Měním léky…

…a užívám si nežádoucích účinků. S mým onemocněním (periodická deprese nebo, možná, bipolární porucha s výrazně převládajícími depresemi) se to totiž má tak, že léky, které mi pomáhaly, zhruba po roce pomalu pomáhat přestávají a je třeba je změnit. Mozek si prostě přivykne, možná se změní receptory a přestanou dodávanou látku správně přijímat, co já vím. Špatné je, že celá ta etapa, počínající pozvolným návratem depresivních stavů a končící znovunastolením duševní i organické rovnováhy trvá i déle než měsíc, dobré je, že se mi daří rotovat dvě různá antidepresiva, není tedy třeba pokaždé hledat nějaké nové. Prostě jeden rok beru Prothiaden, další rok Noveril, pak zase Prothiaden… Tedy alespoň doufám, že to tak bude fungovat i nadále, protože právě v těchto dnech si užívám “zajímavých časů” spojených s přechodem z Prothiadenu na Noveril…

A co bych to byl za bloggera, kdybych z toho neudělal článek!

Takže nyní přebírá dibenzepin aka Noveril

Noveril
Noveril - tablety

vládu nad dosulepinem aka Prothiadenem

Prothiaden
Prothiaden - tablety

a já mám, jak říkává moje psychiatrička, “bordel na receptorech”. Vůbec je na tom zajímavé, jak to celé funguje – mám to nastudované a někdy o tom napíšu článek. Stručně napsáno je to u antidepresiv tak, že vám v mozku na neuronech obsadí receptory zodpovědné za zpětné vychytávání určitých neurotransmiterů (především serotoninu), jejichž nedostatek je zodpovědný za depresi. Nic dalšího tam nedělají – pouze vytvářejí blokádu, která zabrání části v mozku přítomných neurotransmiterů v rozkladu. Tím navodí stav, kdy je v mozku těchto neurotransmiterů přítomno víc a deprese se zmenší až vymizí. Nenavozují euforii, navozují normální stav. Tedy – poté, co začnou fungovat tak, jak mají. A to chvíli trvá, protože kromě toho, že se strefují tam, kam mají, zasahují také oblasti další, kde jejich působení tolik vítané není. Výsledkem jsou nežádoucí účinky různého druhu…

Vzhledem k tomu, že jsem si pamatoval, jaké jsem měl stavy při posledním přechodu na Noveril, jsem tušil, že to nebude bezbolestné. Předem jsem informoval Lucienne. Zpočátku jsem byl ještě odhodlán chodit do práce, ale nakonec jsem to vzdal a včera jsem si nechal napsat neschopenku.

Takže co se to se mnou teď vlastně děje?

Předně mám pocit, jakoby mi něco permanentně sedělo za krkem. To něco je chladné a zatíná to tam drápky. Nebolí to, ale je to dost nepříjemné. Dalším zajímavým nežádoucím účinkem jsou záchvaty zmatenosti, kdy tak docela přesně nevím, co jsem dělal před minutou, pro co jsem šel, nebo – v hovoru – o čem jsem to k čertu vlastně mluvil. Občasný třes je celkem cool, poruchy akomodace očí (nejasné vidění a potíže se zaostřováním) jsou někdy i zábavné. Závratě ujdou. Záchvaty celkové tělesné slabosti mají své temně romantické kouzlo. Horší je to s permanentní lehkou nevolností, tu vážně nemusím. Také ta podivně kovová pachuť v ústech (vyvolávající reminiscence na podobnou pachuť po užití lysohlávek) mi už leze na nervy a kazí radost z dobrého jídla…

Obrátíme-li se k psychice jako takové, převládá stav, který jsem sám pro sebe kdysi dávno nazval opar nesamozřejmosti. Je to permanentní nejistota o sobě, o světě, takový depersonalizačně-derealizační stav, kdy je všechno nějak jiné, trochu divné, sám si připadám divný a mám paranoidní pocit, že i ostatním připadám divný. Tento stav souvisí se změnou léků a už jej znám. Novinkou nejsou ani stavy silné úzkosti přecházející až do paniky občas spojené s paranoidním strachem z lidí. Do toho se ještě nabourává původní deprese, takže si kromě zmíněného připadám také zbytečný a neschopný, jsem hodně unavený (to může být depresí i léky) a mám záchvaty sebelítosti.

A tak se to všechno ve mně mele a já si to snažím alespoň trochu užít – nebo to přinejhorším alespoň po-užít jako námět na článek.

