybňovat, že jsou to křesťané, zároveň vzdělaní lidé a také lidé filozoficky hluboce přemýšlející. Další fatální kopanec v argumentaci o "přizpůsobení sekulární morálce" spočívá v tom, že ona ta dnešní sekulární morálka má do značné míry kořeny zase v té Bibli, a nechceme-li tedy říct, že na Bibli vyrostlo něco, co dnes tak nějak funguje a zároveň to odhaluje její zbytečnost, neměli bychom se uchylovat k tak zkratkovitým argumentačním úderům. On totiž třeba klasický model kapitalismu, který nastoupil někdy v té druhé polovině 18. století, prakticky vyšel ze striktně protestantského prostředí (viz Max Weber).

  6. Allegore, máš tam tolik chyb, že se mi ani nechce reagovat. Protestantská etika zrodila "Ducha kapitalismu", ale zemřela při porodu. Bible není základem ničeho, co dnes známe jako lidská práva, to je osvícenský koncept. Atd. Ale stop: Kniha je Ti k dispozici. To, co jsem shrnul v rámci jednoho odstavce diskutuje autor v celé jedné rozsáhlé kapitole. Přečti si to a pak se teprve pusť do ostré polemiky. Nejlépe přímo s autorem. Vše zdokumentuj na svém blogu a já zde v rámci nějakého článku milerád zveřejním odkaz a třeba připojím i svůj komentář. Ale musím říci, že tyhle diskuse nad recenzemi, kdy diskutující polemizují s knihou KTEROU NEČETLI (a ze mě si udělají náhradní terč) mě uvádějí v zoufalství. Takto se to opravdu nedělá…

  7. Já ale polemizuji s tebou, resp. s rozšířeným názorem, který jsi tady prezentoval.Jo, a jestli jsou lidská práva osvícenský koncept, tak já jsem Ježíš Kristus. Myslíš třeba osvícenský koncept ve stylu Josefa II., tzn. "jak dokopat vesničany, aby účinněji makali ve prospěch státu?" Ano, samozřejmě, osvícenství mělo svůj podíl na formování lidských práv, nepochybně. Ale to měla i ta bible, koneckonců, já ji mám poměrně nastudovanou, pojetí individuální bytosti jako něčeho cenného samo o sobě vychází z ní. A nebýt takového kardinála Kusánského, kdoví, jak by to dopadlo s humanismem, a nebýt humanismu v tom pojetí, v jakém se objevil, těžko by se někdy zrodilo nějaké osvícenství. Ale mě už taky nějak nebaví pohybovat se mezi zákopy na frotně ateisté X křesťané a čekat, jestli z některého vyletí něco zajímavého. Každý si stvoří toho svého panáka, pro křesťanského bojovníka to je postava zhýralého ateisty, co se krade, podvádí ženu (nejlépe s mužem v homosexuálním vztahu), v případě ženy co chodí na jednu interrupci za druhou, u ateisty to bude křesťanský paňáca, který jenom čeká, kde by se chopil zbraně a vyhlásil křížovou výpravu. A to je fakt až ubíjející.Jestli chtějí křesťané trvat za každou cenu na evidentně zhovadilém tvrzení, že mimo bible nic životného a třeba i humánního (jakkoliv ten pojem nemám rád) nevzniklo, ať si jdou lehnout na hřbitov, a ateisté, chtějí-li setrvávat u svých dogmat o tom, kterak bible a dějiny křesťanství nemají vůbec žádný pozitivní vliv na evropský nebo americký koncept občanské svobody, je můžou jít zaházet a lehnout si vedle.

  8. Allegore, tady se bavíme pod recenzí knihy a ty mě stavíš do role někoho, kdo by měl v komentářích přepsat všechny Harrisovy argumenty, což je ovšem naprosto zbytečná práce, když ta kniha je k dispozici a dokonce TAK SNADNO k dispozici! Nikdo netvrdí, že křesťanství nepřineslo vůbec nic pozitivního, bylo by to přinejmenším stejně absurdní, jako tvrdit, že vůbec nic pozitivního nepřinesl islám, jak zde píše Pergill. Argument stojí jinde: Vzhledem k naší současné civilizační úrovni je Bible (i Korán) zastaralá a obracet se k ní je fetišismus. I Chamurabiho zákoník byl ve své době zásadním průlomem v dějinách práva obecně a lidských práv zvláště… No a co? Máme z něj snad proto dělat fetiš?

