Saulé aneb Koupil jsem si ještěrku

Konkrétně agamu osadní (Agama agama):
Pořídil jsem ji v neděli na terarijní výstavě, protože jsem si velmi akutně potřeboval udělat radost. Vlastně bylo její pořízení formou úniku, nicméně alespoň úniku víceméně reflektovaného…
Mám agamy rád. Před lety jsem měl agamu vousatou (Pogona vitticeps),
jmenovala se Humphrey, protože jsem si myslel, že je to samec. Později se ukázalo, že je to samička. Byla poměrně klidná, docela ochočená a když měla náladu, nechala se nosit na rameni, skoro jako potkan… Umřela právě proto, že jsem nevěděl, že je to samička – “zasekla” se v ní vajíčka a dostala akutní hypokalcemii, což bohužel nepoznal ani specializovaný veterinář a Humphrey umřela na klinice. Dost mě to zasáhlo. Od té doby jsem toužil po agamě.
V těchto dnech mi z mnoha důvodů není lehko a tak jsem se rozhodl utratit něco z peněz, které jsem si vydělal nedávnými překlady webových stránek, právě za agamu. Rozhodoval jsem se mezi agamou vousatou a osadní. Nakonec jsem se rozhodl, že chci mít agamu, ale chci mít také něco, co jsem ještě neměl, tak jsem za tři stovky koupil osadní. Prodávající vylovil ze sáčku několik zvířat. Řekl jsem, že chci samičku. Dal mi na výběr. Všechny až na jednu měly poškozené ocasy, váhal jsem, zda si nevzít některou s regenerátem a chtít slevu, ale nakonec jsem se rozhodl, že chci mít agamu krásnou a co nejkompletnější…
Přinesl jsem poněkud podchlazené zvířátko domů a ihned jsem začal zařizovat terárium. Záhy bylo hotovo a Saulé, jak jsem ještěrku pojmenoval (podle litevské sluneční bohyně), v teple a světle ožila. Potíž je však v tom, že je naprosto divoká. Na pohyb reaguje útěkem do úkrytu, rychle panikaří a odmítá komunikovat. Nevím, jestli je to odlišností druhu nebo stresem, který prožila, prostě jí dám teď klid na aklimatizaci a budu se dívat, jak mění barvy (když chce chytat teplo, tak sedí pod žárovkou a úplně zčerná), loví cvrčky a tak…