Jaká je prognóza? Asi tak za týden by to mělo být lepší, mozek by si měl zvyknout a přetrvat by měly již jen účinky žádoucí. Alespoň v minulosti tomu tak bylo. Lucienne na toto téma dobře poznamenala, že je zvláštní, že se organismus naučí eliminovat účinky nežádoucí a přitom umožní zachování těch žádoucích. Neznám na to odpověď, snad si nějaká naše buněčná moudrost uvědomuje, co systém jako celek poškozuje a co jej chrání…

Přestože stavy, které prožívám, jsou zajímavé, doufám, že budu za 10 – 14 dní v pořádku. Kvůli sobě i kvůli Lucienne, které tímto děkuji za trpělivost, kterou se mnou má, a lásku a podporu, kterou mne zahrnuje…

Když se tak blížím k závěru tohoto ztěžka psaného článku, je nutno předjímat komentář, který by se mohl objevit, a ušetřit tak případnému komentátorovi čas a sobě nervy: Ano, stojí mi to za to. Ano, zkoušel jsem to i bez léků a nebyl to dobrý nápad – bylo to pak MNOHEM horší, než tohle…

***

Zajímá Vás tato problematika? Čtěte také:

Zamyšlení nad fenoménem deprese

Léky a spiritualita

Cesta temným lesem – deprese z pohledu pohádkové symboliky

Deprese před Vánoci – subjektivní popis jednoho dne s nemocí

Sebevražda a peklo

Květy Propasti v deseti zastaveních – poeticko-výtvarné zpracování extrémních duševních stavů

About these ads

Komentáře: 27

Uloženo pod Deprese a spol.

27 responses to “Měním léky…

  1. Zefir

    PřesněDost přesně popsáno. Taky bojuju s AD a hlavně s depersonalizací, takže zhruba vím, jak se cítíš. Při začátku braní jsem zažíval 14 dní stavy, které mi udělaly pěkný guláš v hlavě, ale vydržel jsem a chodil dál do práce pod vidinou, že to přejít musí. Částečně přešlo.

  2. Dle textu usuzuji, že zvládáš skvěle.Žádné ořezávátko.Držím palce a přeji brzký návrat k normálu.

  3. Poučený a spolupracujúci pacient je zlato v mojej profesii (farmácia). Hlavne pri liekoch, ktoré majú takzvané nasadzovacie obdobie. Málokto to berie tak vzorne ako ty.

  4. inka

    “Je to permanentní nejistota o sobě, o světě, takový depersonalizačně-derealizační stav, kdy je všechno nějak jiné, trochu divné, sám si připadám divný a mám paranoidní pocit, že i ostatním připadám divný. Tento stav souvisí se změnou léků a už jej znám. Novinkou nejsou ani stavy silné úzkosti přecházející až do paniky občas spojené s paranoidním strachem z lidí. Do toho se ještě nabourává původní deprese, takže si kromě zmíněného připadám také zbytečný a neschopný, jsem hodně unavený (to může být depresí i léky) a mám záchvaty sebelítosti.” Ta pasáž, kterou jsem tě citoval, je dost přesná. Ale ten stav nemusí být zaviněný změnou léků, může být vyvolaný životním stylem a nebo nízkou sebedůvěrou, vím o čem mluvím. Kolem dvaceti jsem dlouhodobě procházel stejnou krizí, v samošce jsem u pokladny pomalu neuměl zaplatit rohlík, měl jsem pernamentní pocit, že se na mne všichni nějak divně koukají, že se něčím odlišuju od ostatních a že to je na mně vidět. Byla to doba, kdy jsem něhem měsíce zhubnul 15 kilo, měl jsem tehdy nějaké problémy na vejšce, s láskami, byl jsem dlouho mimo domov, a na koleji jsem znal málo lidí, připadal jsem si sám, zbytečný, neschopný, k ničemu. Víš, Kojote, tys už něco v životě přes svý mládí dokázal, pomáháš lidem (co je víc?),musíš si víc věřit, víc se mít rád, a nepodléhat psychicky své nemoci, protože každej nějakou má, a kdo ne, tak jenom o ní neví :o) Máš štěstí v Lucienne, co chceš víc.