  9. Allegor

    Ale ne, nejde přece o fetiš. Nikdo přece netvrdí (z aspoň trochu soudných lidí), že nějaká jedna kniha nebo učením jednoho myslitele je všelékem a odpovědí na otázku po nesmrtelnosti chrousta. Mně jen hrozně štve, když někdo o nějakém díle (s oblibou o některých antických filozofech, hlavně těch před-Sokratovských) řekne, že dnes už nemají co říct. Proč, protože máme lepší vědecké poznatky atd…, a proto jsou obsažené myšlenky zbytečné. Ne, neřeknu, že dnes nemá co říct Thomas Jefferson, když je přeci demokracie tak propracovaná.

  10. Ale jo, jasně, kde co má i dnes co říci. Jen těch tvých soudných lidí je mnohem méně než si myslíš. Hele, přečti si tu knihu, je fakt dobrá a ušetříš mi tím spoustu času stráveného nad zbytečnými polemikami. Přečti si toho Harrise a pak napiš svoji analýzu…

  11. Jo, Allegore, Harris v té knize také srovnává buddhistické texty a Bibli. Ukazuje, že Buddha se vyjadřoval jasně a srozumitelně, tudíž není třeba sofistikované exegese, aby člověk pochopil, co se snaží říci. U Bible je to naopak – je to natolik chaotický soubor vzájemně si odporujících textů (a někdy si odporují i tvrzení uvnitř jednotlivých biblických knih), že z ní s pomocí šikovné exegese vyvodíš cokoli, třeba to, že individuální bytost je něco cenného i opak této teze, tedy naprostou bezcennost individuálního života. A právě proto, že Bible vyžaduje ty či ony výklady, ji činí téměř bezcennou – jak ukázal Harris v recenzované knize, vhodnou exegesí nalezneš moudrost i v kuchařce. Navíc představa, že je v Bibli zašifrováno nějaké poselství, jež je třeba odhalit, je podezřelá už proto, že musí odpovědět na otázku: Kdo to tam zašifrovával? Bůh? Proč? To nechce mluvit jasně? Lidští autoři? Proč? Atd.

  12. Tonda(exIrw)

    Nedá mi to a musím reagovat.Co se týče víry – ve zkratce – tak nelze říct, že je jaksi slepá. Víra je křesťanský terminus technikus k prožívání symbolu ukřižování, vztahu k Bohu etc. To slovo nemá moc společného s "věřením"(např. v UFO). A přirozeně se k ní dochází duchovní kontemplací či úvahou a meditací(sebekultivací, introspekcí), podobné např. stoické filosofii. Tak k víře došlo mnoho velkých svatých(Ignác z Loyoly, Martin, František).Trochu více o věření je víra těch křesťanů, kteří k takové duchovní stezce nemají síly, tedy většiny. Proto existuje církev-aby ti, co k víře došli poznáním vedli ty, co k ní skrze poznání dojít nemohou(ale aby přesto uvěřili). Proto je církev svatá a církevní hierarchie je ke spasení mas nutná("všichni jsme údy jednoho těla"). A dovolím si tvrdit, že alespoň v Evropě neexistuje duchovní či filosofický směr jiný než křesťanství, který by byl schopen masy duchovně kultivovat.Problém nastane, když někdo, kdo tu duchovní cestu vykonat nemůže, nemá tu autoritu, která by ho vedla. Jeho víra se pak slučuje s termínem věření(např. v UFO) a on prostě neví o co jde. K Bibli. Používání Bible bez tradice je samozřejmě nesmysl(a že je propracovaná-ať už u židů či např. katolických křesťanů). A i kdybychom dělali, že tradice neexistuje, tak je nauka více než jasně vysvětlena v evangeliích(obávám se, že Ježíšovy výroky nejsou o nic mlhavější než Budhovy) a především v Pavlových listech, které Bibli vykládají naprosto jasně.Ad hledání mouder v kuchařce – religionista by asi řekl, že hledat moudra v kuchařce nemá smysl, protože kuchařka není náboženská kniha… ale což, to možná Harris neví.

  13. Allegor

    Mno, tak moudrost by se z kuchařky pochopitelně extrahovat při šikovném výkladu dala, nicméně přeci jenom bych té moudrosti hledal víc v té Bibli, Koránu, Buddhových spisech, v Bardo Thodol, v Bhagavdgítě, Védách a Lasních knihách, v Mardukovi Stvořiteli a tak dále. Ona ta biblická exegeze není zase tak libovolnou disciplínou, když skutečně poctivě uvažuješ kontext. Samozřejmě, že těch výkladů je celá řada, na druhou stranu, každý člověk zsbývající se filozofií bude asi radši přemýšlet o mnohoznačných a mnohovrstvých dílech Saint-Exupéryho než o Leninových spisech. Četl jsem třeba výklad biblického příběhu o pádu člověka od Martina Bubera a i když jsem s valnou většinou nesouhlasil, bylo to velmi inspirativní, kdyby pro nic, tak už jenom pro to, že Buber jako Žid se dokázal skutečně vžít do použité hebrejštiny a v kombinaci s jeho vztahem k chasidské tradici tak ukázat úplně jiný pohled na ten příběh, než je tradiční křesťanský.Ad Irwiussův příspěvek:Určitě bych neřekl, že víra ke křesťanský terminus technicus. Křesťané samozřejmě slovo "víra" používají v širším významovém spektru než jen víra v existenci něčeho, ale tento význam je nadále základní: když nevěřím v existenci něčeho, těžko k tomu mohu prožívat vztah. K církvi: Předně by chtělo říct si, jaká církev. Jelikož dál píšeš o tradici, předpokládám, že máš na mysli církev katolickou. K tomu bych poznamenal, že nechápu, jaký význam má "zprostředkovaný vztah", a pokud jde o "spásu mas", proč vlastně církev pro dubro mas neusiluje o převzetí moci a nastolení křesťanského státu.K religionistice a kuchařce: Takhle by religionista fakt asi neargumentoval, proč by měl?

  14. V Buddhovi najdeš relevantní informace i bez složité exegese. "Moudrost lze hledat i v náhodně generovaném textu. Viz: http://kojot.name…ani-ducha-i.phphttp://kojot.name…ni-ducha-ii.phpNeboli moudrost hermeneutického výkladu říká více o hermeneutikovi než o materiálu s nímž pracuje.

  15. Irw

    Allegor: ubezpečuji tě, že křesťané nevěří ve smyslu "doufají, že kdosi existuje". Kdyby to tak bylo, tak by připouštěli možnost, že Bůh neexistuje – což oni nepřipouštějí(jelikož jim to dosvědčuje jejch vlastní duchovní zkušenost a autorita církve). Jaká církev? "Všichni jsme údy jednoho těla" jsou slova sv. Pavla. V NZ je církevní hierarchie popsána celkem dopodrobna. Já nepsal zprostředkovaný vztah, já psal, že slabí jsou k víře vedeni těmi, co jí poznali sebekultivací(resp. bytím kultivován). Samotný vztah mezi věřícím a Bohem zprostředkován není.Církev nemá potřebu vládnout světským záležitostem. Kdo chce vstoupit, ať vstoupí, kdo chce vstoupit ale nemá dost sil, tomu církev pomůže. Kdo nechce, nevstoupí nikdy či vstoupí pouze tělesně.Kojot: k tomu bych jen řekl, že kuchařka či libovolný text se nikdy nestane takovým symbolem, že bude víc jak 2000 let hýbat světovými dějinami.

  16. @ Irw: To by ses divil… Vidím zde roli náhody a různých dalších okolností, jež vůbec nesouvisejí s vnitřní kvalitou textu. Kdyby Peršané ovládli Evropu, hovořili bychom takto třeba o Avestě a dnes je zoroastrismus jen menšinovou záležitostí…