  5. 2 Zefir: Díky za komentář.2 Gomba & Piki: Není to poprvé a už s tím mám zkušenost, takže to beru jak to přichází a není to zase tak těžké. Ale vcelku dobře jsem to přijímal i v počátcích své léčby – nepopiratelnou zásluhu na tom měla (a má dodnes) moje psychiatrička.2 Inka: Popsaný stav není mojí obvyklou normou a je z větší části důsledkem deprese a změny léků. Takže ty stavy mám, ale také se jim trošku směju – jsou to takoví staří poťouchlí známí…

  6. 2inka:Vím, do čeho jsem šla… Beru to i s chlupama nebo se aspoň snažím. Myslím, že to přejde, protože Kojota už nějakou chvíli znám. Připadá mi to opravdu jako “chemická” reakce než psychický stav. Doopravdy je to docela tobogán, ale podle všeho, co vím a vidím, žiji s vyspělým mužem, co si víc než dost a pravidelně k tomu hrábne na dno a zpracovává to po duchovní a duševní stránce a ne ukňouraným mazánkem, co nevydrží sedm hrášků v posteli pod sedmi matracemi. Takže – z online pozorovatelny to vidím asi takhle. 2Kojot:Ne, popsaný stav není Tvou obvyklou normou. Já to vím.

  7. radka

    cetla jsem ze jsi bral ruzne omamne a halucinogenni latky. Nesouvisi tvoje zdravotni problemy s drivejsimy pokusy? Ty prechodove stavy, ktere popisujes jsou asi hodne lidem zname. I bez leku. Zasekavani drapu za krk zpusobuje pak i ruzne neuroticke tiky, poskubavani ramenami a ztuhnuti v obrannem postoji. Asi zalezi na intenzite techto stavu kdy prekroci snesitelne. A stanou se nesnesitelnymi. Nekdo v takovem stavu treba prozije cely zivot. Je velice zajimave to co pises.

  8. 2 Lucienne: Díky…2 Radka: K těm drogám: Vyloučit se to pochopitelně nedá, ale jako kvalifikovaný odborník v této oblasti bych to nepřeceňoval. Tak moc a tak často jsem je zase nebral (viz moje články). Ano, ty stavy nejsou nějak výjimečné a mohou být vyvolány různými cestami.

  9. Nadužívání drog2radka:Každý se potýkáme s nějakými zkouškami s tělem, Kojot se potýká s depresivními stavy. Na to, jak Kojota znám, toto nejsou běžné stavy ani jeho psychiky ani jeho těla. Nemohu tedy přitakat na to, že je to psychika zdevastovaná drogami, protože takovou psychiku dobře poznám, žila jsem svého času ve feťácké komunitě, ač jsem nikdy neměla ani práska trávy natož jinou drogu (viz http://lucienne.cz/545302-trava-z-druhe-strany.php). Pokud si dobře pamatuji, měl kupříkladu lysohlávky za celý život asi osmkrát a nejednalo se o nějakou masivní intoxikaci. Věř tomu, že bych s vyklepaným feťákem nežila, jsem na tyhle věci dost citlivá, až přecitlivělá, řekla bych. Chlad za krkem způsobený zmatenými receptory přejde, i když vím, že u spousty lidí může chemie a různá neurologická onemocnění vyvolávat různé stavy. Ono stačí mít třeba zánět lícního nervu popřípadě zánět trojklanného nervu a i když je to mnohem hmatatelnější příčina, výsledky mohou být podobné, jak uvádíš.Nemyslím si, že by mnoho lidí vědělo, jak vůbec fungují antidepresiva či anxiolitika a dokázalo to odlišit, že existují nějaké přechodové stavy při změně léků ovlivňujících chemii v mozku a jak dlouho asi trvají. Já o tom kupříkladu nevěděla předtím, než jsem si to začala s Kojotem prožívat, vůbec nic. I proto je pro mě tento článek cenným zdrojem poznání, protože běžně nepoznám, co se v Kojotově těle děje. Souhlasím s tím, že Kojot píše i o těchto věcech velmi zajímavě a zajímavé to je.

  10. radka

    Ctu si obcas v tvojich clancich a jsou mi velice blizke. Jakoby ke me patrily. Nikdy jsem nic nebrala. Ale tvoje struktura universa (zrovna jsem si ji precetla) me sice zalepila podivnymi nazvy, ale je mi znama. Nesu si ji v sobe od mladych let. Vlastne tak od 12-13 let. Od mych hratek se smrti.Od doby hledani.Ty predstavy se mi honily v hlave samy a utrepavaly jako zrnicka pisku. Nebylo kde a s kym o tom mluvit. Nevedela jsem ze se jiz nekdo pokousel to hodit na papir (usmev) a ze to patri k hermetickym vedam. To me ted fakt prekvapilo. Je to zajimave. Je to fakt zajimave. Opet zapadl kaminek do mozaiky . Diky za pekny clanek.