  17. Machi

    "A přirozeně se k ní dochází duchovní kontemplací či úvahou a meditací(sebekultivací, introspekcí), podobné např. stoické filosofii. Tak k víře došlo mnoho velkých svatých(Ignác z Loyoly, Martin, František)." Ano, stejným postupem spousta lidí došla k ateismu."Proto je církev svatá a církevní hierarchie je ke spasení mas nutná("všichni jsme údy jednoho těla")."Dovolím si otázečku. Co si představujete pod slovem spasení?"A dovolím si tvrdit, že alespoň v Evropě neexistuje duchovní či filosofický směr jiný než křesťanství, který by byl schopen masy duchovně kultivovat."Možná ne přímo duchovní směr, ale nejvíce masy duchovně kultivuje sekulární školský systém ("bohudík" za něj). A když už jsme u filosofických směrů, tak třeba humanismus."Problém nastane, když někdo, kdo tu duchovní cestu vykonat nemůže, nemá tu autoritu, která by ho vedla. Jeho víra se pak slučuje s termínem věření(např. v UFO) a on prostě neví o co jde."Existujou i sekty na bázi víry v UFO (resp. v mimozemšťany). "A i kdybychom dělali, že tradice neexistuje, tak je nauka více než jasně vysvětlena v evangeliích(obávám se, že Ježíšovy výroky nejsou o nic mlhavější než Budhovy) a především v Pavlových listech, které Bibli vykládají naprosto jasně." K čemu jsou potom všechny teologické práce na téma bible po sv. Pavlu, když už je sv. Pavel vyložil zcela jasně? "religionista by asi řekl, že hledat moudra v kuchařce nemá smysl, protože kuchařka není náboženská kniha… ale což, to možná Harris neví."Harris to ví a upozorňuje na absurdnost postupu "já si to vysvětluji jinak"."Kdyby to tak bylo, tak by připouštěli možnost, že Bůh neexistuje – což oni nepřipouštějí".To je hlavní a podstatný rozdíl oproti vědě."Jaká církev? "Všichni jsme údy jednoho těla" jsou slova sv. Pavla. V NZ je církevní hierarchie popsána celkem dopodrobna."A proč se údy navzájem nesnášejí? :)"k tomu bych jen řekl, že kuchařka či libovolný text se nikdy nestane takovým symbolem, že bude víc jak 2000 let hýbat světovými dějinami."Kuchařka možná ne, ale dokáži si to za 2000 let představit třeba u Tolkiena :).

  18. Allegor

    Já bych k tomu řekl, že křesťané (v drtivé většině) berou svoji víru jako cosi nedokazatelného, proto je to víra. Tato víra mívá charakter doufání a i třeba podle toho tvého oblíbeného Pavla z Tarsu k ní patří pochyby.Dobře, tak jsi to specifikoval, že věříš v jakousi univerzální, jedinou církev. Fajn.Není mi dost dobře jasné, jak může být nějakým způsobem navázán vztah, k jehož navázání někdo někoho "dovede". Netýká se jen církve, o níž takhle píšeš, jedná se o mou výtku ke všem východním naukám, kde figuruje nějaký institut duchovního vůdce, a vůbec ke všem praktikám, v nichž je nějaký žák či adept veden mistrem. Co se ovšem týče církve, jak o ní píšeš, tak se mi zdáš, že v tom máš poněkud vnitřní rozpor: Pokud někdo "vstoupí", znamená to, že již v Boha uvěřil, ne? A jelikož Bůh je přece nekonečná láska (základ křesťanství), proč by vyžadoval nazření nějaké "vyšší pravdy" k tomu, aby člověka přijal. Jak by pak mohl spasit někoho s IQ na hranici debility, který patrně něco "vyššího" není schopen nazřít, vedení nevedení? Ad kuchařka:Kuchařka ne, ale těch textů je víc: Korán tady bude pomalu 1400 let a indické texty nebo Buddhovy spisy jsou ještě daleko starší.

  19. Allegor

    Kojot: Vidíš, na Avestu jsem zapoměl, tak ta samozřejmě taky patří k těm textům:)Machi: Postup "já si to vysvětluji jinak" určitě absurdní není, kdyby byl absurdní, byla by absurdní každá interpretace a tím pádem k ničemu každý text, s přivřenýma očima bychom snad mohli tolerovat programy politických stran nebo socialistický realismus.

  20. Machi

    Allegore, absurdní je to v případě Bible, když zcela jasný příkaz je vysvětlován jinak (dnes). Přečti si toho Harrise, tam je toho k tomu více.

  21. Allegor

    Musel bys dát konkrétní příklad toho příkazu. Ale o tomhle se spíš bav s křesťanem, moje vlastní interpretace jsou z křesťanské pozice často silně blasfémické:)

  22. Irw

    Machi: 1)K naprosto čistému atheismu se duchovní zkušeností(/kontemplací) dojít nedá(potom by nebyla duchovní). Zjevení Panny Marie nevede k atheismu.2) představuji si pod ním to, co si pod ním představuje křesťanství.3) je třeba rozlišovat duševní a duchovní. Jako sv. Augustin odlišuje řeckou duševní obci od duchovní Boží. Můžu mít vystudovanou základní školu a být humanista, ale na jisté otázky mi to neodpoví.4) Víra v UFO je špatná.5) Ber listy svatého Pavla jako návod k použití např. počítače. Dozvíš se, jak s ním pracovat, ale spousta dalších věcí je na tobě.6) Já vím, že Harris ví, já jen poukazuji na absurditu přístupu studovat cosi bez znalosti tradice(asi jako nemůžu číst kuchařku když nevím co je mrkev a celer) či ignorance některých částí díla(zde Pavlových listů).6) Věda nebyla schopná náboženství vyvrátit ani nahradit, kde se o to pokusila(psychoanalýza), tam selhala(tedy pokud za náboženství nepovažujeme např. dobové církevní názory na sluneční soustavu… což však náboženství není). To by si všichni vědci mohli přiznat.7) Údy se nesnášejí jen tehdy, nejsou-li to údy jednoho těla.8) No vidíš, a já ne. Za Froda se totiž lidi narážet na kůl nenechají, i když nevím proč.Kojot: no, myslím, že bych se nedivil. Evropu a Středomoří ovládala Římská říše a i když tu její vliv stále trvá, tak vyhrálo judejské křesťanství(a judejská Bible). S politikou to nemá nic společného.

  23. Irw

    *ignorace některých částí díla ;)

  24. Allegor

    Mno, jelikož body výše jsou skutečně naprosto podmíněny křesťanskou vírou, krom toho na řadu z nich jsem odpovídal v dosud nepublikovaném příspěvku, vyjádřím se pouze k poslednímu bohu:Politika na to má pochopitelně velký vliv. Co udělalo z křesťanství rovnoprávné a posléze státní římské náboženství, když ne politicky strategické rozhodnutí? Ano, můžeš namítnout, že to bylo Boží vnuknutí, to ale můžu říct o čemkoliv.Ad umírání za knihu: Nevím, jak Pán Prstenů, ale z knih 20. století dost lidí umřelo třeba za takový Mein Kampf.

  25. Allegor

    K poslednímu bodu:)Ale tématický překlep.

  26. Irw

    Allegor: hehe, takže křesťané udělali politicky strategické rozhodnutí a napíchli se na kůly(sami). Ne Allegore, minimálně první tři století n.l. byly čistě o brutálním pronásledování a apologezi církve. To vše bez politického vlivu, zbraní či pletichaření. Církev měla jediné dvě zbraně – víru věřících a moudrost apologetů – a s těmi ten Řím dobyla. A tak to holt je. Nemluvě o tom, že jí v cestě stály další více či méně podobné kulty a sekty. To, že uspěla však nebylo tím, že by přispěla náhoda, ale tím, že církev prostě byla lepší. Např. už jen tím, že měla intelektuální elity, které ostatní sekty neměly(důkaz-dnes po nějakám manichejském neštěkne ani pes). No ano, kvůli Mein Kampfu umřelo hodně lidí. A to je o tom, o čem mluvím-tedy, že ne každý text má na lidi osudový vliv(Tolkie ne, ale Mein Kampf už ano).

  27. Machi

    Machi: 1) Jak to můžete vědět? Jste ateista? Ateista vidí duchovno (já používám spíše označení spirituálno) v zdánlivě obyčejných věcech a řádu přírody. Křesťané (a jiná náboženství) si za řád přírody musí dosadit nějakou antropomorfizovanou verzi boha, ateistovi to nedává smysl (což běžný věřící s jeho viděním smysluplnosti zřejmě nepochopí) a tak v Boha nevěří. Proto skutečně zjevení Panny Marie nevede k atheismu, ale vede k němu poznání světa a poznání, že svět je nezávislý na lidských tužbách, což jej činí výborným prostředkem k lidskému rozvoji. Uvedl bych zde pěkný příklad od ThinkingAtheist, kde proti sobě staví "zázrak" plačící panny Marie a "zázrak" misi Deep Impact, v rámci které narazil měděný projektil do komety Tempel 1.2) Myslíte vykoupení a život věčný? Přemýšlel jste někdy co by běžný člověk dělal s věčným životem? Třeba takový běžný čtenář Blesku či Aha. Nebo lidé dříve narození. Co by asi říkal takový křesťan z 1. století na dnešní křesťany s jejich "rozvolněnou" morálkou? Nebo by se lidé chovali jinak? Ale to by znamenalo, že člověk už by nebyl sám sebou.3) Tvrdíte vy a je to jen váš osobní názor. Ten vám neberu, ale rozhodně ho nemůžete brát jako bernou minci.4) Proč?5) Spisy sv. Pavla jsem nečetl, takže vám k tomu víc nenapíšu (jsou někde na netu?), ale divil bych se kdyby si někde neprotiřečily s dnešním křesťanským náboženstvím. 6) Psychoanalýza je spíše psychoterapeutický směr než věda (podle Poppera je to dokonce pavěda). A trochu bych to poopravil věda nebyla schopná náboženství vyvrátit ani potvrdit. "Ani nahradit" nevím jestli věda slouží k tomu, aby náboženství nahradila (to asi ne), ale přinejmenším je prokázáno, že se dá bez náboženství velmi dobře obejít.7) Ano, dle papeže to ale jsou údy jednoho těla.8) Kdo ví co bude za 2000 let :).