  11. radka

    Lucienne, nechtela jsem se KOjota dotknout. clovek potkava zde v blogosfere ruzne zajimave lidi, ktere v realu nikdy nepotka. A je treba fasicnovan. Proste cumi. V realu by si treba vubec netroufl se k nim priblizit. Ja myslim ze ze me nemluvi predsudky spise neomalena zvedavost. A za tu se omlouvam, pokud jsem byla netaktni.

  12. 2Radka:Myslím, že Kojota ses nedotkla… Myslím, že to já na každé “znesvěcení” Kojotovy, už tak těžké životní cesty s depresí, reaguji vysvětlením. Já s ním žiji… Vím o tom všem rozhodně víc, než kdokoli z Vás a to mi dává právo se vyjádřit k tomu, co necítím jako pravdivé. Tak to je…

  13. Ne, nikdo se mne tady zatím nedotkl a to jsem v poslední době hodně přecitlivělý ;-)

  14. radka

    Dik a preji obema hodne sily na ceste.

  15. kachna

    ahoj, tohle mi přišlo zajímavé, možná nosím dříví do lesa, ale přesto:http://www.reflex.cz/Clanek28547.html

  16. 2 Kachna: Díky za tip.

  17. Další nežádoucí účinekVida, dostavil se další z nežádoucích účinků: Pocit, jako bych měl horečku. Nemám – mám 36,6 – ale cítím se na 38. Slabost, únava, pocit “horkého dechu”. I tento účinek Noverilu už znám z minula, tak pro mě sakryš tak překvapil…?

  18. Magdalena

    Jediná cesta, jak uzdravit svět, je cesta smíření. Všem trpícím přeju hodně síly.

  19. Ať brzo pominou nežádoucí účinky nové medikace přeju, uvědomělý Kojote! Není to nic příjemného – depresonalizace-derealizace, natož panika. Bléé, to vím. A ještě ty další projevy, no potěš! Brzo se potěš!

  20. 2 Liška: Díky. Postupně se to srovnává, myslím, že to bude brzy lepší. Hodně mi u “divných” stavů pomáhá smysl pro humor.

  21. anonym, v dobrem

    Ne, zebych to vedel lepe nezli Vase lekarka, ale……Lithium,li-ho netolerujete, lamotrigin,li-netolerujete lamotrigin,nizce davkovane atypikum k tem VasimTCA.Psychoterapie taktez nebyva od veci.Hodne stesti a zdravi tak pevne, jak to jen pujde, nebo radsi jeste trochu vice.

  22. 2 dobrý anonym: Díky – stalo se už dávno. Beru Zyprexu a mám za sebou 3 roky intenzivní psychoterapie a taky různé sebezkušenostní kurzy… Myslím, že jsem svou nemoc už dost slušně prozkoumal a rozumím jí.

  23. Anonymní

    před 14 lety jsem prožila pravděpodobně nástup schizoafektivní poruchy,léčba byla třikrát hospitalizace, amytriptilin, haloperidol, posléze upravení stavu a dlouhá cesta k léčení,navíc jsem věřící, dnes již užívám jen prothiaden 25 na noc a rivotril 0,5. Byla i období bez léků, ale život běží dál, nové životní situace nešly nijak lépe zvládat, Dnes však již jsem absolutně stabilizovaná a pokud o tom nemluvím, lidé to na mě nepoznají. Váš blog je obohacení i pro mě, zajímají mě tyhle věci,myslím, že se dají fakt léčit.

  24. Czarna wiewiorka

    od tajemne muzejni cerne veverkyTo jsi napsal moc pekne a vubec moc ocenuji ze se s tim peres jak jiste vis mam s tim take jistou zkusenost i kdyz proti tobe Kojote jsem asi jen mysak proti starymu mazakovi. Pekne jsi to nastudoval, a pochopit znamena napul zvitezit. Sleduji te a drzim palce

  25. 2 Czarna wiewiorka: Díky. A jsem vážně rád, že tak systematicky pročítáš můj blog.

  26. Anonymní

    je zajímavé že těmito stavy trpí tolik lidí ale přitom si myslíte že jste v tom sám.Možná by stálo za to se sejít.Picaso

  27. @Picaso: No, já si nemyslím, že jsem v tom sám. Což nic nemění na tom, že se někdy člověk cítí v depresi zoufale osamělý i uprostřed chápajících lidí…