  28. Irw

    Machi:1) V náboženství jde o zakoušení Boha, skrze duchovní zkušenost věřící uznává, že Bůh je. Křesťan nemá potřebu si cokoliv kam dosazovat, prostě nalezl Boha a veškeré ostatní zakoušení mu od té chvíle přijde bezpředmětné. Křesťan o tom nepřemýšlí-je to jeho zkušenost, ke které třeba ani nepřišel vlastním přičiněním. Zkusení Boha ho pak nutí ho znovu hledat a znovu zakoušet. Není v tom moc rozumu ani našeho individuálního chtění.2)Ale život věčný získá jen ten, kdo toho bude hoden. Chtěním být toho hoden jsme kultivováni a stáváme se hodnými. 3)Zde jde o individuální zkušenost. A dovolím si tvrdit, že jste zde chudší, protože zatímco ateistou byl každý, "člověkem nábožným" jen někteří.4) Protože uctívači UFA nezakouší Boha. 5) Vaše neznalost je šokující a pochybuji, že má smysl cokoliv dalšího psát. 6) Ne náboženství nelze obejít, pokud chceme k Bohu.

  29. Pomineme-li apokryfy, pak lze definovat "pavlovské" epištoly a ty, které jsou s celkem slušnou pravděpodobností připisovány Pavlovi z Tarsu, což jsou tyto: Římanům, oba Korintským, Galatským, Filipským, 1. Tesalonickým a Filemonovi. Ostatní mu byly pravděpodobně později připsány. Nejstarší z nich, 1. Tesalonickým, vzniklý krátce po roce 50, je také nejstarší spis Nového zákona.Stojí za to si je přečíst, protože se podílely na konstituování nové víry, respektive na onom "ukradení" původního křesťanství jeruzalémským křesťanů a vypracování zvěsti pro nežidy. Dále k této problematice doporučuji Kosidowského: http://kojot.name…ovo-recenze.php Je, co se kritického pohledu na počátky křesťanství týče, hlubší, nápaditější a poučnější než Dawkins či Harris. Fakt stojí za studium!K ostatním tématům diskuse se vyjadřovat nechci. Leda by Irw chtěl svá tvrzení nějak doložit a to takovým způsobem, aby to pochopil i člověk, který nedisponuje onou pochybnou lehkověrností jíž věřící říkají vznešeně "dar víry".

  30. Irwiuss: hehe, takže křesťané udělali politicky strategické rozhodnutí a napíchli se na kůly(sami). Ne Allegore, minimálně první tři století n.l. byly čistě o brutálním pronásledování a apologezi církve. To vše bez politického vlivu, zbraní či pletichaření. Církev měla jediné dvě zbraně – víru věřících a moudrost apologetů – a s těmi ten Řím dobyla. A tak to holt je. Nedělej ze sebe prosím blbce, ano? Víš moc dobře, o čem jsem psal. Psal jsem o Konstantinovi a jeho politicky strategickém rozhodnutí.Krom toho, zjevně máš hodně zkreslený pohled na historii, protože během těch tří necelých tří století byli křesťané brutálně pronásledování několik krátkých období, jinak žili v Římě sice tak trochu "na okraji", často ustrkováni, ale fakt to nebylo tak, že by tři sta let probíhalo masové křižování křesťanů. To je absolutní blbost.Řekněme, že stejné pronásledování (intenzitou) vydrželi židi cca 1900 let v diaspoře. Pokud jde o "moudrost apologetů" a "intelektuální elity", sorry, ale nějak mi není jasné, o jakých zářných případech mluvíš. Křesťané začali být intelektuálně bráni vážně zásluhou Klementa Alexandrijského, protože ten jako první dokázal prezentovat křesťanství v helénském světě obecně uznávanou filozofickou terminologií, jedná se zejména o zavední termínu "logos". Do té doby, cca prvních víc než 100 let, se na křesťany všichni dívali jako na trhany. Pak tam sice nějaká apolegetika vznikla, nicméně že by se jednalo o kdovíjak převratnou filozofii jsem si nevšiml, šlo o vcelku praktické obhajování křesťanské víry v tom smyslu, že nikomu neškodí, nechce nic rozvracet, není principálně nesmyslná, křesťané nežerou malé děti apod. Nevím, čím byl Arius intelektuálně níže než ti, kteří ho (opět díky zásahu císaře na Nicejském koncilu) při klíčovém hlasování odmítli.Ad spisy sv. Pavla: Ty jsem pochopitelně četl a při doslovné aplikaci jsou s dnešním většinovým křesťanstvím v praktických otázkách často v rozporu, už jen třeba tím, že ve většině církví (mimo některých skutečně malých vyjímek typu radikálních odštěpků od Mormonů) ženy ve shromáždění nemlčí…atd. Víš třeba, že podle sv. Pavla by potrat do 40. dne těhotenství vlastně teoreticky nebyl vraždou (což dnes církev hlásá), protože plod muže se stává člověkem až po těch čtyřiceti dnech, ženy tuším dokonce po osmdesáti? Dále dnes kupříkladu katolická církev určitě nehlásá, že "lépe je muži bez ženy" (katolící mívají dost dětí) a platónský protiklad duchovního světa (idejí) a "materiálního" světa taky není tak úplně v kurzu, zvlášť po II. vatikánském koncilu. Zkrátka, máš tam tolik nesmyslů, že vyjmenovat to by stálo za samostatný článek.Ad. UFO a zakoušení Boha: Inu, pan inženýr Benda a jeho soupenci zakoušejí Aštara Šerana, narozdíl od křesťanů. Proč oni nejsou duchovní, když s Aštarem komunikují na duchovní bázi?

  31. Machi

    1) Vzhledem k tomu, že se jedná o objektivně nedokazatelnou entitu, je tento postup to, co dělá jakékoliv náboženství náchylným k nesmyslné (neobjektivní) agresi.2) "Chtěním být toho hoden jsme kultivováni a stáváme se hodnými."Aneb jak "uplatit" člověka. 3) Ne, ateistou každý nebyl. Velká část ateistů naopak pochází z lidí, kteří měli co dočinění s vírou. Lidé co neměli co dočinění s vírou, často v něco "vyššího" věří.4) To je neobjektivní a nebezpečný argument. Ateista nezakouší Boha a je tedy apriori špatný?5) Možná, stejně i já nacházím některé neznalosti šokujícími, nicméně na rozdíl od Kojota (díky) jste mi nenapsal, které ty části Nového zákona to jsou.Teď už to vím a můžu se na ně mrknout.6) Náboženství je více, když tak byste měl správně napsat k Bohu či bohům. A přesně to jsem měl na mysli. Bez náboženství (a tedy i Boha) se člověk bez problému obejde.Bez čeho by se člověk špatně obešel je spiritualita.

  32. Machi

    Příspěvek výše je reakce na Irw (Tondu?).

  33. Irw

    Allegor: slovíčkaříš. Zkus mě přístě pochopit a nesnaž se mě jen přechcat, ok?

  34. strojmir

    Ten pan Harris má recht.

  35. Irwiuss:Prosím tě, já to napsal tak jasně, že jasněji to nejde.

  36. warhammer

    Pro Kojot:O paradoxu, zda je Bůh schopen stvořit tak těžký kámen, aby ho sám neuzvedl, jsi už hovořil, ale mě by spíš zajímalo, zda je Bůh schopen stvořit sám sebe. A pokud ne, kde se tady vůbec do prdele vzal?Mimochodem- co z knih "čtyř jezdců apokalypsy" (jak dramatické označení pro další z nesčetných ateistických spisovatelů) vyšlo v češtině? Že bych skočil do knihovny a něco si půjčil, ty tvoje recenze se čtou fakt dobře, tak se určitě budou dobře číst i ty knihy samotné.Pro Irwiuss:A proč vlastně potřebuješ spásu? Když je třeba rozlišovat duchovní a duševní, co tedy patří kam?Víra v UFO má na svědomí mnohem méně svinstva než křesťanství, ale je stejně iracionální, takže opravdu je špatná – stejně jako křesťanství (schválně říkám, že je víra v UFO špatná kvůli iracionalitě, protože mě nenapadá nic jiného, proč by jinak byla špatná – to s tím nezakoušením Boha je blábol, se kterým se nebudu zahazovat).Věda se nikdy nepokoušela (krom pochybných marxistických, leninistických apod. "soc-věd")náboženství vyvrátit, ani nahradit – to ani není v její moci – pokoušela se nábožeství jen osvětlit a prozkoumat, resp. nahradit některé stupidnější náboženské "pravdy".Věda a náboženství je totiž něco naprosto jiného. Věda se ptá proč (popř. jak), aby lidské myšlení pokročilo, náboženství ví proč, aby lidské myšlení zdegenerovalo a pomocnou berličkou na nelehké cestě životem se stalo. Dobové církevní názory jsou samozřejmě stejně pevnou součástí křesťanského náboženství, jako biblické báchorky.Pokud to s těmi údy myslíš vážně, tak jsi buď naivní jak prase, anebo nepokládáš nekatolíky za křesťany. A navíc myslet si, že i katolíci si nemůžou ubližovat navzájem – ať už třeba nejneviněji, tedy tehdy, neví-li katolík o druhém člověku, že dotyčný je katolík-což samozřejmě pro násilí není žádná omluva! – je kravina jak cyp.A taky si myslíš, že křesťanství se nezačalo tak hodně dařit díky obratné politice – no to už je něco!No comment.

  37. @ Warhammer: Zatím jen Boží blud. A kromě toho je k dispozici Bůh jako psychický virus Petra Bakaláře, což je celkem solidní knížka.

  38. @ Warhammer: K počátkům křesťanství doporučuji Kosidowski: Na počátku bylo slovo. Je to už starší publikace, ale brilantní a podle mě dosud nepřekonaná analýza počátků křesťanství z ateistického pohledu.

  39. warhammer

    Pro Kojot:Díky za info.A jen taková drobnost – v mém předchozím komentu má být slovo "ví" ve větě "náboženství ví" s uvozovkami, aby si někdo náhodou nemyslel, že si myslím, že náboženství skutečně něco ví. To ani hovno.

  40. Anonymous

    reakce na reakce teistůVšem křesťanům tady v diskuzi bych doporučil další (non-profit) dílo autora Sama Harrise jménem Letter to a Christian nation, což adresuje všemožnou kritiku The End of Fatih ze strany křesťanů.

  41. Díky za tip. Přidávám link ke stažení: http://rapidshare.com…_nation.pdf

  42. Adela

    Musím uznat, (i když jsem přímo Harrise nečetla) že se jeví jako intelektuálně nejobdarovanější vedle Dawkinse a Hitchense. Alespoň, co se jeví z přednášek a diskuzí na youtube. :)

  43. Ano, je to tak. Opravdu o tématu přemýšlí, oproti jeho knize jsou díla Dawkinse a Hitchense jen propagandistické pamflety. Teď už nejsem ateista, ale Harrise beru stále vážně, uvědomuji si, že víra může být velmi nebezpečná. Ale lze ji jako nástroj využít nejen ke zlu, ale i k dobru.

  44. petr mateju

    Dobrý den, Váš článek je celkem zajímavý a s vašemi přípomínkami k Harrisovi musím souhlasit. Dotáhl nach to trochu více a narozdíl od váš bych osobu onoho Gautami nezvelicoval ale naopak zkritizoval. Jeho rádoby filosofické koncepty jsou totiž úplně to samy jako teismus a teorii nadrazenosti. My chudáci jsme na tom špatně takže se musíme snažit nemyslet aby jsme byly nadcloveci . A kdo řekl že jsme chudáci, proč tomu věřit ? Tzn když mu to lidé uvěří bude pro ne borec a nadclovek. Tzn touha po moci, ale váš článek je celkem přínos v záplavě